Pracovní návyky z dob komunismu nezmizely, naopak v posledních letech posilují. Aktuálně.cz se sociologa Jiřího Večerníka ptá, proč se trh práce tak málo mění, a jestli se Češi k hodnotám západoevropského kapitalismu obrátí alespoň v příštích letech.

Významný expert Sociologického ústavu Akademie věd odpověděl v následujícím komentáři.

"Komunismus se zapsal do postojů k práci velmi hluboko. Okázale sice práci adoroval, fakticky ji však zbavoval jejího vnitřního smyslu.

Slova jako solidnost, řemeslnický fortel, hospodárnost, podnikavost byla poslána "na smetiště dějin". Z práce se stala jen povinnost, robota pro státostranu. Zatímco "zvyšování životní úrovně lidu" bylo součástí všech proklamací, mzdy byly nízké a nivelizované. Takže tak jak to šlo, lidé uplatňovali zásadu, "vy předstíráte, že nás platíte a my předstíráme, že pracujeme". Flákání a ulejvání se vlastně stalo protestem proti režimu.

Nelze ale podléhat iluzím, že jsme vstoupili do nějakého kapitalismu předválečného typu, kdy práce a podnikání jsou velebenými ctnostmi.

To, co se u nás "buduje", je konzumní společnost, do níž platí jediná vstupenka - peníze. Věčně nedostatková komunistická ekonomika se převrátila v hojnost nabídky. Hlavní je dnes zboží dopravit (třebas přes celou zeměkouli), nabídnout (třebas agresivním a klamavým marketingem) a prodat (třebas i těm, kdo na to nemají). Všechny tyto postupy se kovají daleko od nás, my je přejímáme jako hotovky. Produktivní a tvůrčí obsah se tak z práce vytrácí.

Také na Západě stále méně lidí vidí v práci poslání, přestože namáhavých prací radikálně ubylo a podíl duševní práce stále roste. Ani tam není nepracovat hanbou a už vůbec, když nabízená práce není dostatečně důstojná a zaplacená.

Takže české postoje, které v sobě mísí laxnost zděděnou z komunismu a novodobou konzumní orientaci, možná předznamenávají budoucnost i pro jiné země. Ostatně nižší loajalita k zaměstnavatelům je v souladu s potřebou pružnosti trhu práce člověk necítí žádné závazky a snáze odchází z jednoho pracovního místa na jiné. O produktivitě práce se už dávno rozhoduje především v organizaci práce.

Když pracujeme s výsledky postojových výzkumů, musíme si připomenout dvě okolnosti. Za prvé, za průměry se skrývá diferenciace, a to stále větší. Jinými slovy, průměry stále méně vypovídají o postojích jednotlivých lidí, odrážejících jejich sociální situaci a také morálku. Za druhé, i při sebevětší snahu sociologů oslovit věrný vzorek populace se jim těžko podaří oslovit ty nejpilnější, nejaktivnější, nejnápaditější. K nim se jednak těžko dostanou, a i kdyby, budou odmítnuti, protože takoví lidé si nenajdou na vyplňování dotazníků čas. Takže situace by měla být v tomto případě trochu lepší než jak se to z výzkumů jeví."