Praha - Býval manažerskou celebritou, dnes ho nejspíš potkáte v okolí módního salonu jeho manželky, kde prozatím úřaduje.
Petr Fejk, někdejší ředitel a tvář pražské zoo, se po roce vrátil s nepořízenou ze své další mise, kde zastával diplomatický post ředitele České národní budovy a Českého centra v New Yorku.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví o tom, jak se za oceánem vyléčil ze závislosti na "své" zoo, proč by v New Yorku měl vystupovat Karel Gott i o tom, že je prý příliš velký autoritář na to, aby mohl být v politice.
Rozhovor jste ve třech dílech mohli na stránkách Aktuálně.cz najít o víkendu. Nyní jej přinášíme v plném znění.
A.cz: Už po půl roku jste z New Yorku hlásil nespokojenost. Nechtělo to víc trpělivosti?
Moje práce v zoo byla osudová a věděl jsem, že po ní musí přijít plnohodnotná náhrada. New York bylo to ono, byla to změna, měl jsem mít výkon ve svých rukou. A řekl jsem si, že i jiné kulisy mi pomohou zbavit se závislosti na zoo úspěšněji a rychleji. Ten rok byl tak akorát na to se jí zbavit. Jel jsem tam původně na čtyři roky udělat práci pro České centrum. Ale vybral jsem si špatnou práci.
A.cz: Nebylo ale trochu nezodpovědné jet se za státní peníze léčit ze závislosti na předchozí práci?
Do New Yorku jsem jel především pracovat. Nikde není psáno, jestli vám vyjde manželství, jestli vám "vyjdou" děti, pak by podle této logiky bylo nezodpovědné se ženit a mít děti. K velké změně patří riziko, nevyšlo to, já to vyřešil tak, abych odešel se ctí. To se stává, nedělám z toho vědu. Nebylo to jednoduché rozhodnutí, také kvůli rodině.
Petr Fejk:
- Petra Fejka proslavilo jeho šéfování pražské zoo.
- V roce 1997 do zahrady vystudovaný učitel češtiny a dějepisu přišel z rockového klubu Belmondo, který v první polovině 90. let vlastnil a provozoval.
- Jako první nevystudovaný zoolog v pozici šéfa zahrady se mezi svými podřízenými prosazoval nejdřív s obtížemi.
- Do širšího povědomí vstoupil především po ničivých povodních v roce 2002, kdy celá republika sledovala snahy o zachránění tonoucích zvířat. Pražskou zoo se Fejkovi podařilo vytáhnout mezi nejnavštěvovanější místa v České republice.
- Přestože si dokázal podmanit média, postupně se začaly objevovat i informace o jeho sklonech k autoritářství při řízení zahrady.
- Z pražské Tróji odešel po dvanácti letech - a na odchodu ze zoo se zastavil až v New Yorku. V roce 2010 tam řídil Českou národní budovu i České centrum v ní umístěné.
- Svůj předčasný odchod zdůvodnil tím, že přestože byl dvojnásobný šéf, ocitl se za oceánem bez dostatečných kompetencí.
Fakta: Česká centra
- Centra jsou české kulturní "ambasády" rozeseté po významných městech v zahraničí.
- Jejich hlavním posláním je propagovat českou kulturu v zahraničí a tím i celou zemi.
- Pořádají se v nich výstavy, přednášky, promítání a setkání s českými osobnostmi. Česko mají prezentovat jako moderní a dynamickou zemi.
- V současné době funguje 24 poboček po celém světě, formálně - jako příspěvková organizace - spadají centra pod ministerstvo zahraničí.
- Kvůli seškrtanému rozpočtu se k letošnímu roku zavřou dvě Česká centra, v Buenos Aires a v Košicích.
A.cz: Už dříve jste kritizoval poměry v Českých centrech - že jste neměl dostatečné pravomoce. Neměl jste se ale líp předem informovat o realitě v české diplomacii a o svých kompetencích? To na vaši adresu řekl ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.
S panem ministrem jsem mluvil v červnu, žádný hodnotící soud toho typu mi neřekl. Já se přeci nebudu ptát, jestli jako ředitel budu moct řídit nebo ovlivňovat program Českého centra, to jsem považoval za samozřejmost. Po třech čtyřech měsících přišla změna, přišla také nová programová náměstkyně Českých center a já zjistil, že mám za ni odpovědnost, ale nemám pravomoc ji řídit. Dal jsem návrh na personální obměnu centra, ale ani jeden můj návrh neprošel.
A.cz: Také jste mluvil o přehnaně přísných předpisech ohledně rozpočtu, vaši kritiku ale vedení Českých center spíš odmítala.
Moje rozpočtová pravomoc byla omezena už od 500 dolarů. Když jsem chtěl pořídit oponu do kina, musel jsem žádat ústředí. Odpovídat za dům za miliardu a nemít sám možnost do něj koupit ani rádio, je neadekvátní. Navíc byly i upraveny mé podmínky. Snížil se mi plat, zpochybňovala se například platba školného mých dětí. Odešel bych z New Yorku už dřív, ale to bych musel zaplatit zpětně veškeré náklady.
A.cz: Nesehrál v tom celém roli právě pocit, že nic nemůže překonat práci v zoo?
Zoo je nepřekonatelná, s tím je třeba se smířit. Stejně jako s přesvědčením, že po dvanácti letech bylo dobré i slušné ze zoo odejít. Po svém odchodu jsem si řekl, že rok do zoo vůbec nepůjdu. Až v listopadu jsem se vydal do bronxské zoologické zahrady a bylo cítit, že už je to pryč. Já se tam trochu nudil, to byla dobrá zpráva. A chystám se v dohledné době i do té pražské.
