Vinen, slyšel komunista. On a pár jiných

Zdeněk Mihalco
17. 11. 2006 0:00
Česko - Sedmnáct let po listopadu se bývalý bachař stal poslancem sněmovny. Někdejší političtí vězni vzpomínají, jak je bil. Uvnitř: Pohyblivá grafika

Infobox
Autor fotografie: Aktuálně.cz

Infobox

DALŠÍ PŘÍPADY:

  • František Kincl - předlistopadový ministr vnitra, odsouzen na tři roky
  • Karel Vykypěl - bývalý šéf kontrarozvědky, odsouzen ke třem letům vězení
  • Alojz Lorenc - bývalý šéf Státní bezpečnosti, odsouzen ke 3,5 rokům vězení
  • Jaromír Obzina - ministr vnitra v době tajné akce Asanace, soudní líčení zastaveno, neboť Obzina zemřel
  • Lubomír Štrougal - bývalý premiér a ministr vnitra, soud jej osvobodil
  • Alois Grebeníček - vyšetřovatel, soudní líčení zastaveno, neboť Grebeníček zemřel

To je jeden z příkladů, jak v letech po pádu režimu pracovala justice a kam dospěla v pátrání po zločinech komunistů spravedlnost.

Shrnuli jsme za všechny pět příběhů, které dokumentují, jak spravedlnost zasáhla vězeňského dozorce, pohraničníka, vysokého činovníka KSČ, příslušníka StB a iniciátora zásahů proti demonstrantům.

Odsouzeny byly desítky lidí, nejvyšší udělený trest byl pět let vězení. "Žádný kompletní seznam potrestaných komunistů pravděpodobně neexistuje," tvrdí Michal Kopeček z Ústavu pro soudobé dějiny.

Od roku 1995 monitoruje soudní procesy Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Od té doby bylo odsouzeno 29 lidí. Tresty se pohybovaly v rozmezí od několika měsíců podmíněně do pěti let nepodmíněně. Více ZDE.

První byl Štěpán

"V žádné zemi, v žádné zemi, v žádné zemi ani rozvojové, ani v socialistické, ani v kapitalistické neexistuje to, aby patnáctileté děti určovaly, kdy má odejít prezident, nebo kdy má přijít a kdo jím má být," vykřikoval před sedmnácti lety z balkonu pražské ČKD šéf pražských komunistů Miroslav Štěpán. Zaměstnanci jej vypískali. "Nejsme malé děti," skandovali.

Foto: Aktuálně.cz
SPECIÁL: 17 let po 17. listopadu čtěte ZDE
(unikátní videa, dobové dokumenty, reportáže, svědectví)

Už v prosinci 1989 byl Štěpán zatčen a obviněn, v roce 1990 byl odsouzen na 2,5 roku vězení. Nakonec strávil za mřížemi něco málo přes rok.

Byl odsouzen za potlačování protikomunistických demonstrací v letech 1988 a 1989. Soud jej uznal vinným ze zneužívání pravomoci veřejného činitele.

Miroslav Štěpán byl prvním vysokým představitelem totalitního režimu, který byl odsouzen k nepodmíněnému trestu. Zastánce nekompromisního postoje k politické opozici veřejnost považovala za iniciátora brutálního policejního zásahu na Národní třídě v Praze 17. listopadu 1989.

Po návratu z vězení založil radikálně levicové občanské sdružení Lidová unie národní a sociální záchrany. Poté byl zvolen generálním tajemníkem nově ustavené Strany československých komunistů (SČK), která se otevřeně hlásila k politickému odkazu předlistopadové KSČ.

Škrtil a mučil

Příslušník tajné policie Zbyněk Dudek se podle žaloby v 70. a 80. letech podílel na perzekuci a týrání lidí, kteří nesouhlasili s komunistickým režimem.

Jednu ze svých obětí, disidenta Zbyňka Benýška, škrtil a mučil ve služebně StB, říká žalobce. Další - Zinu Freundovou - surově zbil v jejím bytě. Oba později z Československa emigrovali.

Za své činy byl Dudek odsouzen nejdříve ke třem, pak k pěti letům vězení. Nakonec soud jeho trest o rok zkrátil.

"Jednání, ze kterého jsem viněn, jsem se nikdy nedopustil. V té době jsem pracoval u Státní bezpečnosti jako řidič," tvrdil před soudem.

Zbyněk Dudek společně s Jiřím Šimákem byli jedni z prvních, které soud potrestal za činnost v takzvané tajné akci Asanace. Ze všech tehdejších příslušníků StB zapojených do akce dostali právě oni nejpřísnější trest.

Společně s dalšími příslušníky StB chtěli disidenty a další odpůrce režimu v rámci Asanace přimět k emigraci. Nakonec se jim podařilo donutit k útěku několik desítek lidí.

Filipes ve sněmovně

Vychovatel a člen Vězeňské stráže ve věznici v Minkovicích u Liberce Josef Vondruška byl za komunismu dobře hodnocen.

