Reportáž z Větřní: Ráj ubytoven se mění v ghetto

Sandra Štefaniková Sandra Štefaniková
2. 7. 2013 11:20
Sociální ubytovny jsou státem placený byznys, který využívá sociálně slabé obyvatele
Ubytovna ve Větřní.
Ubytovna ve Větřní. | Foto: Ludvík Hradilek

Větřní - Jihočeskou obec Větřní zná každý, kdo někdy sjížděl dolní tok Vltavy. Stačí si vzpomenout na obrovskou továrnu, která nedaleko Českého Krumlova v délce desítek metrů lemuje levý břeh řeky.

Málokoho ale během proplutí kolem ní asi napadlo, že za hradbou z plechu a betonu se krčí čtyřtisícová obec Větřní. Právě sem začali v roce 2007 houfně migrovat sociálně slabí. Většinu z nich přitom tvořili Romové z širokého okolí.

"Přijeli jsme sem z Jindřichova Hradce, protože tady máme lepší bydlení. Naše sousedka je z Českých Budějovic, ve Větřní bydlí rodina jejího muže," přibližuje původ nových obyvatel Eva Šamková, která našla zázemí v jedné z šesti ubytoven v obci.

Podle místostarosty Pavla Štindla si Větřní s nově příchozími zprvu nevědělo rady. "Nebylo jasné, co s těmito lidmi bude dál. Nevěděli jsme, jaké byly jejich náklady na ubytování, ani za jakých podmínek na ubytovnách žili," řekl Pavel Štindl, místostarosta Větřní.

Podívejte se, jak vypadá státem placený byznys ve Větřní

Od stagnace k segregaci

Papírny nejsou pouze nejznámější dominantou obce, život v ní byl s továrnou na papír úzce spjat. Dlouhá léta totiž zajišťovala obživu velké části zdejších obyvatel. Mnozí z nich, včetně českých a slovenských Romů, sem za prací přišli po druhé světové válce a v následujících letech.

Stagnace výroby v devadesátých letech a následné propuštění mělo za následek odliv obyvatel. Prázdné ubytovny rychle skoupili soukromí majitelé, kteří se záhy přeorientovali na jiné klienty. Většina objektů, které dříve poskytovaly přístřeší zaměstnancům papírny, tak dnes slouží jako ubytovny pro sociálně slabé. Ve čtyřtisícovém městě jich dnes na ubytovnách a v obecních bytech žije kolem čtyř set. 

Šéf Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček upozorňuje, že tak vysoká koncentrace sociálně slabých na jednom místě je pro čtyřtisícovou obec nesnadno řešitelný problém. "Jakmile ubytovna vznikne, začne rychle nasávat klienty. Větřní se tak bohužel stalo obětí migračních trendů," vysvětluje Šimáček.

Horní a dolní, místní a cizí

Kvůli přílivu nových obyvatel začaly v obci brzy vznikat sociálně vyloučené lokality. Pod kopcem se nalézá jejich jádro sestávající z obecních bytů a nejznámější větřninské ubytovny, takzvaného Společňáku. Naopak na kopci, kde žijí ostatní obyvatelé města, je obecní úřad, škola nebo policie.

Krom toho se sociálně slabí obyvatelé Větřní dělí také na místní a cizí. Zatímco místní vnímají ostatní obyvatelé Větřní jako bezproblémové, cizí jsou v jejich očích strůjci konfliktů.

Vedení obce se nyní snaží odhalit impuls, který migraci nastartoval. Zákon o pomoci v hmotné nouzi platný od roku 2007 umožnil, aby se některé doplatky na bydlení vyplácely v neomezené výši. Záleželo přitom na městských úřadech, zda a kolik budou lidem v ubytovnách vyplácet.

"Tento systém byl jednou z příčin, že sociálně slabí byli vystěhováni z větších měst do menších, kdy sociální pracovnice dávaly lidem kontakt na ubytovny v jiných městech. Víme, že se to tak dělo právě v Českém Krumlově i v jiných obcích," řekl Jan Snopek z Agentury pro sociální začleňování.

K omezení vyplácení dávek potom došlo až v roce 2012, odkdy se doplatky na bydlení vyplácejí maximálně ve výši tzv. normativních nákladů na bydlení.

Chceme žít jako ostatní

Situace na ubytovnách, především na nechvalně proslulém Společňáku, je obdobná jako na mnohých jiných ubytovnách v Česku. Špatný stav objektu, společné sociální zařízení a hromadění odpadu ve společných prostorech na jedné straně kontrastují se zařízenými a čistými obytnými místnostmi na straně druhé. 

