Kongresmani se na českého prezidenta obrátili s pěti otázkami, které se týkaly klimatických změn a toho, jak by na ně měli politici reagovat. Jeho odpovědi hodlají využít při slyšení v podvýboru pro energetiku a kvalitu ovzduší, na které byli pozváni bývalý americký viceprezident Albert Gore a dánský profesor Bjorn Lomborg z kodaňské ekonomické fakulty.
| Zkuste být chvilku prezidentem, ZDE Odpovězte na otázky kongresmanů místo Václava Klause |
Klaus v odpovědích, které získala ČTK od Sněmovny reprezentantů, uvedl, že je znepokojen, jak jsou ekologická témata zneužívána některými politickými nátlakovými skupinami k útoku na základní principy svobodné společnosti.
"Při diskusi o podnebí nejsme svědky střetu názorů na životní prostředí, ale střetu názorů na lidskou svobodu," napsal Klaus.
Horší než komunismus?
Otázky pro Klause
- Pokud jde o to, zda a jak člověk přispívá ke klimatickým změnám a s vědomím povinností vůči našim občanům: co by podle Vašeho názoru měli zákonodárci brát v úvahu, když se zabývají klimatickými změnami?
- Jak by vládní politika měla řešit výskyt a následky klimatických změn a do jaké míry by se měla soustředit na regulaci emisí skleníkových plynů?
- Jaký budou mít různé scénáře politického řešení této otázky, se kterými jste se setkal, vliv na národní ekonomiky, na spotřebitele, na vytváření pracovních míst a budoucí inovace?
- Jaký dopad a účinnost budou mít politiky založené na principu "omez a obchoduj" (tzv. "cap-and-trade policies") na zmírnění hrozeb spojených s klimatickými změnami a naši schopnost čelit těmto hrozbám v budoucnu?
- Jaká je morální zodpovědnost vyspělých zemí vůči zemím rozvojového světa? Měly by se vyspělé země pustit do programů, které významně omezí emise, zatímco rozvojové země mohou pokračovat v navyšování emisí v nezmenšené míře?
Největší hrozbou svobodě, demokracii, tržní ekonomice a prosperitě na začátku 21. století není komunismus nebo řada jeho měkčích podob, varuje český prezident kongresmany. "Komunismus byl nahrazen hrozbou ctižádostivého environmentalismu," napsal.
Tato ideologie podle něho chce nahradit "svobodný a spontánní vývoj lidstva něčím jako centrálním (nyní globálním) plánováním celého světa". Její zastánci považují své ideje a argumenty za "nespornou pravdu" a v úsilí o dosažení svých cílů používají rafinované metody manipulace k tlaku na politiky, tvrdí Klaus.
Jejich argumentace je založena na šíření obav a paniky; v této atmosféře naléhají na politiky, aby přijímali netolerantní opatření, svévolné limity, regulace, zákazy a omezení každodenních lidských aktivit a činili lidi předmětem byrokratického rozhodování.
Nehledí přitom na skutečnost, že příroda i společnost se soustavně vyvíjejí, a ignorují budoucí hospodářský i technologický pokrok.
Média řídí hysterii
Politici jsou podle českého prezidenta tlačeni následovat "médii řízenou hysterii založenou na spekulativních a důkazy postrádajících teoriích" a přijímat nesmírně nákladné programy plýtvající vzácnými zdroji, aby zastavili pravděpodobně nezastavitelné klimatické změny způsobené nikoli lidským chováním, ale různými vnějšími a vnitřními přírodními procesy.
Politici by měli za všech okolností trvat na principech svobodné společnosti, nepředávat rozhodovací práva skupinám, které tvrdí, že vědí lépe než ostatní lidé, co je pro ně správné, a chránit peníze daňových poplatníků před pochybnými projekty, doporučil Klaus.
Proudy nezastavíme
Za plýtvání označil snahy bojovat s rostoucí solární aktivitou nebo pohybem oceánských proudů. "Žádný vládní čin nemůže zastavit svět a přírodu před změnami," prohlásil.
Z tohoto důvodu nesouhlasí s plány, jako jsou Kjótský protokol a podobné iniciativy, které vybírají "libovolné cíle vyžadující
obrovské náklady bez realistických vyhlídek na úspěch".
Pokud by se atmosféra oteplovala, účinek nemusí být převážně negativní, domnívá se prezident. Zatímco se některé pouště mohou zvětšit a některá pobřeží zaplavit, velké části Země, dosud neobydlené kvůli studenému podnebí, se mohou stát úrodnými a zalidnit se.
Václav Klaus také varoval před netolerantní politikou, která tlakem na neracionální cíle a limity může ohrozit rozvojové země.
