Cestu z chudoby ukazuje Slovákům koza

Eliška Bártová Eliška Bártová
9. 9. 2006 0:00
Stráně pod Tatrami - Život na pokraji chudoby lze změnit. Příklady některých slovenských obcí, které se chopily iniciativy, to dokládají.
Tady žije většina obyvatel Strání. Brzy to nebude pravda
Tady žije většina obyvatel Strání. Brzy to nebude pravda | Foto: Ludvík Hradilek

Ve Stráních pod Tatrami na východě Slovenska je pusto, ulice jsou prázdné, jen sem tam se ozývá hluk zpoza plotu některého z domů čtrnáctisethlavé obce.

"Někdy mi přijde, jako by tam ani nežili," ukazuje Jaro Badžo (35) od prahu své dřevěné chatrče směrem ke ztichlé vsi. V kilometr vzdálené osadě, nad kterou se tyčí zasněžený vrcholek Lomnického štítu, žije od narození.

"Dřív tu byly jen chatrče, jedna studna a nic jiného," vzpomíná. "Teď se tu daří líp, starosta nechal zavést elektřinu, vodovod, kanalizaci i plyn. Ulice jsou vyasfaltované a někteří lidé si staví vlastní domy z cihel."

Romské matky. Tíha odpovědnosti za přežití rodiny leží na nich
Romské matky. Tíha odpovědnosti za přežití rodiny leží na nich | Foto: Ludvík Hradilek

Na začátku osady už stojí dva barevně omítnuté domy, několik dalších je rozestavěných. Mezi chatrčemi jsou i dva obchody s potravinami. Na stráni opodál nedávno vyrostla řada nových bytovek. V této osadě se daří lépe než v řadě ostatních.

Když se dobře daří

Zatímco nejmladší dcera pana Badža spí, jedna ze sestřenic pomáhá starší dceři před chatrčí s praním. "Manželka je v nemocnici, tak na to sám nestačím." Pan Badžo je jeden z osmi terénních sociálních pracovníků, kteří v osadě pomáhají svým sousedům.

Ve spleti dřevěných domků se rozléhá smích, skupinka malých dětí myje v kádi štěně. Evidentně je to baví víc než psa. Starší děti s křikem vyráží do lesa na borůvky, i když je to v národním parku zakázané. Ženy věší prádlo, drhnou koberce, připravují jídlo. Mužů v osadě mnoho vidět není.

Podle statistik je tady sice více než osmdesátiprocentní nezaměstnanost. "Ale polovina mužů pracuje na černo, jinak by žádnou práci nedostali," říká pan Badžo. "Často jezdí za prací 200 až 300 kilometrů daleko nebo až do Čech."

Rodinám, kde aspoň jeden rodič má práci, se daří dobře, staví si domy, začínají podnikat.

"Někteří ale trpí hlady, neumí si peníze rozložit a s dávkami nevyjdou," říká pan Badžo. "Když nemají peníze, tak s nimi jdu do obchodu a zařídím, aby jim dali základní jídlo na dluh. Pak je učím dělat rozpočet."

Z dvanácti set lidí, kteří v osadě žijí, takovou pomoc potřebuje zhruba šest rodin.

Kozy běží na pomoc

V osadě také druhým rokem probíhá projekt občanského sdružení Heifer, které proti chudobě bojuje v dalších šedesáti zemích světa. Rodiny dostanou do péče březí kozu. Musí pro ni zajistit dostatek krmení a chlívek. Když se narodí malá koza, musí ji dát někomu dalšímu z osady. Kozlíky i mléko si mohou nechat. 

V tom, aby se koza vyznala. Ti, kteří si pomohli sami, musí vracet sociální dávky
V tom, aby se koza vyznala. Ti, kteří si pomohli sami, musí vracet sociální dávky | Foto: Ludvík Hradilek

O kozy se ve Stráních stará 25 rodin. "Někomu chcíply, ale i přesto je to úspěch," říká terénní sociální pracovnice Marta Kulíková. "Děti pijí mléko, jsou zdravější a lidé se učí pracovním návykům, pomáhá to i utužování vztahů."

Co si musí myslet

"Soužití s nimi je na velmi dobré úrovni, chodím mezi ně každý den," říká starosta obce Peter Pitoňak. "Největším přínosem jsou ale terénní pracovníci, s nimi se scházíme každý den ráno a probíráme, co je potřeba udělat."

Podle starosty jsou ke změně potřeba kvalitní bydlení, vzdělání a práce. Na bydlení obec získala dotace od státu. Za ně postavila šedesát bytů za zhruba 450 tisíc korun s vlastním vchodem a patrem. Část ceny si museli Romové sami odpracovat.

 
Horvátovi, Ostrava -Přívoz
Horvátovi, Ostrava -Přívoz | Foto: Ludvík Hradilek

Obec také vykoupila většinu pozemků, na kterých stojí chatrče. "Vykoupili jsme i další, aby na nich mohli stavět. Myslím, že už víc udělat nemůžeme," říká starosta. "Ostatní by měl zajistit stát."

Ten se ale podle starosty chová dvojsečně. "Řada těch, kteří si v osadě postavili domek, dostali od úřadu práce pokutu za to, že pobírali sociální dávky a přitom stavěli," říká starosta. "Doteď jsem se s tím nesmířil. Ti lidé musí splácet třeba 100 tisíc. Přitom stát nám dal 25 milionů, abychom jim postavili byty, ale když se sami snaží a bez pomoci státu chtějí zlepšit svoji situaci, tak jsou za to potrestáni. Co si musí myslet?"

