Mělník - Voda se letos do Mělníka během povodní nedostala. Dílem za to mohou nová protipovodňová opatření, která kolem města staví, leč nestihlo dostavět Povodí Labe.
Klíčovým aktérem ovšem byl mělnický starosta Ctirad Mikeš, který se rozhodl nedostavěné hráze použít k obraně města nad rámec fantazie jejich konstruktérů. V době, kdy mu vodohospodáři doporučovali, ať řízeně nechá zatopit část města, aby uchránil jeho zbytek, rozhodl se riskovat a bojovat na nedostavěné hrázi, a zachránit tak město celé.
„Dva centimetry v mém životě rozhodly o tom, že jsem úspěšný starosta, nebo masový vrah," komentuje zpětně svá rozhodnutí.
„Stavíte svůj osud a máte proti sobě osud 1 200 lidí. To není žádná frajeřina, to je věc, kdy si musíte věci srovnat," vzpomíná na okamžiky, kdy rozhodoval, koho v městě „obětuje".
A.cz: Jak v Mělníku zafungovala protipovodňová opatření?
Byli jsme ve fázi, kdy do 30. 6. měla být protipovodňová opatření dostavěna. Měli jsme hotovou hráz, měli jsme připravené mobilní části, akorát nebyla hotova hradítka - to byla část, kterou jsme zaplavili, poněvadž tam nebylo co chránit.
Mobilní hráze zafungovaly perfektně. Problém jsme měli s vlastní hrází - sypanou a betonovou. Ta byla dimenzovaná na 9,16 metrů, tedy na stoletou vodu. Na hrázi je pak 35 centimetrů tělo komunikace a na ní asfalt. Abych nezatopil město, dal jsem pokyn, abychom šli na hranu toho asfaltu, fakticky nad předpokládané a plánované zatopení.
Šel jsem do obrovského rizika. Ta hráz na to není dimenzovaná a šance, že dojde k protržení, byla jedna ku devíti.
Neumím tedy říci, jestli zafungovala, ale vydržela. Dělala se tam spousta opevňovacích prací, šel jsem mimo projekt. Do hráze teklo a já se snažil jí z druhé strany udržet, aby neujela.
A.cz: Na povodí mi říkali, že jste si hráz vzal „na triko".
Jako starosta obce máte dvě možnosti. Buď se z toho poserete, ale v tom okamžiku musíte tu funkci složit. Ale vaší povinností je do poslední chvíle zajistit, aby občan byl chráněn.
Potřetí u nás byla povodeň, druhá, která by zatopila jejich domy. Ti lidé jsou na hraně existence a ti stáli a věděli, že jsem jediný, kdo může. Jediný znamená, že nemáte na vybranou.
Řekl jsem si dobře. Odborníci říkali, musíte to zaplavit, a já jim řekl, neudělám to. Není to zkolaudované, žádný manipulační řád tedy neexistuje, takže jsem jediný, kdo to může rozhodnout, a já říkám, že ne.
A teď to začalo. Ptal jsem se, co se stane, ať mi to spočítají a řeknou riziko. Říkali, když to půjde přes hráz, musel bych evakuovat půlku města. Když to přes ni nepůjde, je zde deset procent riziko, že se to provalí. Deset procent je strašně moc, když jde o lidi. Řekl jsem ale, že souhlasím.
Povodně v Mělníku obrazem:
A.cz: Kdo vám pomáhal?
Měl jsem tam nejlepší hasiče profesionály a dobrovolníky v České republice. Přišel jsem na štáb a říkám pánové, beru si veškerou moc rozhodovací a s tím i zodpovědnost.
Oni pracovali dvacet hodin denně. Takové nasazení jsem v životě neviděl. Já jsem spal za osm dní 19 hodin, velitelé pode mnou spali pouze o dvě hodiny déle.
Poslal jsem hasiče pod hráz, kde hrozilo, že se provalí, a ani jeden z nich neřekl, starosto, já nejdu. Říkám pánové, máte na to jen pár vteřin, jinak tam zůstanete, ani jeden z nich neodešel.
A.cz: Když říkáte, že jste se rozhodoval mezi zatopením části města a pokusem udržet hráz, kolika lidí by se týkalo ono zatopení.
