Karel kardinál Kašpar byl římskokatolický teolog, 21. biskup královéhradecký a arcibiskup pražský. Kardinálem se stal v roce 1935. Působil jako spirituál Strakovy akademie v Praze a kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Byl znalcem církevního práva a liturgie, napsal řadu knih, studií i článků. V roce 1931 byl jmenován pražským arcibiskupem. Zemřel v roce 1941, je pochován v katedrále sv. Víta.

Josef kardinál Beran se narodil v roce 1888. Nejdříve působil jako kaplan, poté se živil jako učitel. Od roku 1928 byl docentem teologie na Teologické fakultě UK, na stejné fakultě se stal profesorem. Po atentátu na Heydricha v roce 1942 byl zatčen a odvezen do koncentračního tábora v Terezíně.
V roce 1946 se stal arcibiskupem pražským.
Po roce 1948 odmítl podřídit církev komunistické moci. Vystoupil také proti podvratné Katolické akci a exkomunikoval a suspendoval několik kněží, kteří se stali členy komunistické vlády. Beran byl poté neustále pronásledován StB, na několika místech byl protiprávně internován. Tajná služba mu například přimíchávala do nápojů a jídla afrodiziaka, aby získala kompromitující materiály o něm a řeholnici, která se o něj starala.
V roce 1963 byl propuštěn z internace. Nesměl se však dále zdržovat v Praze ani vykonávat funkci arcibiskupa. V roce 1965 byl jmenován kardinálem. Vláda mu povolila odjet do Říma, aby převzal kardinálský klobouk, nepovolila mu však se již do země vrátit.
Beran zůstal v Římě, založil zde například České náboženské středisko Velehrad, snažil se také o rehabilitaci Jana Husa. Zemřel v roce 1969 na rakovinu plic. Komunistická vláda nepovolila převézt tělo do Československa, a proto byl Beran pohřben v kryptách chrámu sv. Petra v Římě. Je jediným Čechem, kterému se dostalo této pocty. V roce 1998 byl zahájen proces jeho blahořečení.

František Tomášek se narodil v roce 1899 ve Studénce. Působil jako učitel, v roce 1947 se stal profesorem katechetiky a pedagogiky, o dva roky později byl vysvěcen na biskupa. Byl pronásledován komunistickým režimem, v roce 1951 byl pak zatčen a uvězněn v koncentračním táboře pro kněze v Želivi, kde byl nucen pracovat v kamenolomu. Propuštěn byl až v roce 1954 a až do roku 1965 působil jako administrátor farnosti v Moravské Huzové. Protože byl arcibiskup Josef kardinál Beran donucen k exilu, stal se v roce 1965 po složitých jednáních apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze.
V roce 1968 vydal Tomášek prohlášení, ve kterém vyjádřil naději na změnu poměrů, upozornil v něm na pronásledování církve. Během normalizace se stal jedním ze symbolů protikomunistického odporu, pořádal oblíbené bohoslužby a pochody.
V roce 1976 byl jmenován kardinálem, o rok později pak arcibiskupem pražským. Po revoluci požádal vhledem ke svému věku o zproštění úřadu. Jeho nástupcem byl jmenován Miloslav Vlk. Tomášek zemřel v roce 1992 a je pohřben ve svatovítské katedrále.

Štěpán Trochta se narodil v roce 1905. Za druhé světové války podporoval protinacistický odboj, za což byl zatčen a vězněn v koncentračních táborech. Po válce byl jmenován biskupem. V letech 1948 a 1948 působil jako mluvčí katolické biskupské konference a jednal s komunistickou vládou. V letech 1950 až 1960 byl nezákonně internován a poté byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen a vězněn. Diecézi začal spravovat až v roce 1968. O rok později byl jmenován kardinálem. Zemřel na mozkovou mrtvici v roce 1974 při jednání s krajským církevním tajemníkem, který na něj několik hodin křičel a vydíral ho.

Tomáš Špidlík se narodil v roce 1917. V roce 1946 byl vyslán na teologická studia do holandského Maastrichtu, kde se stal knězem. Do Československa se však již nevrátil. V zahraničí spolupracoval s Vatikánským rozhlasem, přednášel teologii v Římě, hostoval na mnoha světových univerzitách. V roce 2003 byl jmenován kardinálem. Byl jedním z největších znalců teologie a spirituality, získal mnoho čestných doktorátů a ocenění. Václav Havel ho například vyznamenal Řádem T. G. Masaryka. Zemřel v roce 2010.

Miloslav Vlk se narodil v roce 1932 v Líšnici u Milevska. V mládí pracoval jako dělník, po vojně začal na Filosofické fakultě UK studovat archivnictví. V roce 1968 byl vysvěcen na kněze, byl však pronásledován komunistickými úřady a v roce 1978 mu byl odebrán státní souhlas. Začal proto pracovat jako myč oken, posléze se stal archivářem a tajně vykonával i kněžské povolání.
Po roce 1989 se snažil o obnovu církevního školství či řeholního života a také o navrácení církevního majetku. V roce 1991 byl jmenován pražským arcibiskupem. I zde se snažil především o obnovu zdevastované diecéze, založil Arcibiskupské gymnázium v Praze a mnoho dalších institucí. Kardinálem se stal o 3 roky později. V dubnu roku 2005 se jako jediný Čech účastnil římské konkláve, které zvolilo papeže Benedikta XVI.
V roce 2007 požádal o rezignaci na arcibiskupský úřad, papež ho však požádal, aby v úřadu ještě dva roky zůstal. Hovoří plynně německy, italsky, ovládá i ruštinu, francouzštinu, latinu a esperanto a je nositelem řady čestných teologických doktorátů.

Dominik Duka se narodil v roce 1943 v Hradci Králové. Vyučil se strojním zámečníkem a po absolvování vojenské služby začal v roce 1965 studovat teologii. Byl vysvěcen na kněze, v roce 1975 mu však byl odňat státní souhlas. Za své aktivity v řádu dominikánů byl v roce 1981 odsouzen a vězněn v Plzni-Borech. Jeho spoluvězněm byl například Václav Havel. Po propuštění pracoval až do roku 1989 ve Škodě Plzeň jako rýsovač.
V roce 1998 se stal biskupem, v únoru roku 2010 byl jmenován nástupcem kardinála Vlka ve funkci pražského arcibiskupa. 18. února 2012 bude ve Vatikánu jmenován kardinálem.