Praha - Co soud, to názor. Takovou zkušenost má Zora Procházková z Prahy. Roky se soudila s odtahovou službou o auto, které ji z odtahového parkoviště odmítali vydat.

Jeden soud se postavil na její stranu, nařídil auto ihned vydat, protože paní Procházková doložila, že byla v době, kdy se uklízely ulice, nemocná a auto nemohla přeparkovat. Ukázalo se ale, že nemá vyhráno.

O odškodnění totiž rozhodoval jiný soud. Procházková žádala část splátek za nové auto, které si kvůli práci musela koupit, náhradu za opotřebení auta a další kompenzace. Soud ji ovšem zaskočil: Budete to vy, kdo bude platit.

"Nejprve mi přiznali náhradu 225 korun za část dálniční známky. Odvolací Městský soud v Praze mi nepřiznal vůbec nic a naopak mi nařídil zaplatit náklady řízení protistraně 85 tisíc korun," říká Zora Procházková.

Stejný soud předtím řekl, že její auto bylo zadržováno nezákonně. "Ted jiný soudce u stejného soudu řekl, že to byla moje chyba a nemám nárok na nic," dodává.

Obě části kauzy doputovaly až k Nejvyššímu soudu, náhradou škody se soud odmítl zabývat, ale řešil případ vydání zadržovaného auta.

Morální satisfakce, ale statisíce v tahu

"Alespoň tam jsme uspěli. To rozhodnutí Nejvyššího soudu, že moje auto skutečně zadržovali nezákonně, bylo pro mě zadostiučiněním," říká Procházková. Soud jednoznačně řekl, že člověk může mít vážné důvody, proč neposlechne dočasnou značku zákazu stání, jako je třeba nemoc. Městská policie ani odtahové služby pak nemají právo auto zadržovat a chtít peníze.

Celá kauza ale přišla paní Procházkovou na desetitisíce, ne li statisíce korun a šance, že by se jich někdy domohla, už není.

"Teoreticky byla možnost podávat ústavní stížnost, ale po šesti letech soudních tahanic už jsem na to neměla energii a naděje úspět nebyla velká."