Praha - Zákulisí vzniku a peripetie existence svého poloúřednického kabinetu se rozhodl někdejší premiér Jan Fischer poodhalit v životopisné knize s názvem "Ano, pane premiére aneb Rozhašená země".
V textu, který se na pultech knihkupectví objeví tento měsíc, připomíná bývalý předseda vlády i své spory a půtky s bývalými předsedy ODS a ČSSD Mirkem Topolánkem a Jiřím Paroubkem, které si prý hned označil jako dvojici Hugo a Boss.
Vzpomíná ovšem i na evropské a americké politiky a složitá vyjednávání například kolem ratifikace lisabonské smlouvy.
"Byli dva vlivní politikové, říkal jsem jim už za hrzánských časů sám pro sebe Hugo a Boss. Bez rozlišení, kdo je kdo. Jeden byl modrý, druhý oranžový; Mirek Topolánek a Jiří Paroubek," píše Fischer v knize. V některých kapitolách se vydává dál do historie své rodiny.
Poté co Paroubkova ČSSD vyvolala na jaře 2009 pád středopravé koaliční vlády, to byl právě tehdejší předseda ODS Topolánek, který Fischerovi zatelefonoval do Irska s nabídkou práce premiéra. Tehdejší šéf Českého statistického úřadu si jako podmínku kladl návrat k této práci, nyní je viceprezidentem Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD).
Už při sestavování úřednického kabinetu prý Paroubek s Topolánkem jednali "v dojemné shodě", když se snažili na vlivné vládní posty prosadit své kandidáty. "Já zase přicházel s vlastními návrhy. Občas jsme se přeli, někdy jsem na ně dokonce v telefonu řičel," popisuje složitá jednání o vznikající vládě Fischer.
Rozumně se podle něj v té době z klíčových politiků choval jenom prezident Václav Klaus, který prý dal jen najevo, že vzhledem k českému předsednictví v EU nelze vládu skládat donekonečna.
Předsedové dvou největších stran na Fischera prý také společně tlačili v otázce nového českého eurokomisaře, když toto místo nabídli jemu samotnému.
"Přijal jsem pozvání Paroubka s Topolánkem a dorazil za nimi na utajené místo. Šlo o jakýsi penzion na předměstí Prahy a setkali jsme se tam mezi šesti očima. Nehodlám prozradit, kde to je, nebylo by to gentlemanské. Nevím, jestli tam ti dva chodí dál, ovšem vyznali se tam moc dobře; soupeři a spojenci zároveň," popisuje atmosféru tehdejšího politického jednání mezi šesti očima expremiér Fischer. Eurokomisařem se nakonec stal diplomat Štefan Füle.
Topolánkův politický odchod uspíšily nešťastné výroky v diskusi s redaktory magazínu Lui o židech a homosexuálech. I přes následné omluvy jej nakonec spolustraníci vyzvali k odchodu a v čele ODS jej nahradil nynější premiér Petr Nečas.
"Topol spojil mé židovství s jakýmsi uhejbáctvím, což se mě děsivě dotklo. Pokud by se mě někdo ptal, zda je ten výrok antisemitský, rasistický, tak samozřejmě je. Nad tím se nedá spekulovat," uvádí ke kauze v nové knize Fischer. Topolánek jej prý urazil neodpustitelným způsobem. "Já mu své rozhřešení v této knize nedám. Stojím si za svým a neustoupím ani o milimetr," doplnil expremiér.
Topolánka si prý ovšem pamatuje i jako politika, který nebyl "vašnosta". "Měl v sobě emoce, bylo v něm hodně života, nechoval se přezíravě, na schůzích vlády nepodal ruku jen ministrům, ale všem přítomným bez rozdílu. Dlouho mě to všechno na něm oslovovalo," napsal Fischer.
