Před dramatickými a nečekanými zvraty nás chrání bezpečná pojistka zvaná velká koalice.

Z dnešního pohledu to je navíc jediná rozumná možnost, jak po volbách sestavit vládu.

Strany už jsou připravené. ČSSD ani ODS tuto alternativu úplně nevylučují.

Najít společnou agendu pro ně bude nejsnadnější věc na světě. Už jsme viděli, že sociální demokraté mají s občanskými podobný názor na justiční reformu, podporu vzdělávání i výzkumu. Kompromis našli v bytové otázce, zkoušeli to v penzích, daních a dávkách. A hlavně: ani jedna ze stran neslibuje v příštím volebním období vyrovnaný rozpočet. To už je základ.

Pochybovat o tom, že poměry směřují k velké koalici, může jenom ten, kdo pošetile věří ideologickým prohlášením stranických lídrů. Paroubek drží silou vůle osmiletým vládnutím rozloženou stranu, ODS se bez vůdce utápí v pochybnostech jak dál. Koalice pro ně bude vysvobozením.

Obě strany mají vzdělané politiky schopné kompromisu, stačí se podívat po těch, kteří domlouvali konečné znění konkursního zákona nebo normu o bytech. K uzavření byť přechodného spojenectví jsou navíc k dispozici dva kvalifikovaní muži, pražský primátor a jeho bývalý dlouholetý náměstek.

Proti velké koalici mohou protestovat ti, kteří by raději viděli pravicovou vládu pod vedením ODS. Ale z praktického hlediska je stejně lepší, když občanské demokraty nezvyklé vládnout zaučí jejich zkušenější socialističtí kolegové.#reklama

Velká koalice nemůže být z principu cestou dramatických reforem. Přeje si ale někdo příliš drastické změny? Pro českou společnost je důležitější klid na práci.

Klidem na práci hájili komunisté ostudnou nehybnost normalizace, stejný termín využili také lídři pochybné opoziční smlouvy v roce 1998. Ovšem i když má klid na práci špatnou pověst, zaměstnanci a živnostníci ho stejně potřebují. Velká koalice může zajistit, aby je při práci zbytečně nepronásledovali byrokraté a aby k dispozici měli kvalitní veřejné služby. Víc není od politiků třeba.

Autor pracuje jako politický zpravodaj v redakcích HN a Českého rozhlasu 6