Brno - Poslat někoho na devět měsíců do vazby kvůli podezření z nezávažného trestného činu, a poté odmítnout jeho žádost o odškodnění, je nepřijatelné.
Na pohled logickou věc přiznal v praxi české justice Jiřímu Roubovi z Plzně až Ústavní soud.
Soud muže poslal na devět měsíců do vazby na psychiatrické vyšetření kvůli tomu, že byl podezřelý z trestného činu útoku na státní orgán. Podal totiž trestní oznámení na dvě soudkyně z Plzně, které rozhodovaly jeho spor o dítě.
Zavinil si to sám
Trestní stíhání Rouba bylo nakonec odloženo. Nešlo o trestný čin, a tak byl z vazby propuštěn.
Když požádal, aby dostal od státu za dlouho vazbu odškodnění v řádu statisíců korun, soudy to odmítly. Situaci si zavinil sám, nechtěl se podrobit psychiatrickému vyšetření, rozhodovaly soudy všech instancí.
Podle soudců Nejvyššího soudu stačilo k umístění do vazby, že se policii Rouba nepodařilo zastihnout. "Tyto skutečnosti jsou dostatečným důvodem k obavě, že stěžovatel uprchne nebo se bude skrývat," vysvětlili soudci.
Zkrácen na právech
Ústavní soud ale takový postup velmi ostře kritizuje. Podle něj došlo k vážnému poškození práv Jiřího Rouba hned v několika bodech a muž má být za vazbu odškodněn.
Podle soudkyně zpravodajky Elišky Wagnerové je paradoxní, že policie chtěla nařídit psychiatrické vyšetření, aby případně mohla zastavit trestní stíhání Rouba pro nepříčetnost.
"Okolnost, která by svědčila ve prospěch stěžovatele (Rouba) a vedla k jeho trestní neodpovědnosti, sloužila orgánům činným v trestním řízení jako důvod pro omezení základních práv a svobod stěžovatele. Navíc šlo o zásah do základních práv, kdy veřejný zájem spočíval toliko v prošetření podezření ze spáchání jen verbálního trestného činu.," uvedl Ústavní soud ve svém verdiktu.
Pohrdání osobní svobodu jednotlivce
Nepřiměřená byla podle soudu i délka vazby.
"Orgány činné v trestním řízení si opatřovaly oprávnění zkoumat stěžovatelův stav teprve v průběhu vazby, stěžovatel byl zbytečně opakovaně eskortován mezi Vazební věznicí v Plzni a Brně, aby k vlastnímu znaleckému zkoumání došlo až po téměř šesti měsících omezení osobní svobody," uvedli ústavní soudci.
"Takový postup svědčí o naprostém pohrdání osobní svobodou jednotlivce ze strany zainteresovaných orgánů, zejména obecných soudů, které povolovaly prodloužení vazby odkazem na neprovedené znalecké zkoumání," stojí ve verdiktu.
Ostré kritiky se dostalo také soudních znalcům, kteří vypracovali první posudek, aniž by Rouba osobně vyšetřili, a přitom vznesli velmi závažná podezření o psychickém stavu muže. Ta se ale později po vyšetření ve vazbě ukázala jako nepravdivá.
Ústavní soudci proto zrušili všechna rozhodnutí týkající se odmítnutí odškodnění za vazbu. "Bylo porušeno zaručené právo stěžovatele na náhradu škody," rozhodli ústavní soudci.