V jeho služebním posudku stojí:

Stržm. Vondruška Josef, je členem KSČ od 18. 1. 1967. Plně podporuje politiku KSČ a tuto důsledně obhajuje. Je průměrně politicky vyspělý a třídně uvědomělý. Má dobrý vztah k SSSR a ostatním státům tábora socialismu. Do politických diskusí se zapojuje a správně diskutuje k projednávaným problémům. Pravidelně sleduje denní tisk a má dobrý přehled o vnitřní i mezinárodní situaci. ... Dodržuje vojenskou kázeň a zdvořilost. Do výkonu služby nastupuje včas a řádně připraven. V jednání s odsouzenými je taktický a důrazný.

Poslední větu by mohli potvrdit političtí vězni Vladimír Hučín a Petr Cibulka, patřili mezi ty, které bachař Vondruška řečený Filipes šikanoval.

"On miloval především filcunky, což byly osobní prohlídky. Navlékal si gumovou rukavici a odsouzeným strkal ukazováček do řitních otvorů, aby se přesvědčil, zda v zadnicích něco nepašují z práce do tábora na baráky," vzpomíná ve svých zápiscích politický vězeň Jiří Wolf. 

Přesto se někdejší důrazný bachař Vondruška stal v roce 1992, tři roky po listopadu, poslancem Federálního shromáždění. Letos, sedmnáct let po sametové revoluci se stal zákonodárcem znovu - uspěl ve sněmovních volbách v Libereckém kraji.

Vondruška nebyl nikdy stíhán, ač v zápiscích Jiřího Wolfa na něj čteme další vzpomínky: "Kope do mne, přidává se k němu i jeho kolega. Kopou do mne s jakousi systematičností, z jejich výkřiků je znát radost a potěšení, jaké jim tento sportovní výkon činí. Bolestí si ani neuvědomuju, že jsem se pomočil. Po zemi jsou drobné cákance krve. Mám roztržený horní ret. Fyzická bolest se slévá v nelidské utrpení. Kopou, kam se trefí, nevyhýbají se žádné části těla. Jednou jsou to nohy, podruhé hlava, ledviny, břicho nebo záda," popisuje praktiky Jiří Wolf.

Tábor Vojna na Příbramsku. Jeden z mála důstojných památníků komunistických vězňů v Česku.
Tábor Vojna na Příbramsku. Jeden z mála důstojných památníků komunistických vězňů v Česku. | Foto: Aktuálně.cz

Vondruška má poslaneckou imunitu a sám je členem mandátového a imunitního výboru. Navíc působí v ústavně-právním výboru.

Na webové stránky libereckých komunistů neváhal dát své motto: Spravedlnost je základem státu.

Vlastizrada to nebyla

Miloš Jakeš, pozdější generální tajemník ÚV KSČ, se v roce 1972 veřejně zasnil: "Chtěl bych vidět výsledky budování socialismu a komunismu v roce 2000."

Plodů socialismu se nedočkal. Za sny mu hrozilo 15 let vězení nebo dokonce výjimečný trest za vlastizradu v roce 1968.

Soudy v letech 2002 a 2003 však důkazy o vlastizradě nepovažovaly za dostatečné. Že se trestného činu vlastizrady nedopustil, potvrdil nakonec i pražský vrchní soud. Miloš Jakeš věřil ve svou nevinu a obžalobu považoval za absurdní.

Před soudem stanul společně s Jozefem Lenártem. Podle obžaloby oba chtěli prostřednictvím takzvané dělnicko-rolnické vlády, která byla neústavní, legalizovat vstup vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa.

Do roku 1950 zaměstnanec Baťových závodů ve Zlíně byl v roce 1977 zvolen do ÚV KSČ a ve vrcholných funkcích působil až do pádu režimu. Od roku 1977 byl tajemníkem a poté generálním tajemníkem KSČ.

Případ promlčen?

V srpnu 1977 zahlédl pohraničník Andrej Terela na hlídce dvě osoby, jak utíkají přes hranici. "Běžel jsem za nimi a křičel, aby zastavili. Pak jsem několikrát vystřelil," vzpomínal u soudu.

Německý uprchlík Kurt Hoffmeister zemřel na místě, druhý byl zadržen.

Místa, kde se před listopadem 1989 střílelo na hranici.
Místa, kde se před listopadem 1989 střílelo na hranici. | Foto: Aktuálně.cz

Krajský soud v Plzni letos zrušil rozsudek domažlického soudu, který Terelovi vyměřil za ublížení na zdraví s následkem smrti čtyřměsíční trest vězení s podmínečným odkladem na dva roky.

Podle obžaloby Terela porušil tehdy platný rozkaz ministra vnitra k ochraně státních hranic. Ten stanovil použití zbraně příslušníkům pohraniční stráže jen jako krajní řešení, a to až po vyčerpání všech mírnějších donucovacích prostředků.

Případ je však podle soudu promlčen.

Podobně měl skončit případ šesti důstojníků, kteří zaútočili v roce 1978 v Pomezí nad Ohří na unesený autobus, kterým chtěli tři ozbrojení muži přejet do Spolkové republiky Německo. Při přestřelce byl zabit jeden únosce i jeden rukojmí - řidič autobusu.

Podle Nejvyššího soudu ale střílení do lidí nikdy nemůže být promlčeno, a tak pohraničníci opět stanou před soudem.

Průlomové rozhodnutí značí, že mohou být znovu otevřeny další případy. Andrej Terela se však už u soudu neobjeví. Rozhodnutí soudu už změnit nelze. 

Více informací o obětech pohraniční správy najdete ZDE.

 

Právě se děje

Další zprávy