Zakázku na generálního dodavatele zdravotnického materiálu pro pražský IKEM provází od začátku hned několik podezření. Tendr na ni byl vyhlášen v roce 2009 pouze 4 dny předtím, než padla druhá vláda Mirka Topolánka. Ministryní zdravotnictví v té době byla Daniela Filipiová (ODS). Do tendru se přihlásila jediná firma - neznámá kladenská společnost Kardio Port, která ve zdravotnictví nikdy nepodnikala a materiál dodává přes prostředníka. Navíc má akcie na majitele. O zadání zakázky Kardio Portu se navíc rozhodlo v době bezvládí 18. června 2010, tedy tři týdny po volbách a tři týdny před nástupem Nečasova kabinetu. Smlouva je tajná, takže se neví, jak dlouho bude Kardio Port pro IKEM dodávat. Celková výše zakázky by mohla být až 2 miliardy.

V době českého předsednictva Evropské unie mělo podle ministerstva financí dojít ke ztrátě peněz při zakázkách spojených s audiovizuálními službami. Společnost ProMoPro měla neoprávněně získat nejméně 500 milionů korun. Místopředsedou vlády pro evropské záležitosti byl v té době Alexandr Vondra, ten ale pochybení odmítá.

V roce 2008 rozhodl kabinet Mirka Topolánka s ministryní obrany Vlastou Parkanovou (KDU-ČSL) o nákupu 107 transportérů Pandur za 14,4 miliardy korun od rakouské firmy Steyer. Smlouvu podepsal na jaře roku 2009 náměstek Parkanové Martin Barták. Existuje podezření, že zakázka je předražená. Kvůli podezření ze spáchání trestného činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě případ vyšetřuje česká i rakouská policie.

Armáda si v roce 2006, kdy byl ministrem obrany nestraník Jiří Šedivý, objednala 556 nákladních automobilů Tatra za 2,6 miliardy korun. Tatra neprošla žádným výběrovým řízením, ale byla vybrána přímo. A to s obskurním odůvodněním, že je třeba podpořit český průmysl. Dodávky provázely od začátku potíže, vozy se zpožďovaly a při testech vycházely najevo problémy. Kontrakt navíc provázela podezření z nestandardních postupů některých aktérů. Bývalý velvyslanec Spojených států v Česku a předseda dozorčí rady automobilky Tatra William Cabaniss tvrdí, že v únoru 2008 po něm chtěl tehdejší náměstek ministryně obrany Vlasty Parkanové Martin Barták miliony dolarů za to, aby Tatra už neměla problémy s armádní zakázkou.

Podezřelý projekt ubytovny v Ústřední vojenské nemocnici se táhne už od roku 2004 a podivná rozhodnutí v něm udělali hned 4 ministři za sebou. Tehdejší ministr obrany Karel Kühnl rozhodl o PPP projektu ubytovny s 240 lůžky za 440 milionů. V následujících letech ale výdaje na projekt začaly strmě šplhat vzhůru. V roce 2006 se návrh rozšířil o hotel a bazén, cena stoupla na 749 milionů. Za ministryně Vlasty Parkanové byl zahájen soutěžní dialog. Přihlásily se do něj 4 firmy a 2 byly vyřazeny. Za ministra Martina Bartáka byl vyloučen jeden ze zbývajících dvou zájemců. Při jednání se společností Prague Military Hospital Concession se náklady na projekt zvýšily na 6,4 miliard. V červenci 2010 ministerstvo financí odmítlo udělit společnosti výjimku, aby mohla užívat státní majetek svěřený nemocnici. Smlouva na PPP projekt tak nenabyla právní účinnosti. Jenže v listopadu 2010 schválil Alexandr Vondra dodatek ke smlouvě, podle kterého po vypovězení smlouvy uhradí stát firmě 175 milionů. Nejvyšší kontrolní úřad ale považuje vyplacení takové částky za neopodstatněné a podal na Vondru trestní oznámení.

Ministr pro místní rozvoj Petr Lachnit podepsal v den demise Zemanovy vlády v roce 2002 prodloužení krajně nevýhodných pronájmů státní budov. Stát na nich podle následných auditů tratil desítky milionů korun. Díky Lachnitovu podpisu například soukromá firma získala pronájem hotelu s vyhlášenou restaurací poblíž Karlova mostu za devatenáct tisíc korun měsíčně. Dům na pražských Vinohradech měla zase další firma za roční nájemné 236 tisíc korun. Jiná firma získala do pronájmu obchody na jedné z nejdražších tříd ve městě - Pařížské ulici - v podstatě jen za jejich údržbu. Sám Lachnit se navíc nechával školit na svá televizní vystoupení, opět na útraty státu. Jedno vystoupení v televizním Kotli přišlo daňové poplatníky na 150 tisíc korun.

V letech 2000 až 2002 zahájil ministr pro místní rozvoj Zemanovy vlády Petr Lachnit (ČSSD) přestavbu kanceláří v Salvátorské ulici. V budově vznikly luxusní byty za 38 milionů korun, ve kterých se vystřídaly politické špičky všech možných stran - například exministři Pavel Němec z US-DEU, Jaroslav Palas z ČSSD, lidovec Jiří Čunek i Pavel Drobil z ODS. Pavel Němec navíc byty vybavil luxusním nábytkem za 5 milionů korun, ten ale skončil neznámo kde. Němec i Palas navíc měli k dispozici úklidovou službu i ložní prádlo a ručníky zdarma. A pointa celého příběhu? Ministerstvo se na konci roku 2011 rozhodlo vybudovat místo bytů zase kanceláře.

Ministerstvo dopravy pod vedením sociálního demokrata Jaromíra Schlinga těsně před volbami v roce 2002 přesvědčilo Zemanovu vládu, aby svěřila výstavbu a provoz dálnice D47 bez výběrového řízení izraelskému konsorciu za 125 miliard. Nový ministr dopravy Milan Šimonovský (KDU-ČSL) sice tendr zrušil, ale firmě se muselo vyplatit zhruba 600 milionů korun.

V roce 2001 vyhrálo konsorcium BAE Systems-Saab zakázku na dodání 24 letadel Gripen za 60 miliard, všechny ostatní firmy totiž postupně odstoupily. V roce 2002 pak Zemanova vláda s ministrem obrany Jaroslavem Tvrdíkem (ČSSD) schválila smlouvu, kontrakt se ale zastavil v parlamentu. Senátor Michael Žantovský oznámil, že mu byl v souvislosti s gripeny nabízen úplatek. Vláda od nákupu ustoupila a v dubnu 2004 schválila pronájem 14 stíhaček na deset let za 20 miliard. V roce 2007 švédská televize zveřejnila sérii pořadů o údajné korupci, která měla nákup provázet.

V roce 1994 podepsal náměstek tehdejšího ministra obrany Antonína Baudyše Miroslav Kalousek (oba KDU-ČSL) smlouvu na dodávku dvou tisícovek padáků s firmou Anex-cirus. Jejím vlastníkem byl Jiří Andrlík, taktéž člen KDU-ČSL. U padáků se ale začaly záhy projevovat výrazné vady. Vše skončilo tragédií, když v roce 1997 zahynul parašutista Roman Prinich. Armáda od té doby padáky nepoužívala, odebírala je ale dál. Na kolik armádu vadné padáky přišly, se neví.