Rozhovor - Vicepremiér Martin Bursík odmítá tvrzení, že Strana zelených neprosadila ve vládě nic ze své dopravní politiky.
A postup poslankyně Věry Jakubkové, která na protest proti pokračující živelné stavbě dálnic odmítla podpořit státní rozpočet, považuje za nesmyslný. Dopravní politiku můžeme ovlivnit a paní poslankyni vzkazuji: "Lepší něco nežli nic. Úspěchy přitom máme."
V rozhovoru pro on-line deník Aktuálně.cz nešetřil ostrými slovy: "Pro to, že nehlasovala, nenacházím vůbec žádné vysvětlení. Nevidím tam žádný racionální důvod. Paní poslankyně ani nebyla s to předložit pozměňovací návrh na čtyřistamilionovou dotaci pro městskou dopravu tak, aby se o něm při jednání o rozpočtu hlasovalo. K tomu je třeba dodat, že její hrdinný boj za 400 milionů pro autobusy a tramvaje postrádá smysl, protože na obnovu vozidel městské dopravy jsou regionální operační programy EU, kde je k tomu 230 milionů eur."
|
A: Jste si jistý, že si přeje pokračování vládní koalice?
Ona i během hlasování řekla, že si přeje, aby vláda pokračovala, ale že má výhrady k dopravní politice. To se potom nabízí legitimní otázka: Když si přeje, aby vláda pokračovala, tak proč nehlasuje pro rozpočet?
Představte si, že stejně by se k rozpočtu postavili všichni poslanci. Každý máme nějaké priority, každý musíme dělat kompromisy, něco se nám podaří a něco nepodaří. Pokud bychom se k tomu postavili jako Věra Jakubková, tak máme patnáct let rozpočtové provizorium."
Dále k tématu:
- Čunek: Že chtějí zelení kvůli mně z vlády? Ať jdou
- Návrat Čunka do vlády se komplikuje, Topolánek otáčí
- Chci zpět do vlády, řekl Čunek. A lidovci mu požehnali
O rozpočtu
- Speciál týdne: Co možná nevíte o schvalování rozpočtu
- Zelení se kvůli rozpočtu bouří, strana prý kapitulovala před dálnicemi
- Rozpočet nepodpořila Jakubková (SZ). Její dopis vládě čtěte zde
- Revoltovala i Zubová (SZ): "Miliarda na platy? Pak rozpočet podpořím"
- On-line rozhovor s Jakubkovou: V koalici se přeci mají plnit dohody
A: Paní poslankyně zřejmě viděla ve svém gestu poslední možnost, jak se postavit proti dopravní politice vlády, která se z jejího pohledu odchyluje od koaliční dohody. Jste přesvědčen, že dopravní politika dodržuje dohodu?
Dobře jste řekl, že v tom viděla poslední možnost. Pro ní to skutečně byla poslední možnost, jak ovlivnit dopravní politiku. Rozhodnutím nehlasovat snížila svůj vliv prakticky na nulu.
Tím se dostáváme k druhému pozměňovacímu návrhu Věry Jakubkové, který se týkal fondu dopravní infrastruktury. To má delší genezi. Do koaliční smlouvy se nám podařilo prosadit řadu progresivních principů, zároveň bylo realizací pověřeno ministerstvo dopravy. Logicky je zájmem Zelených mít co nejlepší komunikaci s ministerstvem dopravy, mít možnost ovlivňovat konkrétní kroky, hledat kompromisy. Nejde o nic jiného.
Tohle se nám v principu daří, tím míním náměstka Aleše Kutáka z ministerstva životního prostředí. Můj dialog s ministrem dopravy Řebíčkem je nejintenzivnější z dialogů s vládními kolegy, vyjma premiéra.
Říkali kapitulace, nebylo to tak
A: V koaliční dohodě byl závazek, že ministr dopravy předloží vládě seznam nejdůležitějších staveb a zdůvodní, proč jsou důležité, aby se nestavělo zbytečně. To se však nestalo. Z jakého důvodu na to Zelení přistoupili?
Na jednání vlády v srpnu byl skutečně předložen harmonogram výstavby dopravní infrastruktury. Ten harmonogram sestával z půl stránky důvodové zprávy a z excelové tabulky, kde byly nasypány jednotlivé investiční akce bez jakékoli hierarchie, bez multikriteriální analýzy, bez vyhodnocení priorit.
Na prvním jednání vlády to bylo z mé iniciativy ministru Řebíčkovi vráceno k dopracování.
Materiál byl nakonec doplněn ještě jednou přílohou, což byla věc vypracovaná někdy za minulých vlád. S tím šel na vládu ještě jednou. Byl jsem před strategickým rozhodnutím. Vyřadit ten materiál z jednání vlády, anebo se pokusit ho korigovat. Ze zkušenosti vím, že se vyplatí korigovat.
