Praha - Ačkoliv před svým zvolením do prezidentského úřadu Václav Klaus říkal, že hlava státu by neměla být aktivistická, během dvou volebních období v čele České republiky vetoval dvakrát více zákonů, než jeho předchůdce - Václav Havel.
Celkem šlo zatím o 43 zákonů, kdežto Václav Havel k tomuto kroku sáhl pouze v 18 případech. Jedno ale mají společné, většinou bylo jejich veto sněmovnou přehlasováno.
Václavu Klausovi se podařilo zablokovat zákon jen v devíti případech.
V pěti případech z nich přitom prezident vrátil sněmovně zákon těsně po zvolení nové sněmovny, která nesmí jednat o nedodělaných zákonech minulého období. Veto tedy znamenalo automaticky potopení zákona.
Regulace loterií? Veto!
Týkalo se to v roce 2010 i loterijního zákona, který měl mimo jiné zakázat loterijním společnostem posílat peníze "na veřejně prospěšné účely" těm nadacím a společnostem, které vytvořily samy hazardní firmy.
Prezident Klaus své veto ale zdůvodnil tím, že "by ztratily možnost získat finanční granty školy, nemocnice, domovy důchodců a mládeže, divadla či muzea a handicapovaní spoluobčané" a že novela "znemožňuje podporu obecně prospěšných projektů spojených s reprezentací České republiky v zahraničí".
Podobně tehdy skončil i zákon o České národní bance (vázaný na budoucí přijetí eura), či speciální zákon "o zahrádkářské činnosti" (ten prezident vyhodnotil jako "nadbytečný").
Podobný model - vrácení až po sněmovních volbách - se odehrál v roce 2006: tehdy prezident Klaus vetoval zákon o obcích, který fakticky zakazoval souběh funkcí starosty a poslance či senátora a zákon o ochraně hospodářské soutěže (podle Klause zákon "nadměrně extenduje působnost" antimonopolního úřadu).
Žádné regulace, prosím
Jen ve čtyřech případech tak sněmovna fakticky přijala názor prezidenta a nesehnala 101 hlas pro přehlasování Klausova veta.
To se týkalo především zákona o hodnocení hluku, kde prezident Klaus argumentoval tím, že "snaha hluk beze zbytku odstranit (nebo jej totálně plánovat a regulovat) je neslučitelná se samotnou podstatou svobodné společnosti".
A také zákona o podpoře kinematografie, kde nesouhlasil s tím, že by měl být filmový průmysl jako "standardní obchodní odvětví" financován z veřejných zdrojů.
Prezidentu Klausovi během dvou volebních období vadily hlavně zákony týkající se posilování Ústavního soudu, regulace zemědělství a dalších odvětví vůbec.
Stejnopohlavní páry nebrat
Neúspěšně proto vetoval například zákon omezující provoz zastaváren v noční době, regulaci lyžařských vleků a lanovek nebo zákon o střetu zájmů.
Vůbec nejvíc vzruchu ale způsobilo jeho veto zákonu o registrovaném partnerství, které umožnilo uzavírat úředně uznané svazky osob stejného pohlaví.
Václav Klaus zákon vetoval poté, co se na něm shodly sněmovna i Senát. "Je to zákon, který relativizuje vztah státu k základní buňce společnosti, kterou vždy byla, je a být musí rodina," argumentoval tehdy Klaus.
Sněmovna toto veto poté zvrátila minimální možnou většinou - hlasy 101 poslanců.
Dvakrát aktivnější než Havel
Pokud srovnáme 10 let dvou volebních období Václava Havla jako českého prezidenta (tedy léta 1993 až 2002), pak je současný prezident více než dvakrát aktivnější: zatímco Václav Klaus vrátil parlamentu 43 zákonů, Václav Havel jen 18.
Oba ale dopadli podobně: i Václava Havla poslanci v naprosté většině případů (13) přehlasovali.
Ve třech případech se nevzdal a zákon poslal se stížností Ústavnímu soudu: týkalo se to zákona o sdružování v politických stranách, volebního zákona a zákona o centrální bance.
V případě volebního zákona, vzniklého na základě tzv. "opoziční smlouvy" mezi ČSSD a ODS mu vadilo výrazné posílení většinových prvků pro volby do sněmovny a v případě zákona o ČNB snaha obou velkých stran prezidenta sešněrovat: členy bankovní rady by mohl jmenovat jen na doporučení vlády.
V obou případech Ústavní soud Havlovi vyhověl a příslušné pasáže zákonů zrušil.
