Tykadlový řidič ví, co chce. Jeho znalci promluvili

Tomáš Netočný
23. 12. 2012 11:46
Dokumetaristé hovoří o nejslavnějším vězni roku Romanu Smetanovi, který byl dnes propuštěn
Roman Smetana, vyslýchán filmaři (zleva Smetana, Klusák, Remunda)
Roman Smetana, vyslýchán filmaři (zleva Smetana, Klusák, Remunda) | Foto: Tomáš Netočný

Rapotice - Ještě odpykával trest ve vězení v Rapoticích. Seděl na židli vedle železné patrové postele v šedomodrém mundůru a rozpačitě se usmíval do kamery ve dveřích vězeňské ložnice. „Já tady ale takhle skoro vůbec nesedím. Já tady pořád chodím," říkal Roman Smetana, zřejmě nejznámější český vězeň roku 2012, dokumentaristům Vítu Klusákovi a Filipu Remundovi, kteří o něm přímo ve vězení točili dokument.

V Rapoticích dnes odpykal trest za to, že pokreslil politikům předvolební billboardy a pak odmítl nastoupit na veřejně prospěšné práce. Další soud, za to že nenastoupil do vězení v určeném termínu, ho čeká v lednu a reálně tedy hrozí opětovný pobyt za mřížemi.

S filmařskou dvojicí se během roku potkal mnohokrát a Vít Klusák, ani Filip Remunda nezastírají, že mají k hrdinovi svého filmu osobní vztah, že stojí na jeho straně.

„Pro mne je Roman Smetana zosobněním člověka, který odmítá jednat tak, jak mu to společnost naprogramovala. A to je velmi důležité," říká Filip Remunda.

Nebudu za šaška

Aktuálně.cz: Stojí ten protest Romanu Smetanovi za takový kus života?

Vít Klusák: On to asi nevnímá tak, že by ty tři roky ve vězení ztratil. Je přesvědčený, že by o mnoho víc přišel, kdyby se zpronevěřil svému postoji. Věřím mu to, protože už jsme se jej na to ptali mnohokrát a odpověď i jeho jednání jsou pořád stejné. V poslední době se s tím vlastně setkávám celkem často, že lidé nevěří postojům, které nejsou na první pohled pragmatické, kterými jde člověk spíše sám proti sobě. Já jsem třeba na facebook napsal, že jsem nevzal reklamu, která by pro mne byla spojena s celkem výrazným honorářem a ta filmařská komunita se na mne vrhla, že se snad stavím do pozice Ježíše Krista, že je přece úplně normální živit se tímto způsobem… Vůbec mi to nechtěli věřit.

Vít Klusák a Filip Remunda nad materiálem.
Vít Klusák a Filip Remunda nad materiálem. | Foto: Tomáš Netočný

Aktuálně.cz: Zdá se však, že lidé Romanu Smetanovi nevěří jeho pasivní postoj, že mu nerozumí a vytýkají mu ho. Často je slyšet, že kdyby se proti rozsudku odvolal, ve vězení by neskončil.

Vít Klusák: Roman Smetana nechce spolupracovat na svém odsouzení, ani na tom neodsouzení. Nechce se na tom podílet. Na tom, jak s ním vláčejí jenom proto, že vyjádřil svůj názor. V tom je ta podstata, kterou pojmenovává svým pasivním odporem. Tomu hodně lidí nerozumí a mají ho za blázna. To ale neznamená, že Roman neví, co chce. Na druhou stranu byly situace, kdy jednal velmi pragmaticky. Ukázal to třeba v říjnu po krajských volbách, kdy se mu v přestrojení za televizního zvukaře podařilo proniknout k premiéru Nečasovi. Tehdy se tam na něj novináři vrhli a žádali, aby si pro fotografy a kamery znovu nasadil tu paruku, kterou si krátce před tím sundal. On ale řekl, že ne. Odmítl ze sebe dělat šaška.

Nebudu rozsévat ksichty

Aktuálně.cz: Kdy vám byl nejsympatičtější? Kdy jste mu věřili všechno, co dělá?

