Život dětských vrahů: vězení je vždy nečeká

Eliška Bártová Eliška Bártová
18. 4. 2007 0:00
Co říkají znalci případu z Nových Dvorů-Ovčár
Dveře ústavu pro mladistvé v Polance nad Odrou.
Dveře ústavu pro mladistvé v Polance nad Odrou. | Foto: Ludvík Hradilek

Praha - Třináctiletý chlapec z Nových Dvorů-Ovčár, kterého policie podezírá z vraždy čtyřletého dítěte, nemusí skončit v prvním dětském "vězení", které bylo před třemi lety otevřeno v Boleticích na Děčínsku pro děti s extrémními poruchami chování a kde nyní žije pět dětí usvědčených z vražd.

Podle zjištění Aktuálně cz. žilo toto dítě v sociálně slabém prostředí a trpí podle informací některých sociálních pracovníků  mentálním postižením. Zavražděné děcko patřilo do jeho širší rodiny.

Pokud se podezření policie potvrdí, mladého delikventa čeká "vězení" pro děti v Boleticích, ale může také zůstat v běžném zařízení a po čase se vrátit do rodiny.

Posilovna je v domku na opačném konci dvora
Posilovna je v domku na opačném konci dvora | Foto: Ludvík Hradilek

"Nemusíme ho automaticky poslat do Boletic," řekl Aktuálně.cz Jan Stárka, ředitel diagnostického ústavu v Dobřichovicích, kde byl podezřelý hoch zatím umístěn. "Bude záležet na informacích od policie o motivech činu. Nemůžeme přeci dítě, které například zabilo v nouzi, dát dohromady se sexuálním deviantem či lupičem."

Také odborníci v diagnostickém ústavu v Liberci doporučují v některých případech dětským vrahům návrat do rodin. Mnozí z někdejších pachatelů dnes mají vlastní rodiny a žijí běžným životem.

Terapie místo represe

Dětské vraždy
Autor fotografie: Ludvík Hradilek

Dětské vraždy

Věk 2004 2005 2006 Děti do 15 let   4   1   1 Mladiství 15-18  12   2   3

Aktuálně.cz dnes zjistilo, že policie dosud vyšetřování případu z Nových Dvorů-Ovčár neuzavřela. Ředitel dobřichovického ústavu Jan Stárka například řekl, že zatím nedostal od policie oficiální zprávu, že se podezřelý chlapec vraždy dopustil. Hoch tu,  odtržen od rodiny, pobývá od čtvrtka.

Tam rozhodnou o jeho dalším osudu. Problematické rodinné zázemí a dlouhodobá frustrace z neurovnaných poměru je podle odborníků nejčastější příčinou, proč se děti k vraždě uchylují.

Svědčí o tom i policejní statistiky. Za poslední tři roky vraždilo sedm dětí ve věku do patnácti let. Pouze u jednoho z nich byla zjištěna deviace (chlapec, který zavraždil a znásilnil svoji spolužačku v Kmětiněvsi.) Ostatní vraždili kvůli osobním vztahům.

"Je to neštěstí pro ně samotné. Oni i jejich rodiny potřebují intenzivní terapii a ne represi," říká ředitelka diagnostického ústavu v Liberci, klinická psycholožka Božena Lányová. "Ta nemůže být řešením, pouze ten stav a problémy zakonzervuje."

Vraždy ze zoufalství

V Liberci rozhodovali již o osudu několika dětských vrahů a s největší pravděpodobností budou odborníci z tohoto ústavu pracovat i s třináctiletým chlapcem z Ovčár. "Musíme prošetřit příčiny, proč dítě tento čin spáchalo," popisuje hlavní úkol ředitelka ústavu Lányová. "Pokud zjistíme, že má poruchu osobnosti, či deviaci, je jasné, že společnost před nim potřebuje ochránit."

Pak skončí ve speciálním zařízení pod dozorem kamer a nerozbitných oken v Boleticích.

"Takovým činům ani nelze zabránit," říká soudní znalec a psycholog Karel Netík. "Vždy je v populaci určité procento deviantů a poruch osobnosti. A Česko nijak nevybočuje."

Podle zkušeností z libereckého ústavu jsou však mnohem častěji příčinou takovýchto vražd rodinné problémy.

Zabil otce-tyrana

"Všechny děti, které jsme tu měli, řešily tímto hrůzným činem těžkou situaci v rodině," říká ředitelka Lányová. "Byli dlouhodobě citově frustrovaní, ponižovaní, týraní, neviděli jiné východisko z této situace."

V péči libereckého ústavu byl například chlapec, který zavraždil svého otce. Ukázalo se však, že otec celou rodinu dlouhodobě týral a syn chtěl matku a sourozence zbavit trápení.

"Tyto děti na rozdíl od deviantů, není potřeba izolovat od ostatních," říká ředitelka Lánijová. "Pravděpodobnost, že tento čin zopakují je stejná, jako u zbytku populace, která takový čin nikdy nespáchala."

Někteří dětští vrahové tak končí v běžných dětských domovech či výchovných ústavech. Někteří už byli za pomoci odborníků vráceni zpět do rodin.

Šance na nový život

Cestu intenzivní práce s dětmi i rodinami volí i v zemích, kde jsou větší možnosti represe než v České republice. Ve Velké Británii může být už desetileté dítě posláno do vězení.

Do povědomí se zapsal případ, kdy dva desetiletí chlapci tu v roce 1993 unesli a zavraždili dvouleté děvčátko. Byli odsouzeni na doživotí.  Ve speciálním vězení se pak dětem intenzivně věnovali, měly k dispozici počítačové hry, televizi, video, chodily do divadla, na vycházky a na fotbalové zápasy.

V osmnácti letech je britský soud propustil na svobodu s tím, že už jim prostředí i takto liberální věznice neprospívá.

Nyní už šest let žijí se svými rodinami, mají změněnou identitu, rodná čísla, pasy apod. Do konce života budou pod dohledem probačních úředníků, kteří budou sledovat, jak se zapojili do života, stejně jako jejich duševní stabilitu.

Další vězení na obzoru

Česká vláda však po roce 2004, kdy děti spáchaly čtyři vraždy a mladiství rekordních dvanáct, rozhodla, že za 130 milionů korun vybudují další "vězení" pro děti v Polance nad Odrou.

Tento krok kritizovala bývalá zástupkyně ombudsmana Anna Šabatová.

"Investice 130 milionu má být vložena do projektu, který je nesmyslný a má porušovat práva dětí," míní. "Nepotřebujeme stavět nová zařízení. Místo do budov je zapotřebí investovat do kvalitního personálu, který by se těm dětem dostatečně věnoval. A transformovat současná zařízení tak, aby tyto děti mohly žít v malých skupinách v co nejvíc přirozeném prostředí."

Pro ty, kterým soud omezí svobodu, stačí podle Šabatové bohatě současná zařízení. Na tom se shodují i další odborníci.

Ovčáry to nezmění

A i po tomto novém případu vraždy míní, že další zařízení typu Boletic není zapotřebí.

"Frekvence takových případů není tak vysoká, že by se měl budovat nový ústav," říká psycholog Slavomil Hubálek. "Některé děti pochází z disfunkčního prostředí a dá se vysledovat deprivace a souvislosti s tím."

Podle Hubálka by se měli sociální pracovníci, ale i škola a širší rodina více soustředit na to, jak se děti chovají a zda nevysílají "varovné" signály.

"Na prvním místě je prevence," míní Hubálek. "Mělo by se více pomáhat sociálně slabým rodinám."

 

Právě se děje

Další zprávy