Není ani v rozporu se smluvními závazky Česka.

Vyplývá to z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který dostal k posouzení případ pokuty pro rodiče ze středních Čech. Toi byli potrestáni právě za to, že své děti odmítli dát očkovat.

Rozhodnutí z minulého roku nyní soud zveřejnil ve sbírce nejdůležitějších rozhodnutí. Jde tedy o návod, jak posuzovat i další podobné případy.

Nechceme z náboženských důvodů

V konkrétním případě, o kterém soud rozhodoval, dostali rodiče od úřadů pokutu tři tisíce korun za to, že se se svou dcerou nedostavili k povinnému očkování proti dětské obrně a virové hepatitidě a se svým synem pravidelnému očkování proti tetanu, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B.

Odvolání rodičů proti pokutě zamítlo jak Ministerstvo zdravotnictví, tak Městský soud v Praze.

Rodiče se proto obrátili se stížností na Nejvyšší správní soud s tím, že povinné očkování dětí odmítají s náboženských a filozofických důvodů.

A ve své stížnosti uvedli, že tím, že tím, že Česko vyžaduje povinné očkování a trestá za porušení této povinnosti, porušuje tak mezinárodní Úmluvu o lidských právech a biomedicíně.

Ta je součástí české ústavy a uvádí například možnost provést jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví pouze za podmínky, že k němu lidé poskytnou svobodný a informovaný souhlas.

Pokutovaní rodiče ale uvedli, že nedali souhlas s očkováním svých dětí, nebyli řádně poučeni o důsledcích a rizicích očkování a nikdo se neptal na názor dětí.

Výjimka a omezení se připouští

Nejvyšší správní soud ale stížnost zamítl s tím, že odpovědnost rodičů za povinné očkování u dětí do patnácti let, není v rozporu s s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně.

"Ta připouští výjimku, pokud je stanovena zákonem a je nezbytná v demokratické společnosti v zájmu, mimo jiné, ochrany veřejného zdraví nebo ochrany práv a svobod jiných," uvedl senát Nejvyššího správního soudu pod vedením Ludmily Valentové.

Soudci uvedli, že tím, že tím, že je očkování povinné, nedošlo k zásahu do práva rodičů na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání.

"Došlo jen k omezení výkonu tohoto práva na základě zákona, který sleduje vyšší cíle, a to ochranu veřejného zdraví. A je v souladu s článkem 31 Listiny lidských práv a svobod, podle jehož věty prvé každý má právo na ochranu zdraví, tedy i stěžovatel a jeho děti, takže použitý zákon chrání i je," uvedl soud ve svém rozhodnutí.

Případů, kdy rodiče odmítnout nebo zapomenou na povinné očkování svých dětí, řeší úřady několik desítek ročně.

Asi nejznámější případ je příběh dívky, kterou její matka pojmenovala Půlnoční bouře. Sociální úřednice holčičku rodičům na jaře 2002 odebraly a umístily do kojeneckého ústavu kvůli tomu, že neměla rodný list, nebyla zapsána v matrice a neměla povinné očkování.

Stovky milionů za injekce

Mnohem častější jsou případy, kdy rodiče neočkují své děti z nedbalosti.

Poslední takový případ se odehrál v Ostravě, kdy policie obvinila osmadvacetiletou matku z toho, že její desetiletá dcera zameškala bez omluvy ve škole 430 vyučovacích hodin.

Při té příležitosti policisté zjistili, že matka ani po opětovných urgencích nepřišla na povinnou prohlídku a očkování k dětské lékařce s další tříletou dcerou.

Česko dává na očkování ročně 300 milionů korun. Proti "dětským" nemocem je chráněna většina obyvatel. V Česku je očkováno přes 95 procent lidí.

Podle platného očkovacího kalendáře jsou děti očkovány již v porodnici proti TBC, kolem třetího měsíce věku se zahajuje očkování proti dávivému kašli, tetanu, záškrtu, hemofilovým nákazám, žloutence B a obrně.

Od 16. měsíce se začíná očkovat proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím.

V zemích, kde povinné není, je to podle Odborné pediatrické společnosti zajištěno tak, že rodiče, kteří dítě nedají očkovat, nedostanou sociální dávky nebo dítě nemůže do kolektivního zařízení, na které stát přispívá.