Filip Remunda: Právě v té chvíli, kdy se mu podařilo setkání s premiérem Nečasem. Nikdy se mu do natáčení moc nechtělo. Není to žádný exhibicionista. Neustále prožívá trému a stres z toho, co dělá. Proto mne překvapilo, s jakým klidem s premiérem mluvil. Mám pocit, že bych to takhle nedokázal. Tlouklo mi srdce a to jsem tam byl schovaný za kamerou. On ale úplně klidně k Petru Nečasovi přišel a vedl s ním dobrý rozhovor. A jak už vzpomínal Vít, odmítl pak ze sebe dělat klauna. Říkal novinářům, že tam není pro legraci, že je to velmi vážná věc.

Zvukový záznam: Filmaři Remunda s Klusákem o řidiči Smetanovi


Aktuálně.cz: Hrdinu svého filmu sledujete už téměř rok. Dověděli jste se za tu dobu o české společnosti něco nového?

Filip Remunda: Překvapilo mne, s jakým nepochopením se Roman Smetana setkává například i mezi mými přáteli. Já jeho rebelii považuji za důležitou, ale uvědomil jsem si, že spousta mých známých to vnímá jako nějaké ohrožení demokracie nebo příklon k anarchismu a boření hodnot. Jsou přesvědčeni, že jde o narušení vlastnických práv a ničení majetku. Pro mne ale není ohrožením demokracie a vlastnických práv, když někdo počmárá volební plakát, který má životnost čtrnáct dnů. Pro mne je důležitější ta schopnost s tužkou v ruce se k něčemu vyjádřit.

Vít Klusák: Řidič autobusu přijde ráno do práce, má tam nalepenou tvář Ivana Langra a s naprostou samozřejmostí se předpokládá, že sedne za volant a bude s takovým autobusem celý den jezdit. On to ale neudělá a všichni jsou z toho v šoku: „Co si to vůbec dovoluje? Zbláznil se? Co je mu do toho, že reklamní oddělení dopravního podniku uzavřelo takový kšeft?" On ale v tom autobusu sedí, on s ním jezdí, on rozsévá ten ksicht po tom městě. A to se mi na Romanu Smetanovi líbí, že nechtěl být tím pojízdným billboardem, že nechtěl na tom participovat. Ten systém se ale tváří takhle: „Ty s tím přece nic společného nemáš, tohle není tvůj autobusu, ty nerozhoduješ o tom, co se tam nalepí… Tak co se do toho montuješ?"

Ukázka z filmu o Romanu Smetanovi

Youtube video
Youtube video | Video: youtube.com

Jako Švejk

Aktuálně.cz: Jak si tedy to nepochopení, se kterým se potkáváte i u svých přátel, vysvětlujete? Nejsou schopni o tom takhle přemýšlet, nebo se jim nechce přemýšlet vůbec?

Filip Remunda: Naopak. Lidé, se kterými jsem o tom mluvil, to měli velmi dobře promyšlené. Uvědomil jsem si, že možná já mám nějaký větší sklon k tomu, že když je potřeba, tak se může zákon porušit. Pravidla jsou pro mne důležitá, ale zároveň si uvědomuji, že je potřeba občas je zpochybňovat. Smetanův čin je politické prohlášení, ale je to také akt tvořivosti. Udělal error. Pokusil se zastavit tu mašinu, která léta ze setrvačnosti běží a mele všechno, co se jí postaví do cesty. To mně vždy připadá důležité, když někdo zpochybní zavedený automatizmus a řekne: „Pozor! Dejme si odstup, začněme nad tím uvažovat jinak." Pro mne je tedy Roman Smetana zosobněním člověka, který odmítá jednat tak, jak mu to společnost naprogramovala. A to je velmi důležité. Podobné věci dělal Švejk za světové války a také všem připadal jako šílenec. On ale tím svým neuvěřitelně důmyslným způsobem upozornil na tu mašinu, pro kterou jako voják musíte plnit rozkazy, až se stane, že držíte v ruce pušku a v souladu se zákonem prorazíte někomu srdce kulí…

