Každé tři až čtyři měsíce mi přijde poštou účet za spotřebovanou elektřinu v mém londýnském a v mém pražském bytě.

Když si položím oba účty na stůl, zjišťuji poslední dva či tři roky, že jedna kilowatthodina dodaná ČEZ stojí o deset až dvacet procent více než stejná jednotka elektrické energie dodaná do mého bytu v Londýně.

Zatímco česká kilowatthodina stojí 3,60 Kč, ta anglická v přepočtu s kurzovním rizikem 2,80 Kč. Nejde mi v tomto přepočtu o desetikoruny či stokoruny na čtvrtletním účtu, ale o princip spravedlnosti.

Anglickou kilowatthodinu mi dodává konkurenci vystavená London Electricity, která si může vybírat z desítek dodavatelů levné, drahé, ekologicky čisté či nečisté elektřiny. ČEZ, od kterých pro mě kupuje elektřinu Pražská energetika, je alespoň zatím dodavatelem jediným a z dosavadní moci úřední výhradním. Za 3,60 Kč.#reklama

Hlavním akcionářem společnosti ČEZ zůstává přes několik privatizačních pokusů český stát a o jeho cenové politice (přes existenci Českého energetického úřadu) rozhoduje nejspíše vláda.

Použiji-li novinářské nadsázky, s kterou obvykle neplýtvám, kdykoliv zapnu v České republice elektrický spotřebič, platím také - a se mnou společně každá česká domácnost - poměrně vysoký odvod do státní pokladny. Na dani ze zisku a na dividendách. Podporuji také, každým stiskem českého vypínače, expanzi ČEZ v jiných částech Evropy.

Nemám vyhraněný názor na státní či soukromé vlastnictví společnosti ČEZ.

Voliči však mají právo vědět, zda pro české politické strany zůstanou i po příštích volbách zisky ČEZ pohodlným příjmem státní pokladny, či zda a za jakých podmínek jsou ochotny se jich vzdát.

Autor je sám majitelem 33 akcií ČEZ v současné tržní hodnotě cca 25.000 Kč. Nabízí jejich prodej kterékoliv charitativní organizaci či trustu, která či který se přihlásí na adrese [email protected] , za symbolickou cenu tři haléře za 1,- Kč.