Praha - Za amnestii je jednoznačně odpovědná vláda a vlastně od ní má vzejít podnět, nikoliv od prezidenta, říká svůj právní výklad expert na ústavní právo a děkan Právnické fakulty UK Aleš Gerloch.
"Tam, kde je kontrasignace, se má za to, že je naplňována politika vlády, prezident je spíše supervizor," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz. "Úkolem předsedy vlády je, aby čelil nadměrnému rozsahu amnestie."
Podle Gerlocha tak neobstojí tvrzení Nečasova kabinetu, že je to desetiletá tradice: "Zapomíná se na vývoj ústavně-právního režimu. Přece bez dalšího bereme, že prezident nevybírá sám soudce nebo velvyslance, ale že jsou mu navrženi."
Pro iniciativu senátorů a Hany Marvanové na podnět Ústavnímu soudu, aby zrušil prominutí ještě probíhajících procesů, nevidí Aleš Gerloch příliš šancí: "K tomu, že rozhodnutí o amnestii je neústavní, nelze podle mě dospět."
Podobně vidí i nápad TOP 09 odškodnit případné oběti amnestie.
Aktuálně.cz: Jaký je váš názor na amnestii - a hlavně její šíři?
Gerloch: Ten rozsah je nestandardní. A skutečně sporný je článek 2, protože není běžné, aby se v rámci amnestie zastavovalo trestní stíhání. S amnestií se obvykle spojuje, že už uložené tresty jsou prominuty nebo zmírněny. Zastavit trestní stíhání - to je spíše věc při změně politického režimu nebo zásadní společenské změny. Důvod, že nějaké řízení probíhá dlouho, sám o sobě těžko obstojí.
A.cz: Jak se díváte na tvrzení prezidenta, že se nezajímal o to, na jaké konkrétní kauzy to dopadne?
I kdyby to tak bylo, je to problematické: O to by se zajímat měl. Nemyslím úplně individuálně, že by si vybral konkrétní případy, které zastaví, od toho je tady právo milosti. Ale u amnestie je podle mě vždy nutné zvažovat dopady, jak z hlediska trestní politiky státu, tak z hlediska ohlasů veřejnosti.
Vláda se z odpovědnosti nevyvlékne
A.cz: Prezident Klaus zatím neřekl jména lidí, kteří pro něj amnestii vypracovali nebo se kterými ji konzultoval. Je standardní, že jsme se to stále ještě nedozvěděli?
Amnestie nemá být rozhodnutím čistě prezidenta republiky či okruhu jeho poradců, ať už by to byl kdokoliv. Amnestie je společným rozhodnutím prezidenta republiky a vlády.
Takže podle naší platné ústavní úpravy - a třeba v roce 1990 byla jiná úprava a jiná situace - má amnestii připravit ministerstvo spravedlnosti a prezident je spíše ten, kdo má korigovat její rozsah, pokud s ním nesouhlasí. Primárně tedy nemá být iniciativa na straně prezidenta, ale vlády.
Tak, jak je tomu v řadě jiných věcí, které spadají do kontrasignace. Přece bez dalšího bereme, že prezident nevybírá sám soudce nebo velvyslance, ale že jsou mu navrženi.
Zkrátka tam, kde je kontrasignace, se má za to, že je naplňována politika vlády a prezident je spíše supervizor.
Úkolem premiéra bylo korigovat rozsah
A.cz: Takže výklad například ministra Mlsny, že je to stará tradice a je to věc prezidenta, je podle vás vadný?
Podle mě úplně neobstojí. Zapomíná se na vývoj ústavně-právního režimu. Do roku 1992 byl prezident odpovědný Federálnímu shromáždění a kontrasignace se nevyžadovala. V té době to tedy bylo čistě rozhodnutí prezidenta republiky. Od roku 1993 s novou ústavou je za některá rozhodnutí prezidenta odpovědná vláda.
Ale i pokud iniciativa vzejde od prezidenta, je úkolem předsedy vlády, aby čelil nadměrnému rozsahu amnestie, protože dopady budou na vládě, která za kontrasignované rozhodnutí odpovídá Poslanecké sněmovně.
A.cz: Podle vás tedy vláda selhala?
Podle mě je na vládě, jak si nastaví vnitřní režim. Jestli předseda nesmí kontrasignovat bez souhlasu vlády, nebo na to má zvláštní usnesení - anebo ho nemá a potom počítá s tím, že ponese odpovědnost za něco, co jí nebylo předloženo.
Odškodnění obětí státem moc nevidím
A.cz: Takže výklad vlády, který teď používá, že amnestie je kompetence prezidenta a vláda je sice zodpovědná, ale jen za provedení, považujete za nesmysl?
Určitě. Výklad je třeba jednoznačně vést směrem, že prezident je tím, kdo koriguje vládu, pokud chce postupovat neústavně nebo nezákonně.
A.cz: Jaké šance dáváte iniciativě Hany Marvanové a některým senátorům, kteří chtějí Ústavnímu soudu navrhnout zrušit právě ten článek 2 amnestie, tedy ono zastavení trestního stíhání?
Spíše ne. Ústavní soud se musí zabývat splněním formálních náležitostí: Zda byla amnestie vyhlášena v souladu s pravomocemi prezidenta, zda byla kontrasignována, zda byla řádně vyhlášena. A toto splněno je.
A pak je problém, zda amnestijní rozhodnutí je vůbec právním předpisem. Podle zákona nejsou rozhodnutí prezidenta republiky zveřejněná ve sbírce právními předpisy. Čistě formálně se tím tedy Ústavní soud, který má posuzovat jenom právní předpisy, může odmítnout zabývat hned na začátku.
Ale podle své vlastní judikatury to může Ústavní soud posoudit tak, že to je něco jako právní předpis, a zabývat se tím meritorně. I pak tam ale jako největší problém vidím, že pokud by stížnost směřovala na poškození práv obětí, tak ony se mohou svých nároků domáhat v občansko-právním řízení.
A.cz: Oni ale argumentují tím, že je to často promlčené...
Myslím si, že ne. Pokud se přihlásili jako poškození v rámci trestního stíhání, tak se promlčecí lhůta zastavuje a k promlčení dojít nemohlo. Samozřejmě že pokud své nároky vůbec neuplatňovali - ani v trestním, ani v civilním řízení, tak k promlčení došlo.
A.cz: A nápad TOP 09, že by se vláda měla zamyslet nad mechanismem, jak "oběti amnestie" případně odškodnit, je to reálné?
Také toto se mi zdá problematické a minimálně předčasné. Obecně platí, že stát odpovídá za škodu, kterou způsobil nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním podpisem. A toto amnestijní rozhodnutí není nezákonné, ledaže by se rozhodlo, že bylo - pokud by třeba Ústavní soud řekl, že bylo neústavní. Osobně si myslím, že k tomuto nelze dospět.
A.cz: Nejsou tedy - ve světle toho, o čem se celou dobu bavíme - amnestie monarchistickým přežitkem?
Já bych se k tomu do značné míry přiklonil. Na rozdíl od práva milosti, které bych spíše hájil, ale v režimu kontrasignace. Funkce hromadné amnestie je ve zlomových okamžicích vývoje společnosti a chce se dát najevo, že se mění trestní politika státu. Není dobré využívat ji k uvolnění věznic nebo při průtazích řízení. To se má řešit jinak.