"I za nepříznivých podmínek chceme žít jako lidé," svěřuje se Eva Šamková. Ve Společňáku spolu se svým mužem a čtyřmi dětmi žije necelý rok a na zdejší podmínky si stejně jako mnozí další obyvatelé zdejších ubytoven nestěžuje.

Podle zmocněnkyně vlády pro lidská práva Moniky Šimůnkové stojí za podobnou chválou především strach ze ztráty ubytování.

"Pro většinu ubytovaných je ubytovna poslední šancí na bydlení a často sami sebe přesvědčují, že je vše v pořádku. Bohužel někdy je to i tak, že ubytovatel je zároveň lichvář a organizátor nelegální práce. Lidé z ubytovny jsou tak pod velkým tlakem, bojí se mluvit a raději nespolupracují s terénními pracovníky," vysvětluje Šimůnková.

Nepřiměřené ceny ubytování

Naprostá většina obyvatel větřninských ubytoven od státu dostává nějakou formou finanční pomoc na bydlení. Peníze jsou placeny přímo na účet majitele nebo správce ubytovny ve formě tzv. institutu zvláštního příjemce.

Rodina paní Šamkové za tři místnosti na ubytovně platí 12 tisíc korun měsíčně. "Větší část nájemného za nás platí sociálka. Rozdíl, který bychom normálně museli doplatit my, po nás majitel naštěstí nechce. Domluvil se s námi, že to, co mu od sociálky přijde, mu stačí," řekla Šamková.

Monika Šimůnková upozorňuje, že ve smlouvě je často uvedena vyšší fiktivní částka, ale ubytovatel reálně vybírá o něco méně. "Dávka by měla být vyplácena v úrovni blízké místně obvyklému nájemnému, ale zároveň by měla příjemci garantovat, že pokryje jeho výdaje spojené s bydlením. Jinak bude vznikat prostor pro zneužívání dávek majiteli ubytoven," řekla Šimůnková.

Tak vypadal boj o ubytovnu v Krásném Březně

Na ubytovnách lidé končí z různých důvodů. Z provizoria se přitom často stane stálé bydlení.

"Jedná se o lidi, kteří mají podobné potíže, jsou předlužení, nezaměstnaní nebo se špatnou kvalifikací a jsou závislí na ubytovateli. To jsou podmínky, ze kterých se těm lidem špatně dostává a nebude se jim dařit se dostat zpět do společnosti," vysvětluje Šimáček.

Upozorňuje také, že v jihočeské obci není zaveden žádný systém podpory a návratu lidí z ubytoven do nájemního bydlení ve městě.

Netransparentní rozdělování obecních bytů

Přitom obec podle místostarosty Pavla Štindla disponuje poměrně početným bytovým fondem. Přesto je pro obyvatele ubytoven šance získat obecní byt prakticky nulová.

Ubytovna
Ubytovna | Foto: Ludvík Hradilek

"Romské rodiny vždy dostanou byt v dolní části obce a vůbec se jich neptají, jestli nechtějí žít v 'české' horní části. Navíc stav obecních bytů také není příliš valný. V některých nefunguje elektřina, do jiných zatéká," popisuje situaci s obecními byty místní obyvatel.

Podle Šimáčka není zřejmé, podle jakých kritérií komise byty přiděluje. "Zasedají v ní starousedlíci znalí místních poměrů, kteří se rozhodují intuitivně a podle vlastních kritérií. Je nepochybné, že tímto způsobem se město brání, aby se do centra dostali lidé z ubytoven," osvětluje situaci Šimáček.

Neexistující model sociálního bydlení

"Když se bavíme o prostupném bydlení, ve Větřní by měl vzniknout vícestupňový model, který sociálně slabé lidi v akutní bytové krizi zachytí, poté posune do nějaké formy tréninkového bydlení a těm, kteří se osvědčí, pomůže získat volné byty ve městě," dodává Šimáček.

Podle Šimáčka by obce se stejnými problémy jako ve Větrní měly v prvé řadě využití stávajícího bytového fondu.

"To, co dnes stát vynakládá na doplatky na bydlení, by se do značné míry mohlo přesunout na obce, které by za to měly povinnost spoluorganizovat sociální bydlení. K tomuto účelu by mohly využít vlastních bytových kapacit nebo by mohly využít soukromé pronajímatele a neziskové organizace," řekl Šimáček.

"Dokonce si dovedu představit, že obce budou spolurozhodovat o tom, komu dávka na bydlení bude určena a v jaké výši, ovšem při dodržení rámcových podmínek, které nastaví stát," dodává. 

 

Právě se děje

Další zprávy