Praha - Pokud ČSSD vyšle do prezidentského klání svého senátora Jiřího Dienstbiera, zvítězí v jejích řadách touha postavit skutečného straníka.
On sám se netají silnou skepsí k současné vládní koalici a rád by, aby volby do sněmovny byly rozhodně dřív, než v roce 2014.
"Teď by byla vhodná příležitost uskutečnit tyto volby zároveň se senátními a krajskými na podzim. Ale myslím, že vládní strany budou křečovitě držet vládu za každou cenu. Pro Věci veřejné by to byla okamžitá smrt a odchod do nicoty a situace není příznivá ani pro další dvě vládní strany," říká Disenstbier.
Budoucí vládní angažmá ČSSD vidí následovně: pokud by další volby jeho strana vyhrála, měla by se opírat o tichou podporu komunistů.
"Bohumínské usnesení je historický dokument. Ale je pravda, že není většinová vůle v ČSSD vytvořit vládu s komunisty. Zřejmě by přicházelo v úvahu pokusit se sestavit menšinovou vládu a sehnat pro ni podporu ve sněmovně od komunistů. Pravděpodobně by nám nic jiného nezbylo," upřesňuje Dienstbier.
Přesto tvrdí, že i pravicová vláda by se nemusela bát velkých sporů: nesnažil by se prý ukrojit si větší díl vlivu a pravomocí, než prezidentu přísluší.
Aktuálně.cz: Jste zastáncem přímé volby, nicméně tento způsob volby přinese silný prezidentský mandát ve srovnání s relativně slabým postavením vlády. Nepřinese to určitou nerovnováhu, nezačnou ústavní tahanice?
Ony vznikají už dnes, ale máme nástroje na jejich řešení. Třeba případ Lisabonské smlouvy: prezident, přestože má ratifikační povinnost, tak na samém konci ratifikačního procesu odmítl podepsat, pokud nebude splněna nějaká dodatečná podmínka.
Vláda, místo toho, aby předložila kompetenční spor Ústavnímu soudu, tak vycouvala ze své pozice a vyhověla prezidentově protiústavnímu požadavku. Bylo by mnohem čistější, kdyby Ústavní soud autoritativně rozhodl, kde jsou meze pravomocí jednotlivých ústavních institucí.
Vložil bych se do zahraniční politiky
A.cz: Kde bychom tedy mohli čekat kompetenční konflikty mezi prezidentem Dienstbierem a Nečasovou vládou?
Já bych žádné kompetenční konflikty neočekával - zcela bych respektoval meze prezidentských pravomocí.
A.cz: Ale ty nejsou vždycky úplně patrné, příkladem je zahraniční politika…
Myslím, že v zahraniční politice jsou meze naprosto jednoznačně patrné, primárně určuje zahraniční politiku vláda. Nicméně by v této oblasti mělo být ze strany vlády, ale i dalších institucí, co největší úsilí o shodu. I s opozicí by se mělo v zahraniční politice hledat co nejvíce společných průsečíků - neměla by se měnit s každými volbami.
A.cz: Kdybyste měl vyjmenovat největší problém České republiky v současnosti, do něhož byste se jako prezident - i třeba jen v rovině diskuse - chtěl vložit, který by to byl?
Nepochybně je to právě zahraniční politika, konkrétně vztah k Evropské unii, což už vlastně ani není klasická zahraniční politika. Myslím, že nevyjasněnost naší pozice k Evropské unii nás velmi významně poškozuje i u všech další evropských partnerů.
Takzvané vládní reformy mi nesedí
A.cz: A v domácí politice?
V názorech by to byl nepochybně zejména pohled na směřování takzvaných reforem, které vláda provádí. Nejde tu jen o rozbíjení sociálního státu, součásti evropské civilizační tradice, ale některé kroky této vlády, vedou k ohrožení základních funkcí státu.
A.cz: V čem například podle vás?
Vládě se třeba podařilo zcela rozbít úřady práce, které už nejsou schopny plnit svůj původní účel - být aktivními v politice zaměstnanosti. Staly se z nich v podstatě nefunkční výplatny dávek. Je tady ohrožena funkčnost policie, hasičů; v podstatě kdekoliv se podíváte, je ohrožena funkčnost téměř jakékoliv složky výkonu státní moci.
A.cz: Nezní to už jako poplašná zpráva?
Jedná se o fakt. Vláda by měla zajišťovat bezpečnost, ale místo toho mluví o propouštění dalších tisíců policistů a nedostatku peněz na zajištění základní bezpečnosti. Mluví také o tom, že by mohla zrušit až dvě třetiny hasičských stanic - myslím, že to už má doopravdy znaky rozkladu státních funkcí.
A.cz Jak vidíte v tuto chvíli pevnost demokracie v Česku?
Rozklad státních funkcí a celého systému samozřejmě může vést k tomu, že se lidé budou v zoufalství poohlížet po těch takzvaně "nahnědlých" řešeních. Cílené ničení sociálního státu a nevědomé přispění k rozkladu státních funkcí ve svém důsledku demokracii ohrožuje.
Česká demokracie je nedokonalá
A.cz: Jak se třeba díváte na iniciativy jako je takzvaná Holešovská výzva?
Zcela chápu motivy jednání všech, kteří se kolem této výzvy sdružili. Na druhou stranu tu chybí řešení - zcela jistě to není požadavek na zrušení všech politických stran, který také zazněl. Bohužel zatím nikdo nevymyslel systém, který by se bez demokratických stran obešel. Problémy mají všechny politické strany, jen každá možná v jiném měřítku.
A.cz: Jaký je tedy největší problém konkrétně ČSSD?
Největším problémem českých stran je pasivita společnosti, ať už samotných členských základen, nebo obecně neochota vstupovat do veřejného prostoru, do politiky. Největším problémem je malý počet aktivních lidí v politických stranách.
A.cz: Demokracie předpokládá určitý politický systém, demokratické instituce, ale také zájem lidí vstupovat do veřejného prostoru. Máme tedy v současné době v ČR skutečnou demokracii?
Máme nedokonalou demokracii. Skutečně, pokud se podstatná část lidí nezačne aktivně zajímat o to, co se v tom veřejném prostoru děje, tak plnohodnotnou demokracii mít nebudeme.
