Kulturní poradce íránského ministerstva školství profesor Hasan Bolkhari je ovšem odlišného názoru. Podle něj seriál představuje mimořádně rafinovaný pokus o rehabilitaci myši, kterou se ve skutečnosti nemyslí nikdo jiný než... světové židovstvo.
Židé si totiž v minulosti, tvrdil Bolkhari v televizní debatě, vysloužili v Evropě vzhledem ke své touze po moci a majetku hanlivou přezdívku "špinavé myši", která se zvláště ujala v období druhé světové války. Právě snaha změnit tento stereotyp a prezentovat myši - Židy v lepším světle vedla údajně velké americké filmové společnosti, všechny do jedné samozřejmě kontrolované Židy, k natočení příběhů o Tomovi a Jerrym.
Bolkhariho výklad působí na první pohled originálně a mnohé pobaví stejně jako bláznivé vylomeniny kocoura a myšáka. Zábava ovšem bere za své v okamžiku, kdy si člověk uvědomí, že autor své výroky myslí vážně. A že je také vážně vezmou mnozí íránští i jiní diváci, kteří již uvykli podobným 'skandálním' odhalením podvratných plánů světového židovstva.
Typický příklad nabízí právě Írán. Země, ve které ještě před třemi desetiletími žilo na 100 tisíc osob hlásicích se k judaismu, se po islámské revoluci z roku 1979 pasovala na nejzapálenějšího obránce pravých hodnot islámu a nejhorlivějšího bojovníka proti Izraeli a Židům obecně.
Zpočátku ještě existovala snaha rozlišovat, slovy ajjatoláha Chomejního, mezi "Židy a Sionisty", přičemž nepřátelství mělo směřovat jen proti druhé skupině. Postupně se však hranice stávala méně zřetelnou, až nakonec zmizela docela. Jedním z výsledků je, že zemi do dnešní doby opustily tři čtvrtiny původní židovské komunity.
K zvláště výraznému přitvrzení linie došlo v Íránu po roce 2000, v reakci na vyhlášení druhé palestinské intifády a na odhalení deseti údajných izraelských špionů. Po těchto událostech nasadil Írán kurs otevřeného antisemitismu zacházejícího daleko za hranice obvyklé kritiky státu Izrael. Íránští představitelé začali dštít oheň a síru proti Sionistům podporovaným "Velkým satanem" (USA) a aktivně se zapojili do popírání holocaustu.
Zatímco političtí analytici A. R. Akbari a H. Hanizadeh vysvětlovali v televizní diskuzi národu, že není dostupný jediný důkaz o existenci plynových komor a že spalování lidí vlastně ve skutečnosti vymysleli jemenští Židé ve 4. století, v zemi si podávali dveře přední západní 'popírači' holocaustu (R. Garaudy, F. Toben aj.), kteří zde našli mimořádně pozorné publikum.
Do tažení proti "podvratnému prvku lidské historie" a "zdroji vší lidské zkaženosti", na které Židy přejmenoval univerzitní profesor H. Qanbari, vytáhl také filmový průmysl. Například jen v letech 2004 až 2005 se v Íránu staly hitem hned tři televizní seriály se zjevně antisemitskými motivy.
V prvním, nazvaném Zahřiny modré oči, vystupují 'Sionisté' jako krutí netvorové, kteří unášejí malé palestinské děti, aby mohli obchodovat s jejich orgány.
Druhý, Lid jeskyně, prezentuje Židy jako odvěké nepřátele odlišných vyznání, kterým činí potěšení podílet se na vraždění jinověrců a na korumpování mocných.
Konečně třetí, Al-Shatat, původně vysílaný stanicí Al-Manar kontrolovanou libanonským Hizballáhem, je založen na klasické historce o celosvětovém židovském spiknutí, jež stojí v pozadí všech velkých událostí v dějinách světa.
Od dramatických seriálů typu Al-Shatat je již jen krůček zpět ke kresleným vyprávěním o Tomovi a Jerrym. I ona teď poutají pozornost íránské veřejnosti a i ona jsou chápána jako součást globálního střetnutí mezi Židy a těmi ostatními. Zda jsou si toho proslulí kocour a myšák či alespoň jejich tvůrci vědomi, těžko říci.
Pro většinu diváků je ale informace o tom, že Jerry ve skutečnosti hájí zájmy Izraele a možná se již přímo zapletl s Mossadem, poněkud překvapující. Z ničeho takového jej totiž zatím nepodezírali. Ve své 'prostotě' vycházeli z toho, že kočka a myš patří mezi tradiční postavy pohádkových příběhů. Že v těchto příbězích často vítězí malý a slabý nad velkým a silným. A že americkým filmům je vlastní jistá dávka krutého a v očích Evropana možná až trochu nevkusného šprýmování.
Když toto vše 'smíchali' dohromady, vyšel jim seriál Tom a Jerry, který ve veřejnosti nepochybně vyvolával různé dojmy, sotva však mohl vést ke změně jejího postoje k Izraeli, Židům či judaismu. Už jen proto, že na historku o "špinavých myších" a holocaustu si při jeho sledování vzpomněl asi jen málokdo.
Byl-li tedy seriál Tom a Jerry míněn jako propaganda, jak tvrdí Bolkhari, pak selhal a myši - Židé asi nejsou natolik "prohnaní a vychytralí", jak autor zdůrazňuje.#reklama
A pokud tak míněn nebyl, pak prohlášení kulturního poradce íránského ministerstva školství jen opět potvrzuje starý známý fakt, že 'kdo hledá, najde'. Ať už je pravda jakákoli, české čtenáře může těšit alespoň to, že Bolkhariho zatím nenapadlo zabývat se našimi kreslenými seriály. Vždyť kdo ví, jaká hrůzná a šokující tajemství skrývají třeba Křemílek a Vochomůrka, Maková panenka nebo Bob a Bobek, králíci z klobouku.
