Z přibližně 250 žen z 21 zemí světa, které se zúčastnily testu dvou nevládních mezinárodních organizací, měly rtuť ve svém těle 95 procent z nich.
U patnácti procent z nich přitom naměřené množství této jedovaté látky překročilo nejpřísnější takzvanou referenční dávku, kterou stanovila Národní výzkumná rada USA.
Podle několika vědeckých studií může i malé množství rtuti v děloze matky vést k poškození mozku dítěte.
"Již dlouho víme o tom, že rtuť je jednou z hlavních toxických látek, které u dětí způsobují zhoršení poznávacích schopností včetně snížení inteligence. Nyní však zjišťujeme, že vyvíjecí se mozek plodu a novorozence může poškodit i velmi malé množství rtuti, které by u dospělého nemohlo způsobit akutní otravu ani zhoršit jeho zdravotní stav," řekl holandský pediatr Gavin ten Tusscher.
Nejhorší Portugalky, Češky v průměru
Výzkumu nevládních organizací Healt Care Without Harm Europe a Healt and Environment Alliance se zúčastnilo také deset českých žen. V porovnání s ostatními ženami skončily v pomyslné tabulce uprostřed.
Nejvíce rtuti ve svých vlasech (které se testovaly) měly Portugalky, které následovaly Filipínky a Chorvatky. Naopak nejméně rtuti měly Arménky, Argentinky či Bulharky.
Z deseti českých žen vyšla z testu nejhůře poslankyně zelených Kateřina Jacques. Množství "její" rtuti přitom hraničí s limitními dávkami, po jejichž překročení nelze vyloučit možné neurologické poruchy vyvíjejícího se plodu.
"Snažím se stravovat zdravě a velkou část mého jídelníčku tvoří ryby. Do přímého kontaktu se rtutí jsem nikdy nepřišla, takže nejpravěpodobnějším zdrojem kontaminace mého organismu je právě rybí maso," konstatovala Jacques.
Z ryb do ženského těla
Testy nevládních organizací skutečně prokázaly, že více rtuti ve svých vlesech mají ženy, které pravidelně jí různé druhy ryb.
"Naše studie však pracovala pouze s omezeným počtem dobrovolnic," upozornily nevládní organizace, podle nichž by k prokázání širších souvislostí byly nutné další průzkumy.
Sdružení ovšem zároveň připouštějí, že mnoho vědeckých studií už prokázalo, že častá konzumace dravých ryb vede k hromadění rtuti v lidském organismu.
Státní zdravotní ústav varoval těhotné ženy a malé děti, aby často nejedly určité druhy sladkovodních a mořských ryb, zejména štiku, candáta, bolena, žraloka a mečouna. Právě u nich se vyskytují největší koncentrace rtuti.
Teploměry bez rtuti
Nevládní organizace uvedly, že cílem jejich kampaně není nutit těhotné ženy, aby zcela přestaly jít ryby, které jsou významným zdrojem zdraví prospěšných látek.
Upozornily, že hlavním důvodem, proč se v tělech žen objevují vyšší koncentrace jedovaté rtuti, nejsou ryby, nýbrž chemičky vyrábějící chlór, uhelné elektrárny či hutě.
"Chceme-li se rtuti ve svých tělech zbavit, je třeba utnout její proud v místech, odkud jí nejvíce teče," podotknul mluvčí ekologického hnutí Arnika Marek Jehlička.
Podle poslední zprávy o stavu českých vod, kterou vydalo ministerstvo životního prostředí, se rtuť vyskytuje například ve Vltavě nad Lipnem nebo v sedimentech v severočeské Bílině.
Arnika prosazuje, aby ústecká Spolchemie při výrobě chlóru přestala používat takzvanou rtuťovou analýzu. Krajský úřad přitom chemičce nařídil, že tuto technologii musí nejpozději od roku 2013 nahradit jinou - "nertuťovou".
Podle Arniky by se měly v uhelných elektrárnách a hutích namontovat účinnější filtry, které zamezí, aby se rtuť dostávala do okolí. Nevládní hnutí navrhují také to, aby se rtuť přestala používat i v teploměrech a dalších lékařských přístrojích, například tlakoměrech.
"Výjimku vy měly mít jen přístroje, u nichž prokazatelně neexistují bezpečné a přesné alternativy," dodala Karolína Růžičková z evropské sekce Healt Care Without Harm.
Exministr má v krvi DDT
Ekologické sdružení Arnika zveřejnila už několik studií, která dokazují, jaké škodlivé látky se objevují v bytech, kancelářích i lidském těle.
Podobný test před třemi lety například prokázal, že v krvi tehdejšího ministra životního prostředí Libora Ambrozka (KDU-ČSL) "tečou" také pesticidy, polychlorované bifenily i DDT, které přitom bylo zakázáno už v roce 1973, ale v okolním prostředí stále zůstává.
"Dokazuje to, že i lidé, kteří nežijí zrovna u chemičky, mohou být kontaminováni dávno zakázanými látkami," kometoval tehdy Ambrozek výsledky testů.
Podobně ovšem dopadli i jeho kolegové z jiných zemí. V krvi evropských politiků laboratoř odhalila pětapadesát ze 103 zjišťovaných chemických látek.
Některé z nich mohou způsobovat rakovinu, poškozovat imunitní systém nebo narušovat hormonální rovnováhu.
