Praha - S hercem a bývalým diplomatem Martinem Stropnickým jsme se setkali v půlce týdne, kdy na webových stránkách Babišova hnutí ANO 2011 ještě nebyl podrobný program. "Mám slíbeno, že tam bude do konce týdne," řekl Martin Stropnický, lídr kandidátky ANO v Jihomoravském kraji.
Náš rozhovor se točil hlavně kolem toho, v čem se až tak liší Babišovo hnutí od jiných politických stran, pokud do voleb vyráží s heslem "Nejsme jako oni".
Na vysvětlenou Martin Stropnický nabízí, jak prohlásil, "banální" historku o tom, jak začala jeho spolupráce s Andrejem Babišem.
"Víte, já pana Babiše znal asi tři měsíce a byli jsme dohodnuti na jednom telefonátu pozdě večer a já na něj čekal hodinu. Když jsem se nedočkal, napsal jsem SMS, že jsem byl osloven jako osobnost a že když mi nezavolá, ač je to dohodnuté, tak si jako osobnost nepřipadám. Během pěti minut jsem dostal dlouhý e-mail, kde se mi pan Babiš omluvil a vypočetl všechny schůzky, které ten den měl. Tím chci říct, a mluvil jsem o tom třeba s panem Zlatuškou, že nám je náš štít docela drahý. I určitá osobní svoboda a integrita. Nesmí to být slepá stranická disciplína, ale partnerství," líčí Martin Stropnický.
Aktuálně.cz: Máte heslo Nejsme jako politici, makáme. Co je to podle vás politik?
Martin Stropnický: To heslo vychází z našeho dosavadního působení. Ať jsme právníci, podnikatelé, herci, není mezi námi nikdo, kdo by v politice působil profesně. Léta, opakovaně. A je to odkaz na to, kolik je v této zemi v establishmentu lidí, kteří nikdy normálně nepracovali.
A.cz: Takže politikem se stanete, až pokud budete zvolen do sněmovny? Není to ale tak, že už jím jste svou kandidaturou?
Stanete se jím, pokud dostanete nějakou pravomoc, mandát od voličů. A to z vás dělá člověka, který má nesmírnou odpovědnost.
A.cz: Jak si chcete uhlídat, aby se i u vás neprojevila ona odtrženost od světa?
Neberte to osobně, ale je to úplně stejné, jako kdybyste se mě zeptali jako novomanžela, jestli bude své ženě věrný. Já samozřejmě řeknu z přesvědčení, že ano. Zároveň budu mít před sebou množství nejrůznějších úskalí a překážek, které mi v tom budou bránit. Vztah musí být založený na důvěře, ne na podezírání. Ale nakonec jen činy a praxe ukážou.
A.cz: V programu máte, že politici se rozhodují podle vlastních mocenských choutek, podle zájmu vlivových skupin, které je dotlačily do funkcí a na přední místa kandidátek, část politiků je tímto způsobem vydíratelná. Není to ale i váš případ?
To myslíte vážně?
A.cz: Ano...
To je absurdní tvrzení. Já jsem se rozhodl naprosto dobrovolně. A budu se tak rozhodovat i v budoucnu.
Známé tváře k upoutání pozornosti
A.cz: Pardon, ale mysleli jsme to tak, že jste také dosazeni na první místa kandidátek. V čem je ten proces jiný?
Když jsem se rozhodl, že se na tu vojnu dám, neměl jsem stran nasazení na kandidátce žádné osobní preference, protože už od začátku je potřeba zachovat nějakou štábní kulturu. Takže jsem řekl: nasadíte mě tam, kde po zralé úvaze budete mít pocit, že můžu hnutí co nejvíc pomoct. Proto jsem lídrem pro jižní Moravu.
A.cz: My vám rozumíme, ale jinými slovy: je to stejný nebo podobný proces jako v každé jiné straně, je to tak?
Zásadní rozdíl vidím v tom, že tu není žádný loutkář. Já nejsem nějaká marioneta, kterou někdo obsluhuje. Mohl jsem to samozřejmě vetovat, kdybych nechtěl v tom konkrétním kraji být.
A.cz: V programu máte, že hnutí ANO požaduje zcela jinou kvalitu politiků, nabízí lidi, kteří něco dokázali, vybudovali, je za nimi vidět jejich práce. Co třeba dokázal Václav Tittelbach, který měl být lídrem na Zlínsku?
