Když vloni v televizní politické debatě uslyšel tehdejší místopředseda KSČM Vojtěch Filip poznámku moderátorky, že s komunisty nechce nikdo spolupracovat, usmál se a řekl: "Ale musí."
Rok poté na Filipova slova skutečně málem došlo. O přízeň komunistů se od čtvtka přetahovali sociální demokraté s lidovci, a občanští demokraté.
"Hlasy komunistů budou nejspíš zapotřebí," řekl deníku Aktuálně.cz místopředseda KSČM Jiří Dolejš jen pár hodin před tím, než vedení KDU-ČSL pod tlakem svých základních organizací oznámilo, že přestává jednat s ČSSD o vytvoření menšinové vlády s podporou komunistických poslanců.
|
Po listopadu 1989 se zdálo, že dny komunistické strany jsou definitivně sečteny. Po šestnácti letech je ovšem KSČM významným politickým hráčem, který se schůdek po schůdku dostává výš. Poslední dny to jenom potvrdily.
Stačilo málo, aby komunisté opět udělali krok vzhůru a stali se klíčem k řešení politického patu.
Paroubek, Kalousek a Topolánek u komunistů
Už před volbami se premiér a předseda sociálních demokratů Jiří Paroubek netajil tím, že by mu vyhovovala menšinová vláda s podporou komunistických poslanců."
Teď se k němu přidal i šéf KDU-ČSL Miroslav Kalousek, který byl ochoten vyměnit "anikomunismus" za podporu menšinového kabinetu, jehož vznik by umožnil i poslanecký klub KSČM.
A pozadu nezůstal ani nově jmenovaný premiér a předseda ODS Mirek Topolánek, který by bral i komunistické hlasy.
"Pokud jde o krok k předčasným volbám - a to je rozumný krok - a komunisté by ho podpořili, my bychom se takové podpoře nebránili," prohlásil Topolánek jen krátce poté, co se Paroubek s Kalouskem předběžně dohodli na vytvoření koaliční, menšinové vlády s podporou KSČM.
Jedinou stranou, která zatím odmítá jakoukoli spolupráci s KSČM, jsou zelení.
"Pokud se velké strany nedohodnou, politická matematika je nemilosrdná a nezná ideologické předpojatosti," hodnotil zájem o svou stranu místopředseda KSČM Jiří Dolejš.
Novinka? Dlouhodobá spolupráce
Podle politologa Víta Hlouška je současný stav, kdy se strany přetahují o komunistické hlasy, důsledkem předvolební Paroubkovy spolupráce s komunisty. Šéf ČSSD se dohodl s komunisty i přes odpor svých koaličních partnerů na prosazení zákoníku práce nebo zákona o neziskových nemocnicích.
|
Politolog Ladislav Cabada dodal, že volby vlastně jen potvrdily významné postavení KSČM na politické scéně - i když strana dostala o šest procent hlasů méně než před čtyřmi lety. Polistopadovou novinkou podle něj je, že jsou někteří politici ochotni s komunisty dlouhodobě spolupracovat.
Kromě ČSSD k tomu měla nakročeno i KDU-ČSL, než Kalouskovy námluvy s komunisty narazily na odpor vlastní strany.
Kalouskova iniciativa je o to paradoxnější, že na něj za jeho protikomunistické výroky podal předseda KSČM Filip dokonce trestní oznámení.
Nyní je ovšem situace jiná. Pro KSČM by menšinová vláda ČSSD a KDU-ČSL byla nejpřijatelnějším východiskem z politického patu. Předčasné volby, po nichž volají ODS a Strana zelených, jsou pro komunisty podle místopředsedy Dolejše až ta poslední varianta.
Vzhůru se dostali před čtyřmi lety
KSČM začala na svém vzestupu pracovat už počátkem devadesátých let. Nejprve se vyrovanala sama se sebou a ujasnila si, že i nadále zůstane stranou komunistickou.
A do svého čela si v roce 1993 zvolila radikálního Miroslava Grebeníčka. Trvalo ovšem ještě bezmála deset let, než se "konsolidace" strany promítla i do reálného politického života.
V parlamentních volbách v roce 2002 dostala KSČM rekordních 18,5 procent hlasů a Vojtěch Filip se jako první komunista po listopadu 1989 stal místopředsedou sněmovny. Tuto funkci bez vážných potíží v tajných volbách obhájil i letos, i když ODS, KDU-ČSL i Strana zelených tvrdily, že Filipa nepodpoří kvůli jeho předlistopadové spolupráci s komunistickou rozvědkou.
Před čtyřmi lety prolomili komunisté další bariéru, když prezident Václav Klaus pozval na schůzku do Lán tehdejšího předsedu KSČM Grebeníčka. Byly to i hlasy některých politiků KSČM, které pomohly Klausovi k úspěchu ve třetím kole prezidentské volby.
"Pomohli mu ortodoxní komunisté," všiml si například i německý Die Welt.
Stalo se tak padesát let poté, co se poslední demokraticky zvolený prezident Edvard Beneš naposledy oficiálně sešel s nejvyšším komunistickým představitelem - Klementem Gottwaldem.
V roce 2002 se mezi českými starosty poprvé objevili i dva komunisté, a to v Havířově a Karviné. KSČM získala i další významné funkce, například v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání.
Předlistopadovou éru nezavrhují
Vedení KSČM sice tvrdí, že se svou předlistopadovou předchůdkyní nemají nic společného, mnohé výroky čelných představitelů strany se naopak velmi podobají výpadům Klementa Gottwalda z dob první republiky.
"My se vás nebojíme. Mne můžete zavříti nebo zabíti, ale nemyslete, že zničíte komunistickou stranu. To buďte bez starosti," hřímal v dubnu 1933 v parlamentu Gottwald.
A Grebeníček po téměř sedmdesáti letech prohlásil: "Po listopadu 1989 jsme necouvli. Díky přitažlivosti myšlenek, smělosti srdce a velké odvaze našich členů se stal malý zázrak. V České republice jako jediné středoevropské zemi působí silná a stále vlivnější komunistická strana."
Nový předseda KSČM Filip na sjezdu strany před zahájením volební kampaně dokonce citoval Gottwalda.
Mnozí členové KSČM se otevřeně zastali vysokého předlistopadového pohlavára Karla Hoffmanna, který byl odsouzen za vpád vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968.
V komunistických Haló novinách se píše o "přisluhovačích" a "kolaborantech", o "státním terorismu v čele s USA", objevují se výpady proti Německu a obhajují se předlistopadoví komunističtí funcionáři.
