Praha - Kauza Michálek je přelomová v tom, že se obvjevil "whistleblower", tedy člověk, který upozornil na korupční jednání, říká ředitel české pobočky organizace Transparency International David Ondráčka.
A dodává, že ekonomicko-politický kartel se děsí těch, kdo vybočují z řady a na které není spolehnutí, že nebudou krýt korupční jednání.
Ondráčka upozorňuje zjm. na veřejné zakázky: ročně jimi proteče 640 miliard korun. TI odhaduje, že až 90 miliard se "ztratí" - ať už kvůli korupci nebo nehospodárností.
A.cz: Korupční kauzy, které se objevily v poslední době, se rychle zametají pod koberec. Chybí mechanismy, jak s nimi úspěšně bojovat. Navíc se při nich zjevně měří dvojím metrem…
Ano, často se vybere obětní beránek, který to takzvaně odskáče. Buď projeví určitou slabost a zranitelnost nebo byl z nějakého, mně ne zcela jasného důvodu vybrán, aby tuhle roli sehrál. Ti, kteří tu slabost neprojeví, jsou dostatečně krytí a zároveň zcela bezostyšní.
A.cz: Dvojím metrem se měří také v médiích…
Mediálního tlaku jsou tihle lidé prostě ušetřeni a mnohé věci jednoduše přežijí. Do toho schématu si můžeme dosadit konkrétní osoby, které přežily řadu závažných kauz.
A.cz: Ty příběhy se ale pořád opakují. Někdejší unionistický poslanec Kořistka si nenahrál lobbyistu Dalíka a neměl tak důkazy o korupčním jednání. Bývalý ředitel Fondu životního prostředí Michálek nahrával a nic mu to nepomohlo…
To je samozřejmě děsivá zpráva. Ten ekonomický a ekonomicko-politický kartel se děsí někoho, kdo vybočuje z řady a na koho není spolehnutí, že bude jednat naprosto předvídatelně, a naopak se postaví praktikám, které mu připadají jako naprosto nepřijatelné. Kauza Michálek je přelomová v tom, že se objevil whistleblower, jak se říká v anglosaských zemích, člověk, který na vysoké úrovni upozornil na závažné korupční jednání. Zatímco je ale jeho čin uznáván širší veřejností, do politické třídy to vneslo naprostý zmatek a většinou se setkal jen s odsudkem.
A.cz: Podle informací Práva jej odsoudil i prezident Klaus. To je přece také špatné…
Nevím, co přesně pan prezident řekl. Závěr z téhle kauzy je ale ten, že se politická elita prostě obává o osud řady obchodů, protože jejich aktéři nemusí být vždy spolehliví. Následný osud pana Michálka je proto takřka očekávatelný.
Ta kauza se zdánlivě uzavřela tím, že odstoupil ministr Drobil. On ale zůstal místopředsedou ODS, je poslancem, nechal si všechny další politické funkce, což je naprosto neuvěřitelné. Srovnejte to s aktuálním odstoupením německého ministra obrany za prohřešek, který vůbec nesměřoval k nějakému obohacení. A to je pěkná paralela rozdílu těch politických kultur.
Proč platit daně?
A.cz: Poslanec za britské labouristy Illsley byl nedávno odsouzen za defraudaci odpovídající průměrné roční mzdě ke 12 měsícům vězení. U nás bývalý senátor za ODS Novák za prokázanou korupci ve výši 40 milionů a tedy téměř dvacetinásobku průměrného ročního platu vyšel jen s podmínkou…
Ten rozsudek vynesený nad senátorem Novákem je samozřejmě naprosto neadekvátní. Soudce měl minimálně přistoupit k dramatické finanční pokutě. Bylo zcela zřejmé, že došlo k obohacení, takže mu měly být naúčtovány přinejmenším tyto peníze. Faktem je, že to bylo posuzováno podle starého trestního zákoníku, který do značné míry omezoval možnost dát nepodmíněný trest.
A.cz: Nemá náš právní systém těch mezer trochu hodně?
U podobných korupčních činů se skutečně má vzít v úvahu, zda jde o veřejného činitele, úřední osobu, politika nebo vysokého úředníka a tam má být sazba přísnější. Ten člověk má jednoznačnou rozhodovací pravomoc, a když ji zneužívá, jak pak chceme přesvědčit daňové poplatníky, aby platili daně? Starosta Žabovřesk (Aleš Kvapil, ODS, pozn. redakce) dostal na druhé straně za úplatek, který se pohyboval kolem jednoho milionu, sedm let natvrdo.
90 miliard ročně
A.cz: Transparency spočetla, že veřejnými zakázkami ročně proteče šest set miliard. Přitom odhadujete, že deset až dvacet procent skončí díky korupčnímu jednání nebo nehospodárnosti tam, kde by nemělo. Jak jste k tomuto číslu došli?
Nejdříve jsme dělali odhad ztrát ve veřejných zakázkách obecně. Proteče jimi 640 miliard a došli jsme skutečně k číslu patnáct procent. Zkoumali jsme konkrétní zakázky podle jednotlivých typů, od centrálních až po komunální, srovnávali jsme stovky zakázek a jejich průměrné ceny, dívali jsme se na to, jestli se ty ceny navyšovaly v průběhu soutěží, dívali jsme se na počty uchazečů a jejich korelaci vůči ceně, používali jsme reálné zakázky a reálná data ministerstvem financí, NKÚ a podobně a z toho jsme vydestilovali tu průměrnou hodnotu.