Ve své profesi určitě nebyl průměrný. Buďme ale fér a přiznejme, že kandidátky jsou samozřejmě složené i tak, aby přitáhl pozornost ten, kdo nějakým způsobem vešel do povědomí. Je to jakási kombinace: jsou tam lidé známí a pak ti, kteří to odborně odpracují.
A.cz: Takže i vy byste do sněmovny poslali také člověka, který tam bude víceméně jen zvedat ruku?
To určitě ne, protože ani u známých lidí jsme ani jednou nesáhli po někom, kdo by neměl vlastní hlavu na přemýšlení. Třeba by nedokázali zreformovat daňový systém...
"Babišovi věřím"
A.cz: To se od každého ani nečeká. Jen se pořád točíme kolem základní otázky: zda jste jiní než ostatní partaje, nebo ne. Vezměme jinou věc: věříte Andreji Babišovi, že bude prosazovat, co teď říká?
Věřím. Jinak bych tam nebyl.
A.cz: Jenže on také říkal, že nebude ovlivňovat média, která koupil, a několik hodin poté už se ptal redaktora Lidových novin na konkrétní článek. Jak tedy máme jako voliči věřit, že bude dělat to, co slibuje?
To je známý příběh. Myslím, že to byla neznalost toho prostředí, neznalost nastavení pravidel tam, kde by nezávislost měla být naprosto totální. A myslím, že se z toho velmi poučil, že to byla zkratovitá reakce, ne myšlenkový trend.
A.cz: Možná ano, ale pokud říkáte, že to bylo zkratovité jednání a že toto prostředí nezná, nemůže to nastat i v jiných oblastech? U daní, ale třeba i v tom zemědělství...
Tam jsem přesvědčený, že ne, protože to je pro něj domácí prostředí. Jiná věc je aranžmá sněmovny, charakteristika práce tam, kde si ale všichni, kteří si tam nevyseděli velké hýždě, na to budou muset zvykat. Jestli se na něco netěším, tak jsou to nekonečné schůze.
A.cz: Pan Babiš se ale také podivil, že existuje něco jako minimální mzda, že je daná nařízením vlády a vyplývá ze zákona...
Pokud někdo vybuduje tolik prosperujících podniků, zaměstnává tolik lidí a platí daně tady, jako jeden z mála těch velkých, tak si myslím, že to záruka kvality je. A nevyčítal bych mu neznalosti procedurální, i když toto ten případ není, máte pravdu.
A.cz: O to nejde, on jako zaměstnavatel by měl alespoň tušit, že minimální mzda existuje...
Já u toho nebyl, ale mám pocit, jestli on to nebyl šťouchanec. To zní skutečně silně… Já bych to řekl z recese, kdybych chtěl na sebe přitáhnout mediální pozornost.
Myslíte, že jsme nové Věci veřejné?
A.cz: Víte, před posledními volbami tady byl jakýsi Vít Bárta a sliboval nové tváře a nové pojetí politiky. Viděli jsme, jak to dopadlo...
Ano.
A.cz: A on dovedl do sněmovny lidi, kteří to také - někteří - mysleli dobře, ale neměli znalost prostředí, zato si velice rychle osvojili nešvary: nákupy drahých aut apod. Nemůže se to stát znovu?
Je zde několik podstatných rozdílů. Nejmarkantnější je, že naprostá většina z nich měla za sebou jen minimum zkušeností, profesních i lidských. Nemyslím si, že lze klást na jednu úroveň profesora Zlatušku a Kristýnu Kočí. To srovnání s VV se jakoby nabízí, ale je to už klišé. Mně přijde spíš mediálně voňavé, než že by mělo skutečný obsah.
A.cz: Ani na nižších pozicích ale nemáte lidi jako paní Kočí nebo pan Kádner, tedy studentku nebo mladíka, který dělal ochranku v supermarketu? I oni se mohou vykroužkováním dostat nahoru a přeskočit i lídra...
Dokonalá pojistka neexistuje, ale nějaká ano. U nás je zkušební šestiměsíční lhůta a hodně jsme dali na lokální názor, na lidi v oblastních sdruženích, kteří měli garantovat profil kandidáta.
Ale když už srovnáváme: podstatné je, že Věci veřejné vznikly - nejdřív se to šuškalo, pak se o tom mluvilo už nahlas - jako projekt pana Hrdličky. Když pan Hrdlička seznal, že ODS má už zenit za sebou, tak postavil nějakou jinou jedenáctku. A to je opravdu sakra rozdíl.