Standardně vláda funguje tak, že se při sporech vytvoří časový prostor k jednání. Když to ani pak nejde vyřešit, tak jde sporný materiál na vládu. Ta ve většině případů dává za pravdu resortnímu ministrovi. Jinak by mu de facto vyjádřila nedůvěru.
Kdybych šel do lítého boje, tak Řebíčkův návrh projde beze změn. Vedli jsme proto intenzivní jednání a tam se podařily významné změny. Sice to bylo někde hodnoceno jako naše kapitulace, ale vůbec si to nemyslím.
A: Nešlo jen o drobné úpravy?
Prosadili jsme, že harmonogram dopravní infrastruktury nebude platit do roku 2013, ale že bude každý rok předkládán ke schválení vládě. To je významné.
Za druhé, u čtyř silnic, které jsme vnímali jako nejproblematičtější, se nám podařilo prosadit, že vznikne expertní komise složená ze zástupců ministerstva životního prostředí a dopravy, která posoudí varianty, jak se má stavět. Vznikla dohoda, že se posoudí, jestli je pro danou destinaci výhodnější železniční, nebo silniční spojení. To už je začátek do strategického rozhodování.
Ještě se podařila jedna věc. Přidali jsme do usnesení vlády přílohu, která zahrnovala devadesát obchvatů obcí a měst. Bylo zdůvodněno proč právě tyto obchvaty a jaké tam jsou intenzity dopravy.
Byl to krizový management v té situaci, ve které jsme byli.
O chytání pod krkem
A: Pokud dohoda existuje a začíná se plnit, proč tedy poslankyně Jakubková protestovala?
Přišla Jakubková s konkrétními pozměňovacími návrhy, které neprosadila v hospodářském výboru. Je to věc politické metody. Buď můžete do novin, že nepodpoříte státní rozpočet a položíte svůj požadavek na stůl jako podmínku. Tak trochu chytíte partnera pod krkem. Ministr Řebíček nakonec přišel na klub s tím, že ze čtyř pozměňovacích návrhů jsou dva přijatelné.
A: Které to jsou?
Bylo to 150 milionů na investice do chráněných železničních přejezdů, kde jsou dodnes mrtví. Druhý návrh se týká přípravy železničních staveb mimo koridory. Řebíček souhlasil s požadavkem na 200 milionů, které chtěl zajistit z fondu dopravní infrastruktury. Poslal to i písemné, protože mu paní poslankyně nevěří.
Další dvě věci se týkaly navýšení rozpočtu na nové spojení pražského hlavního nádraží a Holešovic, další bylo navýšení pro náhrady trasformátorů, které v sobě mají PCB a do roku 2010 se musí dát pryč. V tom Řebíček řekl, že nepovažuje tyto výdaje za racionální. Na novém spojení se víc neprostaví, než rozpočet už dává, nemá to smysl ani u transformátorů.
Ta dohoda se mi zdá rozumná.
A: Poslankyně Jakubková nepožadovala nic jiného?
Její opravdovou prioritou bylo zmrazit investice do projektové přípravy čtyř silničních staveb, u kterých se nám podařilo ve vládě prosadit, že se mají posuzovat ve variantách.
Ten požadavek se dá na první pohled pochopit, ale když jednáte s ministrem dopravy podrobněji, tak chápete jeho argumentaci. Nevezme si na triko zastavit nějaké stavby jenom proto, že se posuzují variantně, protože v tu chvíli nese odpovědnost za zdržení.
Vyhrožovat se nemá
A: Takže hlavní požadavek ministr Řebíček odmítl?
Není pravda, že ministr něco odmítl. Jednali jsme o tom, aby nebyly učiněny nevratné kroky, které by jednu z těch variant vyloučily, nebo pro druhou zajistily financování. To by se stalo, kdyby byly na některý úsek přiděleny peníze z Operačního programu Doprava, anebo by došlo ke správnímu rozhodnutí.
Tohle paní poslankyně vyjmenovala do svého pozměňovacího návrhu bez šance na úspěch a o tom já jsem vedl jednání před hlasováním o rozpočtu asi do půl třetí v noci. Do klubu jsem přinesl dílčí výsledky jednání. Nebylo to možné vyjednat ihned - to nejsou věci, které se dají na pozměňovací návrh a přitom vyhrožuje, že položíme celou vládu.
Reakce ministra Řebíčka také byla v případě paní poslankyně jednoznačná, že není možné, aby se takhle jednalo mezi koaličními partnery.
A: Jak přesně to noční jednání s Řebíčkem vypadalo? Na čem jste se dohodli?
Do doby, než se o čtyřech stavbách rozhodne, ministr dopravy zajistí, že nebude zahájena fyzická realizace, že se nikde nekopne. Nerozhodne se ani o přijetí peněz z Operačního programu Doprava na některou z těch variant.