A.cz: V české diplomacii jste vydržel jen rok. Dá se říct, že s lemury je lepší komunikace než s českou diplomacií?
Zoo je taky státní podnik, umím se orientovat ve státních strukturách. Šlo jen o to, do jaké míry si dokážu vybojovat prostor pro svoji samostatnost. I druhá strana věděla, že jsem solitér, který se nenechá vodit za ručičku. Ale v zoo jsem měl prostor, někdo mi tam důvěřoval a nechal mě, abych stav, který není optimální, změnil. V New Yorku ne.
Když jsem odjížděl, byly tam dvě výstavy, které trvaly dohromady tři měsíce a průměrná návštěvnost v Galerii Českého centra byla nula. Pro mě je Česká národní budova, která stála 800 milionů korun, mrtvá, pokud tam občas přijde pár desítek lidí. Kdybych tam zůstal, odpovídal bych za něco, s čím se nemůžu ztotožnit.
A.cz: Může však Newyorčany doopravdy česká kultura zaujmout?
Může. Jde jen o to, jak se jim česká kultura naservíruje. Jsme malá země, tak to chce trpělivost, a občas výraznou imagovou akci. Občas musíte veřejnost vyrušit, dát nějakou facku, abychom upoutali. Musíte ven z té budovy. Ani koruna z dvacetimilionového rozpočtu například nejde na reklamu. Myslím si, že je strašná chyba, že České centrum je hodně závislé na osobních vazbách lidí, jak na ústředí, tak i v New Yorku. Nemá univerzální platnost a hodně je to závislé na jejich osobním vkusu. Na té budově je napsáno Národ sobě, to si přece přímo říká o univerzální dramaturgii. Nejen tu zaměřenou na vkus a osobní okruhy několika lidi z Českých center. Tím se z toho stal intelektuálský klub.
A.cz: Tak tam podle vás snad chybí Karel Gott?
Chybí tam šíře záběru. Vy na sebe musíte navázat i ty, kteří neodpovídají vašemu vkusu. Občas je třeba vyjít vstříc návštěvnosti, prestiži, společenskému ohlasu. Má tam být intelektuálské čtení knížky, na které přijde dvacet lidí, o víkendu pohádka pro děti, stejně tak i třeba Gott, na nějž přijde 700 lidí. Na něj přijdou většinově Češi, ale vezmou s sebou další, to pak může přivést sponzory.
A.cz: Mluvíte o osobních vazbách. Co konkrétně vám například nevyhovovalo?
Zažil jsem například, že České centrum odmítlo udělat výstavu malíři, který chtěl veškeré náklady zaplatit sám. Z dramaturgických důvodů. A rozhodně nešlo o nějakou šmíru. Naopak. České centrum však raději investuje do výstav, na které nikdo nechodí. Na rozdíl od nich si já cením u tvůrčích lidí nejen uměleckých kvalit, ale i schopnosti umět se o sebe také trochu postarat.
A.cz: Chtěl jste z toho mít druhé zoo a nevyšlo to.
Mně se tam v podstatě nepodařilo nic. Jedině, že jsem se vyléčil z té závislosti na zoo. Já se osobně cítím být specialistou na co nejkvalitnější provoz neziskových organizací. A je jedno, zda je to v zoo nebo v kulturním domě.
A.cz: Říkáte o sobě, že jste specialista na „neziskové organizace". Jaká by to mohla být příště?
Myslím, že do žádného molochu už nepůjdu. Ani klasický byznys to zřejmě nebude, nebudu prodávat pozemky, ani žvýkačky. Mám nabídky z veřejných institucí i privátních firem, pak mám záložní svoje projekty. Zatím vyřizuji rodinné provozní záležitosti, vozím děti do škol a kancelář mám u manželky ve firmě (módní návrhářka Martina Nevařilová), ostatně nevylučuji ani to, že třeba budu přechodně manželce ve firmě pomáhat. Taky nemám žádnou finanční rezervu, tlačí na mě hypotéka, a tak si musím platově polepšit.
A.cz: Jak dlouho vás neuvidíme v politice?
Na to se nedá odpovědět. Mě politika zajímá, ale odmítl jsem už tolik nabídek, že dál s tím koketovat nechci. V drtivé většině případů jsem měl stejně spíš pocit, že bych byl nastrčená tvář, která by neměla prostor k rozhodování.
A.cz: Konkrétně?
Narážím na komunální volby. Jsem člověk, který je spíše solitérní, autoritář, často rozhodující intuicí, který sice umí pracovat s týmem, ale ve výsledku dilematická rozhodnutí rozhoduje sám za sebe. Představa, že bych byl odpovědný za kolektivní rozhodnutí, což je smysl demokratického fungování politiky, mně od toho spíš odrazuje. Např. primátor nerozhoduje za sebe, je zodpovědný za rozhodnutí městské rady. To by mě asi často dost trápilo. Mně zajímá veřejná služba, fungující na úrovni do posledního detailu - ať už je to zoo, galerie, restaurace, pošta nebo dráhy.
A.cz: Ale se státní správou jste teď podle svých slov udělal špatnou zkušenost.
Veřejná služba je spojená s vlastnictvím města nebo státu a tam setsakra zvážím podmínky pro práci a jejich hodnověrnost. Už jsem zažil, že když ptáčka lapali, zpívali mu o podmínkách k práci úplně jinak, než jaká pak byla skutečnost.