Podle Kulíkové, která také pomáhá společně s Člověkem v tísni hledat pro Romy zaměstnání převážně v Česku, jsou Stráně dobrým příkladem toho, kdy se díky spolupráci obce a nevládních organizací pomalu daří situaci zlepšovat.

Muži na aktivačních pracech v Nálepkovu. Kdo chce bydlet v novém, musí odpracovat 20% z ceny bytu
Muži na aktivačních pracech v Nálepkovu. Kdo chce bydlet v novém, musí odpracovat 20% z ceny bytu | Foto: Ludvík Hradilek

Až budeme minoritou

Podobným příkladem je i obec Nálepkovo. Tam už vzniklo na padesát bytů. Romové, kteří dříve žili v chatrčích, v nich mají vodu, elektřinu i záchod. Od obce jsou ale vzdáleny dva kilometry.

"Nepřemýšlel jsem nad tím, že bych to stavěl jinde," říká starosta Dušan Daniel. "Vždycky byli Romové až za vesnicí. My jsme tam nikdy moc nechodili. Že jsou chudí, jsem si začal uvědomovat až jako starosta, kdy se na mě obraceli s tím, že by také chtěli žít jako my." 

"Spočítal jsem si, že v roce 2015 budeme minoritou, kdyby jejich problémy eskalovaly, dotklo by se to i nás," říká starosta. "Proto se vyplatí podat jim pomocnou ruku, i oni se pak chovají jinak."

Místo peněz poukázky na jídlo

Letos obec otevřela druhé komunitní centrum, platí čtyři sociální pracovníky. Romové mají k dispozici internet nebo se v dílnách mohou učit například tkát. "Už se sem naučili chodit, nejčastěji nás prosí o pomoc při vyplňování různých formulářů," říká sociální pracovnice Livia Školníková.

Na pití, mytí, vaření i praní několik stovek metrů několikrát denně
Na pití, mytí, vaření i praní několik stovek metrů několikrát denně | Foto: Ludvík Hradilek

Stejný počet je také asistentů ve škole. Obci se daří i motivovat rodiče, aby posílali děti do školy. "Když nechodí, tak jim zabavíme přídavky na děti a místo nich jim dáme poukázky, za které mohou koupit pouze jídlo nebo potřeby pro děti," popisuje strategii starosta. "Často jako důvod totiž uvádí, že děti nemají boty nebo pomůcky do školy."

Takovýmto způsobem vyplácí obec dávky zhruba šedesáti rodinám. Docházka se ale zvýšila i díky tomu, že minulá vláda zavedla příspěvek na jídlo ve škole. Zatímco předtím podávali v nálepkovské škole 200 obědů, dnes jich dělají více než 500.

Velká část lidí také dostala práci, i když provizorní. Podle statistiky na aktivačních pracích zaměstnává obec více než polovinu nezaměstnaných Romů. Ti za 60 hodin měsíčně dostanou 1 900 korun. "Není to moc, ale alespoň jsou venku, v kontaktu s ostatními lidmi, musí komunikovat, a tím se také učí," říká starosta.

Dva Romové si založili občanské sdružení, které se snaží shánět ostatním lidem práci. "Loni jsme zaměstnali 30 lidí, letos už jich bylo šedesát," říká Tibor Dunka. "Teď například kopeme kanalizaci."

Půjčky? Žádný problém

Nedávno se ale obec odhodlala k unikátnímu kroku. Jako první na Slovensku začala chudým lidem půjčovat peníze. Zatímco si dříve mohli půjčovat s vysokými úroky leda tak od úžerníků lichvářů a zamotávali se do kruhu dluhů, v Nálepkově si dnes mohou půjčit přímo od obce.

Rusnakovi z Nálepkova si za půjčku od obce koupili okna a dveře
Rusnakovi z Nálepkova si za půjčku od obce koupili okna a dveře | Foto: Ludvík Hradilek

Ta uzavřela smlouvu s americkou nadací Habitat for Humanity International. Získala od ní peníze, které může bez úroků rozpůjčovat domácnostem, jejichž příjem je nižší než 15 tisíc korun. Obec je ručitelem, ti nejchudší mohou splácet čtyři roky, přičemž první dva za ně platí obec.

Na oplátku za půjčení peněz se musí obec, kromě zkvalitnění bydlení chudých lidí, současně snažit najít těmto lidem práci a v rámci možností zvyšovat jejich kvalifikaci.

Světlana Rusnaková s patřičnou pýchou ukazuje na nová okna opřená o zeď. "I když jsme topili, byla tu pořád zima, okna netěsnila, nemohli jsme tu s dětmi spát," říká její manžel Zoltán. "Obec nám na nové půjčila 34 tisíc. Sami bychom na to nikdy neměli." Díky smlouvě s Habitat obec pana Rusnaka také nedávno zaměstnala.

V Nálepkově si půjčilo peníze už padesát rodin, pro dalších třicet jsou smlouvy připravené. "Těm lidem se zkvalitní bydlení, sami si vyberou, co potřebují, tak k tomu budou mít vztah," říká starosta. "Zatím to vychází, lidé jsou spokojeni a se splácením není žádný problém."

 

Právě se děje

Další zprávy