Praha - Poslanci schválili v 1. čtení základní parametry nejdůležitějšího zákona roku - státního rozpočtu.

Jednání bylo složité. Od rána se uráželi a všichni bez výjimek varovali. Levice před uvrhnutím chudých do ještě větší bídy, vládní koalice před dalekosáhlými následky pro hospodářství Česka, pokud se škrty neschválí.

Aby mohl tento rozpočet navíc dostát plánům příjmů a výdajů, je třeba narychlo upravit čtyři zákony. O ně se ale schválený rozpočet neopírá.

Podle toho, co vláda navrhla, jak bude napřesrok utrácet peníze občanů, se ukazuje, že je z tohoto pohledu téměř lhostejné, zda v České republice vládne ČSSD nebo koalice proklamující pravicovou politiku.

Když Aktuálně.cz porovnalo rozpočty z uplynulé dekády, zjistilo, že i v roce 2011 se peníze odevzdané občany rozdělí zhruba stejně jako v posledních deseti letech.

Zde je výpočet.

80 korun veřejnosti, 20 firmám

Zaměstnaný Čech odevzdá v příštím roce státu v průměru 158 tisíc korun. Z každé stokoruny od daňového poplatníka stát automaticky oddělí 40 korun na sociální dávky, z toho třicet korun jde na důchody.

O další dvacetikorunu se podělí ministři, kteří z ní zaplatí provoz svých ministerstev včetně policie a soudů s komunálními úřady ve městech a krajích. Stejnou částku mají k dispozici školy včetně výzkumníků.

Pak už toho moc nezbývá.

Po pětikoruně si rozeberou zdravotníci a vojáci, stejnou částkou stát vypomůže podnikatelům v průmyslu a zvláště v zemědělství.

Desetikorunu si nechá na dálnice a další obnovu infrastruktury, nesmí však zapomenout, že šest korun požadují banky za půjčky, které státu poskytují.

S odchylkou dvou tří korun tak postupovali za posledních deset let všichni ministři bez rozdílu stranických triček.

Doklad najdete v následujících grafech.

Neodolatelné kouzlo utrácení

Jedinou větší změnou za posledních deset let je fakt, že si Češi žijí stále víc nad poměry.

Chtějí platit nižší daně a naopak víc utrácet. Od roku 2001, kdy ministr financí Pavel Mertlík konsolidoval rozpočet poškozený recesí z let 1998 až 1999, roste výběr daní o trochu pomaleji než ekonomika, ale naopak o hodně rychleji utrácí. Tento trend se prohlubuje.

Před deseti lety tedy stačilo, aby si stát na každou stokorunu útraty půjčil sedm korun, dnes si půjčuje jedenáct a to ještě příští rok dostane sedm korun od Evropské unie.

Na nepříznivém trendu nic nemění ani neustále opakované reformy a úsporné balíčky, které se snaží škrtat v sociálních výdajích a na režii státu. Úspěšné jsou do určité míry, protože za sociální dávky, zdravotnictví, školství a provoz úřadů se ze stovky daňového poplatníka opravdu utrácí o pár korun méně.

O pět korun méně platí občan na státní úředníky, hasiče, policisty, soudce a dozorce ve vězení, o čtyři koruny víc však dává krajským a městským úřadům.

Průběžně rostou výdaje na důchody, na které dnes platí občan o tři koruny víc, než v roce 2001. Čtyři koruny se ale vládám podařilo ušetřit na ostatních dávkách, zvláště v nemocenské, podpoře rodin a při podpoře vzniku nových pracovních míst.

Stavitelé, zemědělci, bankéři a průmyslníci

Relativně nejvíc se šetří na armádě, diplomacii a tajných službách. Ze stovky si v roce 2001 utrhly dohromady osm korun, zásluhou škrtů v posledních letech jim napřesrok zůstanou už jen čtyři koruny.

Přes úspory ve výdajích na tradiční služby státu se však dluhy každoročně prohlubují. Každou ušetřenou korunu si automaticky rozeberou nejvlivnější ekonomická uskupení.

Díky státním investicím a subvencím mají pět korun od poplatníka navíc stavební, průmyslové a zemědělské firmy. Banky si na úrocích vybírají šest korun, to je dvakrát víc než před deseti lety.

Věřitelé státu tak už dostávají víc, než "agropotravinářský komplex", který dosud byl s padesáti miliardami největší jednotlivou dotační položkou.

Jednoduchá rovnice ukazuje: kdyby se v posledních deseti letech nezvyšovaly státní investice a dotace podnikům, měla by dnes Česká republika sotva poloviční schodek.