Vít Klusák: Všichni bychom si asi měli nastavit hranici, za kterou už je správné být neposlušný. A fascinuje mě ta část společnosti, pro kterou tahle mez neexistuje. Pro kterou i výkřik v situaci, kdy se prokazatelně lže, je nepřípustný a neslušný. Na nespravedlnost ale nelze neustále odpovídat jen slušným způsobem. Je přece nějaká mez, kdy je potřeba načmárat ten kosočtverec… A navíc. Kritici Romana Smetany, se kterými se setkávám především v internetových diskusích, se na jeho čin a všechno co následovalo, dívají dnešním pohledem. Jako by z pozice „nyní." Tváří se, že on přece moc dobře věděl, co všechno bude následovat. Jeho však v roce 2010 ani nenapadlo, že se bude později chovat tak odvážně, že bude s tím soudem bojovat tak dlouho, dokud neskončí ve vězení. On se v každém svém kroku rozhodoval. Je pro mne hrdinou právě proto, že tu šachovou partii rozehrál, aniž by tušil, co všechno se může stát.

Něco ho štvalo

Aktuálně.cz: Dokážete odhadnout, jak by se v podobné situaci zachoval před rokem 89, kdy by mu hrozil mnohem tvrdší trest a pravděpodobně nesrovnatelně těžší vězení než v jakém sedí dnes?

Filip Remunda: Známe Romana už celkem dobře, ale nechceme, ani se nemůžeme stavět do pozice nějakých jeho znalců. Těžko se nám hodnotí, jak by jednal v jiné době, protože to nevíme. Je to stejné, jako s tím příběhem samotným. Na začátku, když začal malovat tykadla, neměl promyšlený žádný protest. Myslím, že udělal spontánní věc, která je úplně logická. Něco ho štvalo, tak na to zareagoval a vůbec nevěděl, co tím způsobí. V podobné situaci mohl být i za minulého režimu, ale zřejmě ani on neví, jak by se zachoval.

Vít Klusák: Pozoruhodný je určitý moment zlomu. Zpočátku se snažil před trestem zachránit. Zapíral, jao by to udělala většina lidí. Potom se přiznal. Říkal nám, že zapíráním by se zpronevěřil tomu gestu. Těžko ale mohu hádat, jak by se v podobné situaci choval před rokem 89. Takové situace jsou nepřenositelné.

Dva dny před Štědrým dnem byl Roman Smetana přivítán na svobodě.
Dva dny před Štědrým dnem byl Roman Smetana přivítán na svobodě. | Foto: ČTK

Aktuálně.cz: Přenést situaci jste se však při natáčení pokusili vy sami, když jste sprejem nastříkali tykadla na billboard senátorského kandidáta ODS Tomáše Töpfera.

Filip Remunda: Přijde mi docela přirozené, že jsme ten billboard pomalovali. Cítil bych se divně, když o Romanovi točíme film a nějak viditelně bychom ho v tom filmu nepodpořili. Ten člověk mi mluví z duše a považuji za správné stříkat sprejem na agresivní billboardy, se kterými jinak nemůžu nic dělat.

Vít Klusák: Někde jsem četl, že to byl od nás vlastně jen takový kavárenský postoj, protože bylo jasné, že na nás si nikdo nedovolí a nemůže se nám nic stát. Já jsem to tak ale vůbec nechápal. Krátce před tím činem jsem si strčil občanku do zadní kapsy kalhot a byl jsem přesvědčený, že nás tam policajti zadrží, že budeme muset zaplatit pokutu a skončíme ve vězení jako Roman. Nic takového se však nestalo. Asi už se v tom nechtěli matlat a raději tvářili se, že nevidí. Takže nám to tak podivně prošlo. Jsem ale moc rád, že jsme v tom filmu řekli, že za Romanem stojíme. Rozhodli jsme se nehrát si na nějaký odstup, předstírat falešnou objektivitu. A tím se nám vlastně ulevilo.

 

Právě se děje

Další zprávy