Svědectví o svobodě: Lidé lžou, úctu nemají před ničím

Jan Král, spolupracovník redakce
12. 9. 2009 23:15
Aktuálně.cz přináší výpovědi o tom, jak se změnila naše vlast
Foto: Tomáš Kunc

* Aktuálně.cz a [portál Moderní dějiny](http://www.moderni-dejiny.cz/) připravili seriál "Svědectví o svobodě". Přinese postřehy o tom, jak se Česko změnilo od roku 1989. * 20 let svobody nebudou hodnotit žádné V.I.P. osobnosti, ale lidé spíše méně známí. Všichni však mají svůj silný příběh z doby totality. * Vybereme nejlepší postřehy o tom, co se v naší zemi podařilo, co se nezměnilo vůbec, nebo co jsme naopak naprosto pokazili. * V 1. díle přináší svědectví Dolores Šavrdová, vdova po ostravském spisovateli, kterého režim zabil opakovaným vězněním a perzekucemi.

Ostrava - „Když jsme komunistům odzvonili, moc dlouho jsem se smiřovala s tím, že se toho Jaromír nedožil. On pro to udělal maximum. Byla to velice smutná záležitost. On se ohromně těšil, až to rubne. No a pak to rublo, a on tu nebyl."

Takhle hodnotí  Dolores Šavrdová listopad 1989 a chvíle bezprostředně po něm. Její manžel, ostravský spisovatel a básník Jaromír Šavrda, je nejznámější postavou protikomunistického odporu na Ostravsku v normalizačních časech.

Po letech vězení umřel Šavrda v květnu roku 1988 a stal se jednou z posledních obětí československého komunismu.

Dolores Šavrdová však zůstala nezlomena. Třípokojový byt Šavrdů v ostravském paneláku fungoval jako centrum severomoravské opozice. Každou první středu v měsíci se tady scházeli disidenti i ti, kteří se za ně jen vydávali a měli úkol je sledovat.

Tihle nás z bahna nevytáhnou

O uplynulých dvaceti letech demokracie však nemluví Dolores Šavrdová v žádných růžových odstínech.

„Napřed to byla euforie, ale ta potom ustupovala. Byla jsem samozřejmě ráda, že komunismus skončil, ale dnešek hodnotím na nulu, ten vývoj se mi nelíbí," vysvětluje.

„Jsem zklamaná. Lidé, kteří mají republiku reprezentovat ve vládě, nemají úroveň. Nedokáží se povznést nad malichernosti, nedokáží se obětovat, aby republiku vytáhli z bahna, do kterého se dostala."

Její byt se za dvacet let takřka nezměnil. Zmizely dobře skryté odposlechy, kterými byl prošpikován, přibyla modernější televize.

V pracovním pokoji však stále stojí jeden z psacích strojů, na kterém Jaromír Šavrda psal své knihy. Ale také rozmnožoval díla zakázaných autorů. Na zdi visí veliký portrét T.G.M.

Dolores Šavrdová

* 26.4. 1931 v Brně

  • dětství prožila ve Fulneku a v Hranicích
  • životní zlom přináší seznámení s Jaromírem Šavrdou začátkem 70. let v Ostravě
  • tehdy už Šavrda patří k lidem, kteří se režimu nehodí
  • poprvé je Šavrda zavřen na 30 měsíců v roce 1979
  • v rozsudku se mu vyčítá, že na psacím stroji přepsal nejméně 14 knih různých autorů
  • v té době byl kvůli svému stavu ledvin už v plném invalidním důchodu.
  • když si trest v roce 1981 odpykal, podepsal Chartu 77 a šel do vězení znovu
  • ven se dostává už jako hodně nemocný muž.
  • Dolores Šavrdová  v roce 1987 podepisuje Chartu a její muž v květnu roku 1988 umírá

Tenkrát to nebyly jen slzy

Podle Dolores Šavrdové česká společnost ani po dvaceti letech úsilí tehdejších disidentů nepřijímá nijak kladně.

„Vždyť lidé ani nevědí, o čem je řeč. Říkají, že jsme jen měli to, co jsme sami chtěli. Nevědí ani, co to obnášelo nést v tašce po ulici samizdat," říká vdova Šavrdová.

Hned ale dodává, že tehdejší doba nepřinášela jenom slzy. „Poznala jsem spoustu vynikajících lidí. Jak jinak bych přišla do takové společnosti, ve které byl i Václav Havel?"

Lidé jsou dnes podle Dolores Šavrdové dokonce horší, než bývali.

„Dospělí lidé lžou, nevědí, co je sebeúcta, dokážou krást a nemají úctu před ničím. Když se dívám na parlament, už mě ani není ani do pláče, spíš je mi k smíchu," hodnotí dnešní politickou scénu.

Doloros Šavrdová je přesvědčená, že společnost ještě za dvacet let nedocenila ani dílo jejího muže.

„Myslím, že Jaromírův čas teprve přijde. Není možné, aby oběť, kterou podstoupil, nedošla nějakého ocenění," myslí si Dolores Šavrdová.

 

Právě se děje

Další zprávy