Aktuálně.cz 

Čtvrtek 23. 2. 2012

Téměř sametové revoluce

Skupina mladých demonstrantů manifestuje na Letné, kde zhruba 800 tisíc lidí vyjadřovalo nespokojenost s pouhou obměnou ve vedení komunistické strany a vyžadovalo hlubší reformy. Photo &copy; Karel Cudlín, 25.11.1989<br><br>Jemenské dívky demonstrující v hlavním města Saná žádají odstoupení prezidenta Saleha a vyjadřují solidaritu s ostatními &#8222;revolučními&#8220; arabskými zeměmi (vlajky zleva): Sýrie, Jemen, před-kaddáfího Libye, Egypt a Tunisko. Photo &copy; ČTK/AP Hani Mohammed, 26.8.2011

Skupina mladých demonstrantů manifestuje na Letné, kde zhruba 800 tisíc lidí vyjadřovalo nespokojenost s pouhou obměnou ve vedení komunistické strany a vyžadovalo hlubší reformy. Photo © Karel Cudlín, 25.11.1989

Jemenské dívky demonstrující v hlavním města Saná žádají odstoupení prezidenta Saleha a vyjadřují solidaritu s ostatními „revolučními“ arabskými zeměmi (vlajky zleva): Sýrie, Jemen, před-kaddáfího Libye, Egypt a Tunisko. Photo © ČTK/AP Hani Mohammed, 26.8.2011

Autor: Karel Cudlín, ČTK/AP Hani Mohammed

16. 11. 2011 | 13:58

Virtuální prezentace části výstavy fotografií s názvem Téměř sametové revoluce, která je od 16.11. do 30.11.2011 k vidění na Náměstí republiky v Praze. Výstavu pořádá nevládní nezisková organizace Insaan: Česko-arabské centrum kulturního dialogu. Výstava představuje kombinaci fotografií z československých revolučních událostí a fotografií z arabských revolucí a protestů letošního roku. Dává takové srovnání smysl? Autor konceptu výstavy, Šádí Shanaáh, odpovídá na tuto otázku následovně:„

Proč jsme se rozhodli umístit vedle sebe fotografie československých revolučních událostí a arabských revolucí a protestů letošního roku? Protože věřím, že stojí za to prozkoumat vizuální cestou podobnosti i odlišnosti mezi oběma událostmi. Můj osobní názor je ten, že lidé, kteří vyšli do ulic v Československu a lidé, kteří vyšli do ulic v arabských zemích, mají více společného než odlišného. Spojuje je touha po tom, aby se s nimi zacházelo jako s lidmi, ne jako s inventářem, tedy s úctou a s respektem k základním lidským právům a svobodám. Spojuje je touha po větší sociální a ekonomické spravedlnosti. Spojuje je touha spolurozhodovat o věcech veřejných a o své vlastní budoucnosti. Spojuje je riziko, které na sebe vzali, když se neozbrojení postavili režimu navzdory jeho výhružkám a brutalitě. Spojuje je terminologie, s jakou je režim odbyl: kriminální živly, nepřátelé státu, cizí agenti provokatéři, teroristé. Spojují je také vlastní hesla, která doprovázela jejich vzdor: svobodu! (hurijja!), nenásilně! (salmijja!). Na druhou stranu, kromě odlišného kulturního a historického rámce, nejvíce viditelné rozdíly spočívaly v lišící se míře ochoty jednotlivých režimů použít dlouhodobého násilí a vzdát se politického monopolu. Přál bych si, aby tato výstava vzdala hold tomu, co nás spojuje, spíše než rozděluje.“

Autor: Jan Langer

Nejnovější Související Nejčtenější