Ve svém novém rozhodnutí Nejvyšší soud odmítl dovolání studentů Vysokého učení technického v Brně Lukáše Hájka a Zdeňka Porcala a postavil se za rozhodnutí městského a krajského soudu v Brně.
Případ přitom rozpoutal diskusi o tom, zda si studenti za kontroverzní umělecký projekt zaslouží trest. Dvojice předloni v centru Brna rozmístila makety náloží. Vyjížděli k nim policisté, hasiči i záchranáři, policie navíc centrum města na několik hodin uzavřela.
Bomby na ulici
Soudy potvrdily, že se mladíci dopustili trestných činů výtržnictví a poškozování cizích práv. Kvůli polehčujícím okolnostem ale soudci netrvali na potrestání studentů.
Lukáš Hájek a Zdeněk Porcal umístili dvě makety bomb 16. června 2004 na novinový stánek na Jakubském náměstí a pod poštovní schránku na rohu Dominikánského náměstí a Zámečnické ulice v centru Brna. Obou maket s nápisem Explosive (výbušné) si lidé všimli druhý den dopoledne.
Policie ihned obě náměstí na téměř 4 hodiny uzavřela a domnělé nálože přijel zkoumat specialista z Olomouce. Pohotovost měli i hasiči a zdravotníci.
Studenti, kteří zpracovávali úkol na téma, jak bude veřejnost na bomby na ulici reagovat a jak vnímá terorismus, svůj čin s nikým na své fakultě nekonzultovali. Oba se na policii přihlásili po několika dnech.
Podle studentů muselo být každému jasné, že předmět není výbušným systémem a nemůže být nebezpečný. "Normální útočník nebo terorista by tam nedával nápis Explosive," hájil se už dříve u soudu Porcal.
Ve svém dovolání k Nejvyššímu soudu také uvedli, že motivem pro jejich experiment nebylo jenom zjišťování samotné reakce veřejnosti, ale také vyjádření občanského postoje s tím, že oba studenti chtěli upozornit na zneužívání některých pojmů a symbolů.
Právník obou studentů Jaroslav Brož k rozhodnutí Nejvyššího soudu říká, že jeho klienti teď zvažují ústavní stížnost, zatím ale o ní není rozhodnuto. "Trestní postih není správný," říká Brož. Škola studenty nijak netrestala.
Věděli, co dělají
Vedení školy přiznalo, že oba mladíci svůj experiment nedomysleli. "Neviděl jsem v tom, co udělali, nic trestuhodného. Je také však pravda, že svůj záměr nedomysleli do důsledku," řekl minulý rok u brněnského městského soudu děkan fakulty výtvarných umění Petr Spielmann.
Nejvyšší soud i státní zástupce z Nejvyššího státního zastupitelství argumentaci studentů odmítli. Podle vyjádření státního zástupce pro Nejvyšší soud studenti museli mít představu, jaké důsledky může jejich počínání mít.
"Ty jim však byly zcela lhostejné, protože nepodnikli ani minimální opatření k tomu, aby se škodlivým následkům jejich jednání zabránilo," tvrdí státní zástupce.
Podle Nejvyššího soudu šlo o čin, který v době, kdy po celém světě dochází k útokům teroristů právě na veřejných místech, mohl vyvolat reálnou obavu z výbuchu.
"Obvinění se mýlí, pokud mají za to, že svůj individuální postoj k současnému veřejnému dění mohou prezentovat protiprávním způsobem. Ani umělecký projev, byť je výrazem jedinečnosti a autentičnosti dotčeného umělce, nesmí být způsobilý vyvolat následek relevantní z pohledu trestního práva," uvedl soud ve svém rozhodnutí.
Umění se u soudu neřeší často
Podobné případy, kdy se umělecké dílo dostane až před soud, nejsou v Česku ani Evropě příliš obvyklé.
V Polsku soudy na šest měsíců do vězení poslali Dorotu Nieznalskou, která připevnila fotografii penisu na kříž. Podle soudu se dopustila urážky věřících. Zesměšnění či znesvěcení náboženských symbolů je podle polských zákonů trestné.
Berlínský správní soud zase zakázal umělci Luziusi Ziermannovi postavit na Antarktidě jeho výtvor Spermatit - velkou bronzovou sochu v podobě lidské spermie, která by uvnitř obsahovala vzorky DNA z řady lidských jedinců.
Podle soudu zřízení takové sochy neumožňují mezinárodní dohody o ochraně Antarktidy.