A.cz: Když to spočteme, tak tyto částky se pomalu blíží deficitu státního rozpočtu…
Patnáct procent z těch 640 miliard je zhruba devadesát miliard a to se už výrazně blíží deficitu státního rozpočtu. Není sice možné mávnutím kouzelného proutku všechno změnit, ten potenciál je ale na úrovni desítek miliard, jež se dají každoročně ušetřit, kdyby se veřejné zakázky administrovaly a kontrolovaly přísněji. Stát by uzavřením těchto penězovodů, které jsou navrtány do veřejných rozpočtů, mohl vyřešit řadu věcí.
A.cz: Jakých kupříkladu?
Lékaři nedávno žádali navýšení platů o dvě miliardy. Spor, který zaměstnával veřejnost několik měsíců, se tedy vedl o řádově mnohem menší částku. A tak si můžeme zadat jakoukoli veřejnou službu, od oprav silnic až po kulturu. Zefektivnění veřejných zakázek je tak naprostá makroekonomická nutnost. To nesouvisí jen s bojem proti korupci. Stát prostě potřebuje dostat pod kontrolu své výdaje, které mu dneska utíkají všude možně.
A.cz: Současná vláda se definuje jako protikorupční. Kde jsou ale záruky, že bude skutečně bojovat proti korupci? Vezměme si jenom projednávání akcií na majitele. Jako jeden muž hlasovala pro to, aby byly zachovány.
Tohle vnímám jako zásadní problém. Konstrukce veřejných zakázek je postavena na tom, že jejich zadavatel, tedy stát ví, s kým obchoduje, že konkurenti se mezi sebou hlídají, že nejsou nějakým způsobem majetkově propojeni, aby tak nemohlo docházet automaticky ke kartelovým dohodám. A když nevíte, kdo za tou firmou stojí, tak je to zcela nemožné.
Akcie na majitele
A.cz: ČR patří mezi tři země na světě, kde akcie na majitele jsou zcela bez omezení. Všechny západní země včetně USA mají v tomhle ohledu alespoň nějaké mantinely. My jsme ale na úrovni Marshallových ostrovu a Aruby.
Myslím si, že by se mělo přistoupit k tomu, aby se tahle forma akcií úplně zrušila. V podnikatelském prostředí to nezpůsobí žádný fatální problém. Oni prostě budou muset změnit akcie na jinou formu a přizpůsobí se novému regulatornímu prostředí. Když se podíváte na to množství firem, které u nás tuto formu akcií mají, vidíte hned, jakou obří míru neprůhlednosti tady máme.
A.cz: Dá se to vyjádřit procenty?
Hovoří se o nějakých čtyřiceti procentech firem, které mají tento typ akcií. To zcela zneprůhledňuje celé to podnikatelské prostředí. A nejde jenom o veřejné zakázky. Já jsem pro to, aby stát tuhle formu akcií zrušil a stanovil nějaké přechodné období, během něhož budou mít firmy možnost dostat se do souladu s těmi novými pravidly. Je dobré si uvědomit, že i potom může nastat situace, kdy někdo bude mít sice akcie zaregistrované, ale vlastníkem bude firma z nějakého daňového ráje a bude tak nesmírně složité dohledávat konečného vlastník
A.cz: Ze západní Evropy v podstatě nejsou hlášeny velké korupční kauzy, do nichž by byli zapletení politikové, čím to je, jaká protikorupční opatření tyto země přijaly? Tam to funguje a u nás ne.
Západní Evropa ty korupční kauzy má samozřejmě taky, ať se podíváme na Siemens, British Aerospace, Alstom, Pfizer…
A.cz: Nebyly v tom ale politické zájmy ani politické tlaky…
Tyhle firmy byly usvědčeny z toho, že vytvářely černé fondy na uplácení při získávání zakázek, velmi často v zahraničí. Rozdíl samozřejmě vidím v mnohem menší toleranci vůči korupci i jakýmkoliv prohřeškům. Když v Británii vypukne kauza se zneužíváním poslaneckých náhrad, tak to vede ke složení mandátu a vyšetřování a ti lidé jsou politicky do budoucna znemožněni. Když to ale nastane u nás, tak se to totálně rozmělní. Druhý rozdíl je ve fungování těch orgánů činných v trestním řízení, ty jsou skutečně schopny rozplést i sofistikované případy hospodářské kriminality.
A.cz: Ten tlak na Západě ale pochází přímo od politických stran. Jestliže se tam někdo dopustí korupčního jednání, tak skončil, jeho spolustraníci už ho nechtějí…
V posledních volbách byly obě velké strany u nás potrestány tím, že přišly o velkou část voličů. Ani jedna se z toho ale nepoučila, protože to nevedlo k nějaké výrazné očistě. Jejich vedení si dostatečně neuvědomuje, že příště může přijít ještě mnohem horší trest. A že už to nebude úbytek deseti nebo patnácti procent hlasů, ale třeba úplná ztráta volitelnosti.
