Svědectví o svobodě: S komunisty bylo hůř? Už ani nevím

Jan Král, spolupracovník redakce
3. 10. 2009 12:45
"Nic jsme neuměli a byli jsme slavní," vzpomíná rocker
Foto: Tomáš Kunc

* Aktuálně.cz a [portál Moderní dějiny](http://www.moderni-dejiny.cz/) připravili seriál "Svědectví o svobodě". Přináší postřehy o tom, jak se Česko změnilo od roku 1989. * 20 let svobody nehodnotí žádné V.I.P. osobnosti, ale lidé spíše méně známí. Všichni však mají svůj příběh z doby totality. * Vybíráme postřehy o tom, co se v naší zemi podařilo, co se nezměnilo vůbec, nebo co jsme naopak úplně pokazili. * Ve 4. díle seriálu přinášíme svědectví muzikanta Libora Stržínka. "Nic jsme neuměli a byli jsme mladí. Dnes jsme staří," hodnotí 20 let demokracie.

Úryvek textu písně z nového cédéčka kapely Stará dobrá ruční práce lidem oznamuje:

"Starej komunista vládne na radnici, starej komunista vládne v nemocnici

Starej komunista vládne u soudu, starej komunista i na vrátnici…

Jo… jeden disident tady byl prezident

My jsme byli mladí a dnes jsme staří"

Poprvé vystoupili hudebníci z Přerovska na pódia jako Stará dobrá ruční práce v roce 1984. Až do převratu šlo však jen o neoficiální pódia undergroundu. O ta oficiální se nikdy ani nepokoušeli.

Dělali jsme si, co jsme chtěli

Rozhovor s leaderem skupiny Liborem Stržníkem probíhá v olomoucké hospodě U musea, které nikdo neřekne jinak než Ponorka. Tak trochu se tu zastavil čas. Jen dlouhé vlasy mnoha hostům za tu dobu, co tady sedávají, už prořídly a zešedly.

„Zestárl jsem a to je nejhorší ze všeho. Nabyl jsem majetek, jinak se nic moc nezměnilo," vykládá Libor Stržínek.

„Místo hajzlů, co nám tehdy vládli, nám vládnou jiní. Tehdy byli blbí, dnes jsou ještě ke všemu chytří. To je asi tak jediný rozdíl, který pozoruju po těch dvaceti - revolučních - letech."

Letos oslaví jedenapadesát let. Bydlí v Troubkách na Moravě, do Olomouce jezdí pracovat. Ve městě mu patří sběrna spolu se stavebním bazarem.

„Pro kapelu se za těch dvacet let nezměnilo nic. Za komunistů jsme si dělali, co jsme chtěli, a to si děláme i teď. Akorát nás opustil humor," pronáší rezolutně.

Dle představ svého otce se určitě neměl stát zpěvákem undergroundové kapely. Narodil se totiž v Praze v rodině armádního důstojníka.

Vzorný synek rozvědčíka

„Otec byl u kontrarozvědky a od roku 1968 sloužil v Přerově," vykládá Stržínek, jak se ocitnul na střední Moravě. Zamlada byl prý tak vzorným svazákem, že div nevstoupil do KSČ.

V přerovském parku Michalov, kde se scházela v tehdejší komunistické terminologii závadová mládež, pochopil, že chce žít jinak. Měl už po vojně a v roce 1978 spálil legitimaci SSM.

Od té doby „zakládal hromady kapel". Pracoval jako palič odpadků v Meoptě, kde se seznámil s Pavlem Komínkem, pozdějším vydavatelem undergroundového magazínu Mašurkovské podzemné.

Spolu stvořili nerozlučnou dvojici a také Starou dobrou ruční práci. Na argument, že přece jen se časy změnily, protože Stará dobrá může hrát bez zákazů, vrtí rocker a majitel sběrny odmítavě hlavou.

„Nejkrásnější byly právě ty koncerty, kdy jsme začínali a přerušovala je StB. Protože my jsme v tý době uměli jen čtyři písničky. To byla paráda. Rok jsme jezdili na koncerty, který byly vždycky zakázaný," vzpomíná.

„Vždyť my jsme nemuseli vůbec nic umět! Vždycky jsme se jenom ožrali, byli jsme slavní, navykládali jsme, co všechno děláme , jaký nemáme repertoár a trnuli jsme hrůzou, že nakonec ti policajti nepřijedou a nezakážou nás. A že budeme muset zahrát, co umíme. Vždyť my jsme ale nic neuměli."

Co nám mohli zebrat?

Se Starou dobrou vnikl na undergroundová pódia osmdesátých let jakýsi veselý punk rock.

„Bylo lépe, když jsem byl mladej. A mohl vládnout kdo chtěl. Teď už mě všechno bolí a se zpěvem mi musí pomáhat kytarista," stěžuje si rocker v Ponorce u nealkoholického piva. Ještě ho čeká jízda domů do Troubek autem.

„Ale že by bylo za komunistů vyloženě špatně,  to už dneska s odstupem času nedokážu říct. Opravdu nedokážu. Přestože mne tahali po fízlech, tak mě vlastně nemohli nic udělat. Neměli mě vůbec co vzít. Jakápak svoboda? Stejně jsem musel chodit do práce, neměl jsme ani pas, nic. Co mě ještě mohli zebrat?" ptá se s nezaměnitelným hanáckým přízvukem.

Nepadají hlavy, není revoluce

Jestli prý Libor Stržínek očekával, že to bude po pádu režimu v roce 1989 lepší? Horlivě souhlasí, že ano.

Foto: Petr Protivánek

„Dneska se stydím za to, že jsem stál někde na náměstí a něco tam provolával. Protože to nebyla žádná revoluce. To byla jenom výměna majetkových poměrů těch papalášů.  Když je revoluce tak padaj hlavy. Tady tak akorát padaly policajtům půl roku potom spodky do kalhot, jestli se udržej na svým fleku a to bylo všechno. Žádná revoluce. Změna ekonomického systému. Zbavili se zodpovědnosti, napařili nám daně a vesele si vládnou dál. A snáze, než za těch komančů. To je všecko."

Stržínek se rychle loučí a odchází. Chce stihnout ještě za světla nakrmit králíky. „Jasně, že mám, králíky. O čem bych se asi tak jinak bavil s chlapama v Troubkách v hospodě?" ptá se pobaveně frontmen drsně hrající kapely.

 

Právě se děje

Další zprávy