Mezinárodní den žen vznikl na začátku 20. století. Spojuje se s protesty textilních pracovnic ve Spojených státech, které se snažily dosáhnout lepších pracovních podmínek.
Později se i ženy v Evropě snažily vydobýt si zrovnoprávnění alespoň tím, že jim muži přiznají volební právo. Svátek si dodnes připomínají většinou levicové politické strany.
Infobox
Čtěte více o problémech týkajících se žen
- Genocida - chybí 200 milionů žen
- Selekce pohlaví: Indové nechtějí dívky
- WHO: Šestina žen trpí domácím násilím
Češi dnes Mezinárodní den žen považují zpravidla za přežitek předlistopadového režimu. OSN i Evropská unie však tento den považují za významný. V boji za rovná práva žen a také proti násilí, které se na ženách páchá nejen v zemích třetího světa, ale i ve vyspělých státech.
Podle české pobočky organizace Amnesty International se s násilím setkává v Česku každá třetí žena, ale málo z nich tento problém řeší. Bita nebo zneužívána je podle AI ve světě nejméně jednou za život jedna žena ze tří. Světová zdravotnická organizace tvrdí, že obětmi domácího násilí je šestina všech žen na světě.
Výstava v metru
Na násilí na ženách se mezinárodní organizace Amnesty International hájící lidská práva snaží upozornit výstavou Stop násilí na ženách, kterou otevírá na dvou místech v Praze: ve stanici metra Florenc a v Galerii C2C na Strahově.
Kurátorka výstavy Lenka Kukurová sestavila soubor výtvarných děl, které na problém upozorňují. "Výstava v metru je chápána jako nástěnkářská výstava. Něco jako retro připomenutí svátku, který jsme kdysi museli slavit. V té době ještě téma násilí na ženách nebylo v naší společnosti vůbec připomínáno," říká kurátorka výstavy. "Je to jistým způsobem rehabilitace svátku - skrze jiné téma," dodává v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz.
Vystavujete holografické fotografie, které zobrazují mimo jiné známé ženy před a po násilném útoku. Na co upozorňují?
Jde o manipulaci autora. Radovan Čerevka použil takzvanou lentikulární techniku, což znamená, že na jednom díle jsou z různých úhlů vidět různé obrazy. Využívá myšlenku, že i ženy, které jsou prezentovány jako silné, mohou být vystaveny násilí.
Součástí výstavy jsou dva plakáty, které mají poukázat na stereotypní vnímání ženské role i v české společnosti. Jak si ji skupina Pode Bal představuje?
Člověk, který kolem fotografií projde, si možná ani neuvědomí, že s nimi není něco v pořádku. Dílo zpochybňuje stereotyp, jak je žena vnímána. Pod jedním portrétem ženy je nápis Chci vydělávat méně než muži, pod druhým je napsáno Chci mít pořád naklizeno. Tím, že tento stereotyp takto veřejně konstatují, se na něj snaží upozornit, zpochybnit ho.
Součástí instalace jsou také dvě videa. Krátký film Nuclear Families ukazuje vlastní zážitek umělkyně s násilím ve vedlejším bytě, jehož byla svědkem...
Podle statistik trpí každá třetí žena určitou formou domácího násilí. Na velké plazmové televizi hraje Tamara Moyzesová scénu z manželského života, scénu domácího násilí. Je to její sluchový zážitek, který se snažila rekonstruovat a ze soukromého tématu se tím pokusila udělat veřejné. Je to zpřítomnění násilí, ze soukromého tématu se stalo veřejné. Je to vlastně dvojdílo: obraz z videa bude promítán v metru a zvuk, který k videu patří, zaslechne návštěvník Galerie C2C při vstupu.
Promítáte také dokument rakouské autorky, která v palestinských utečeneckých táborech zorganizovala workshopy pro malé dívky, které popisovaly představu své love story. Jak takové sny vypadají?
Naivní představy jedenácti- až třináctiletých dívek o lásce v islámské společnosti většinou končí zobrazením mužské a ženské figurky obklopené dětmi. Stefanie Wuschitzová v desetiminutovém animovaném dokumentu ukazuje dvojí diskriminaci - jednak nerovné postavení žen v arabské společnosti, navíc jejich diskriminaci z pohledu utečenců.
Výstava Stop násilí na ženách, díla 24 umělců - žen i mužů
8.-23. března, vestibul stanice Florenc (linka C)
8.-31. března Galerie C2C (Za Strahovem 19, Praha 6)