Požádal jsem, aby byla přerušena, anebo nebyla vydána správní řízení. Ministr Řebíček upozornil, že při všech řízeních není žadatelem ministerstvo dopravy nebo fond dopravní infrastruktury. Proto je třeba zjistit, která správní řízení se týkají sporných úseků. Tuhle analýzu zadá a podle ní sestaví návrh, jak zabránit ukončení správních řízení. To opravdu není možné vyjednat během noci.
Totéž se týká výkupu pozemků. Požádá o analýzu, kde výkupy probíhají a najde řešení, aby nepokračovaly. V řádu dnů bude mít analýzy a ihned po mém návratu z Bali všechno uzavřeme. Tím je možné zajistit, jak může dojít k objektivnímu posouzení variant, které trasy jsou nejlepší. K tomu dojde nejpozději do konce dubna a ještě se to pokusíme zkrátit.
A: Je jasné, kdo bude varianty posuzovat?
Každopádně vznikne komise, kde bude mít poloviční zastoupení ministerstvo dopravy i ministerstvo životního prostředí. Podklady dodají akademici, oni navrhují dopravní fakultu ČVUT, my navrhneme jiné akademické pracoviště, může to být pardubická fakulta i něco jiného. Komise pak rozhodne.
Dohodli jsme se také na dalším postupu u 90 obchvatů. Požádal jsem, aby provedli analýzu projektové připravenosti jednotlivých staveb a prověřili vlastnické vztahy. Některé možná vypadnou, protože silnice 2. a 3. třídy mají na starost kraje a obce. Dohodneme se pak na dalším financování staveb. Někde se to projeví už v příštím roce, jinde do investičního plánu na rok 2009.
Tohle je dohoda, která je v podstatě výsledkem dlouhodobé práce náměstků. Přinesl jsem ji na klub a řekl: Je mi líto, že jsem nedokázal nemožné hned a zázraky do tří dnů. Pokládám tu dohodu za racionální, posunuli jsme se dopředu a nechávám na tobě, Věro (poslankyně Jakubková, která hlasovala proti rozpočtu, pozn.red.), jak se zachováš. Ale ona už byla rozhodnutá.
Jakubková nedosáhla ničeho
A: Jak to její rozhodnutí hodnotíte?
Je třeba to posoudit věcně: Výsledkem jejího konání je nula, nedosáhla vůbec ničeho. S dopravou je to obtížné, je tam strašlivá setrvačnost. Když jsme jednali o proporci investování SFDI, tak jsme přednesli konkrétní požadavek, jaký podíl má jít do železnic. Ale ukázalo se tam, že stavby nejsou připraveny. Naskakujeme do vlaku, který jede, a měnit se něco dá jen s delší perspektivou.
A: Ministerstvu životního prostředí se podařilo úplně zrušit chystanou stavbu přístavu v Přelouči. Může se také u dálnic podařit něco podobného, tedy zastavit stavby v trasách, které se ministerstvu nelíbí?
Nedělám si iluze, že se nám podaří u všech čtyř staveb prosadit varianty, které vidíme jako optimální. Za prvé musíme ověřit, jestli skutečně optimální jsou.
Máme docela dobrou šanci u silnice R55. Tam sice dalo ministerstvo životního prostřední kladné hodnocení EIA, dálnice ovšem prochází přes přírodní rezervaci, a proto očekáváme, že přijdou námitky z Evropské komise. Přitom je výstavba urgentní, protože tam jsou smrtelné havárie.
Tady mají silné argumenty obě strany a to musí vést k nějakému kompromisu. Mohou tam být varianty, že silnice půjde mimo ptačí oblast, může tam být technické řešení, že dálnice půjde tubusem. Například v Pekingu teď staví tubus nad dálnicí, která vede nad zoologickou zahradou.
Druhé je bezpochyby Posázaví. Tam si vůbec nedovedu představit, že současný plán projde. Nejracionálnější je rozšířit tah 3Mirošovice-Benešov.
U silnice Brno-Vídeň je nejracionálnější spojení, které by šlo obchvatem okolo Břeclavi, ať jde o ochranu přírody, nebo úsporu pěti a půl miliardy korun na našem území. Ale je podepsáno memoradnum mezi českou a rakouskou vládou, byť je zpochybněna jeho účinnost. Na rakouské straně ovšem z toho vycházejí, že dálnice překročí hranici u Mikulova. Už tam probíhá správní řízení a všechno směřují k tomuto přechodu. Tohle bude obtížné změnit.
Největším oříškem bude pražský okruh. Tam je velmi zajímavá studie Mott&MacDonald, která zpochybňuje trasu přes Suchdol, přípravy jsou ale už strašně daleko. Myslím, že primárně jsou za tím majetkoprávní vztahy, že někteří lidé prosazují suchdolskou trasu jako svůj vlastní ekonomický zájem. Budeme jednat, ale tady bude strašně silný politický tlak.