Kdyby se to provalilo, tak bych asi ohrozil čtyři až pět tisíc obyvatel. Vedle toho bylo, že bych 1200 lidem řízeným způsobem zatopil domy. To nemůžete. Chtěli, abych otevřel hradítka a zaplavil město pode mnou a snížil tlak na hráz.
A.cz: Jak dlouho jste se rozhodoval?
Vzal jsem si hodinu, abych si spočítal kulminaci. Dostal jsem se k číslu 9,47 tedy tři centimetry pod hráz. Nakonec jsem se spletl o centimetr, voda cinkala o hráz nahoře.
Dva centimetry v mém životě rozhodli o tom, že jsem úspěšný starosta, nebo masový vrah. Jako masového, nezodpovědného vraha, který obětoval několik tisíc obyvatel, byste mne všichni sežrali.
Navíc, kdyby voda Mělníkem prošla, tak je tak 300 milionů škoda na majetku fyzických osob a 280 milionů na majetku státu. To je tak osm let, za dobré chování čtyři, tedy jedno volební období.
A.cz: Vy jste vystudovaný veterinář.
Ano, ale bohužel špatný. Veterinu jsem moc nedělal. Ono se to zdá jako absurdní. Fakt je, že mí generálové, tedy složky jako je policie, městská policie…. já jsem jim říkal, já vám dám rozkazy, já nerozumím tomu, jak to uděláte, ale já vím, co chci a jak to má vypadat. Vaší povinností to je udělat tak, jak to má být.
A to jste neviděla, co ti chlapi vymýšleli. To byla geniální kreativita. Oni rozhodovali jako odborníci, já je zaštiťoval tím, když se to nepodaří, je to moje chyba, ne vaše.
A.cz: V těch vypjatých chvílích jste přemýšlel o tom, co vás čeká, když se to nepovede?
To si nemyslíte na nic. To nejíte, nespíte, nepijete, nepřemýšlíte. Prostě jdete do toho za každou cenu. Ještě teď mi to nedochází.
A.cz: Zachránil jste město.
Ano, zachránil jsem město.
A.cz: Odrazoval vás někdo od vašeho rozhodnutí?
Nikdo neřekl ne.
A.cz: Vzpomenete si na povodně z roku 2002? Jaký je rozdíl mezi současnými…
Tehdy nebyla žádná ochrana a pochopitelně jsme neměli žádné zkušenosti. Teď už je to třetí povodeň, člověk si to už umí spočítat. Měl jsem propočítané různé varianty vzdutí a podobně. Proto jsem nabyl přesvědčení, že je to možné.
A.cz: Jaké byly škody na městě v roce 2002?
Na majetku fyzických osob přibližně čtvrt miliardy, s přístavem pak dohromady půl miliardy.
A.cz: A letos?
Fakticky škoda na majetku fyzických osob jsou 4 miliony, mám poničenou jednu komunikaci a jeden most, který ale už před tím nebyl v nejlepším stavu.
A.cz: Příště už asi bude hráz dostavěná, co byste dělal, kdyby byla zkolaudovaná?
Kdyby byla zkolaudovaná, tak využiji nouzový stav, kdy má přednost ochrana zdraví a lidských životů. Teď jsem vlastně měl výhodu, že jsem o té vodě tolik nevěděl, o to to bylo jednodušší rozhodnutí. Dnes už bych se více rozmýšlel, ale nezměnil bych své rozhodnutí. Ta zkušenost je obrovská.
Stavíte svůj osud a máte proti sobě osud 1 200 lidí. To není žádná frajeřina, to je věc, kdy si musíte věci srovnat. Ta hodina byla o tom, zvážit všechny okolnosti a říci si „já to myslím vážně". Město čeká, co starosta udělá.
A.cz: Co vám probíhalo hlavou v té hodině. Mezi čím jste vážil.
Mám vnoučata, máte děti, máte partnera. Nesmíte se jich ptát, to nejde, ti vám řeknou „nikdy". Rozhodujete se bez nich, ale o nich. Oni pak budou mít trauma, že jste je opustil, že jsem je obětoval.
A.cz: Jak na to reagovali zpětně. Vynadali vám?
Nediskutují o tom, nechtějí o tom přemýšlet.
