Liberec - Bránil svou vlast a křesťanství do poslední kapky krve.
Patřil k největším vojevůdcům Jeho Veličenstva, císaře Rudolfa II. Proslul jako turkobijec.
Kdyby se jeho strhující život dostal do rukou hollywoodských scénáristů, mohla by vzniknout filmová sága, která by si v ničem nezadala s nejslavnějšími historickými thrillery.
Melchior z Redernu. Kdo z Vás zná toto jméno? Nenajdete ho v učebnicích dějepisu, jeho hrdinské skutky nejsou popsány v čítankách. Zmiňují se o něm pouze dávné české a německé pověsti. A odborná literatura.
Je tady ale něco, co by mohlo obnovit jeho zašlou slávu. Nová kniha libereckého historika Milana Svobody Redernové v Čechách.
Čtěte také:
Rukopis, který neumí nikdo přečíst. Vědci zjistili jeho stáří
Video: Laterna magika oživila legendy rudolfínské Prahy
Má příznačný podtitul Nalézání zapomenutých příběhů 16. a 17. věku.
"Během válek s Turky, kteří ohrožovali na konci 16. století střední Evropu, byl Melchior z Redernu generálním polním maršálem císaře Rudolfa II. v Uhrách a předsedal vojenské radě ve Vídni," řekl Aktuálně.cz Svoboda.
Melchiorův osud je boj proti násilí, čest a služba vlasti
Kniha Redernové v Čechách mapuje osudy severočeského šlechtického rodu v letech 1558 až 1621 a není žádnou suchopárnou publikací. Dobu předbělohorskou zobrazuje jako strhující období, které v českých zemních blahodárně poznamenala vrcholící renesance.
Ale šlo rovněž o éru, spojenou s velkým tureckým nebezpečím. Melchior čelil bezbřehému násílí nájezdníků z Osmanské říše se svými pluky na východní hranici habsburské říše. Jeho kariéru provázela čest a služba vlasti, národu i císaři.
Svobodova kniha s více než 500 stranami se zabývá se především Melchiorem a Kateřinou z Redernu a jejich synem Kryštofem.
Melchior kromě jiných úctyhodných vojenských skutků potlačil vzpouru francouzských a valonských žoldnéřů v pevnosti Pápa. Usmrtili při ní velitele císařských vojsk Adolfa ze Schwarzenbergu. Melchior se svými věrnými vojáky Pápu získal zpátky a zrádce krutě potrestal.
Svoboda ve knize cituje kronikáře Parockého: "...na kůl je strkali, hanby odřezovali, živé je pekli, po všem těle řezali, do ran, pepř, sůl i prach jim sypali, smolu vroucí do nich lili a některé zakopavše po krk, o peníze k nim železné koule váleli..."
Sotva představitelná muka završil například střelný prach nacpaný do úst, který byl poté zapálen.
Melchior své nepřátele nešetřil, vždyť jako sedmnáctiletý dostal mimořádně tvrdou školu během své kavalírské cesty v Paříži.
Ač protestant, přežil tam 24. srpna 1572 jeden z největších náboženských masakrů v dějinách - Bartolomějskou noc, při níž katolíci vyvraždili údajně až 30.000 hugenotů.
Redern ubránil pevnosti před mnohonásobnou přesilou
Melchior se učil válečnému řemeslu v Polsku a Rusku. Bojoval i v Nizozemsku, kde pod císařskými koruhvemi potlačoval protestantské povstání proti Habsburkům. Sami Redernové přitom byli luteráni.
V roce 1592 skončil mír s Turky a císařské vojsko, mezi jehož úspěšné velitele se řadil Melchior z Redernu, úspěšně zadržovalo početnější tureckou armádu před hranicemi dnešního Rakouska, Slovenska i Moravy.
"Melchior zastával hodnost plukovníka pro pohraniční pevnost Ráb (dnešní maďarský Györ), kde velel tisícovce jízdních vojáků," uvedl Svoboda. Redern přispěl k udržení řady důležitých pevností na území dnešního Maďarska, Chorvatska i Rumunska.
Proslavil se hlavně vítězstvími u chorvatského Sisaku, maďarské Pápy a rumunského Velkého Varadína (dnešní Oradea Mare). Opěrný bod habsburské příhraniční pevnostní soustavy Velký Varadín hájil Melchior na podzim 1598 s 2000 až 2500 muži proti 30.000 Turků.
Na pevnost udeřili dvanáctkrát a počet obránců se snížil na pouhých 700. Po šestitýdenním obléhání však odtáhli Turci s nepořízenou.
Melchior byl podobně dobrý jako Žižka i Valdštejn
Redernové patří mezi Svobodova oblíbená témata. Vedoucí katedry historie na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické při Technické univerzitě v Liberci se jim věnoval ve své diplomové i disertační práci.
Kvůli knize Redernové v Čechách navštívil archivy a knihovny v Česku, Rakousku, Německu i Polsku. Informace získal také v Maďarsku. Četl v kronikách a čerpal i z dalších děl, vzniklých v 16. až 18. století.
Melchiora z Redernu považuje Svoboda v jeho době za podobně velkého vojevůdce jakými v českých dějinách byli Jan Žižka z Trocnova nebo Albrecht z Valdštejna.
Velkou pozornost upřel na Melchiorovu smrt v roce 1600. Majitel panství na dnešním území Liberecka, Frýdlantska a v oblasti polského Závidova skonal v pětačtyřiceti letech v Havlíčkově Brodě. Objevily se dohady, jestli Melchiora neotrávili katolíci.
"Zřejmě i proto je součástí stostránkové pohřební řeči čtyřstránková pitevní zpráva. Podle ní zemřel Melchior přirozenou smrtí," prohlásil Svoboda. Rederna trápilo staré zranění ruky, ale i celá řada dalších vážných neduhů.
Válečníka Melchiora sužovaly vážné choroby
Pitevní zprávu konzultoval Svoboda se současnými patology. Vojenská kariéra, provázená bitvami, únavnými taženími a vskutku nepříliš vzornou životosprávou, poznamenala těžce Melchiorovo zdraví.
Podle liberecké patoložky Radky Hamplové trpěl Redern ledvinovou kolikou, trombózou cév, zásobujících slepé střevo (mohl mít takzvaný infarkt střev). Jeho játra mohla být zasažena metastázami a Melchior mohl být postižen také plicním edémem.
Melchiorova manželka Kateřina z Redernu, jež proslula jako úspěšná podnikatelka v mnoha oborech, vystavěl svému choti mauzoleum v chrámu ve Frýdlantě. Svou honosností si nezadalo s funerální architekturou tehdejších panovnických rodů.
Melchior se po smrti nedočkal klidu. Hrobku, kde spočinul, vyplenili ti, mezi které sám patřil - vojáci. Během třicetileté války do hrobky vnikli Švédové. Všimli si totiž toho, že na posmrtném portrétu zdobí Rederna zlaté šperky.
Místo Melchiorova posledního odpočinku zneuctili i Prusové ve válkách v období kolem poloviny 18. století.
