Patřil k několika britským byznysmenům, kteří poskytli před loňskými volbami labouristům miliónové půjčky.

Capita přitom získala v minulosti několik lukrativních vládních zakázek. Aldridge nikdo nepodezíral přímo z korupčních praktik - odešel především proto, aby nepoškodil firmu. Miliónová půjčka ho přišla poměrně draho: Akcie Capity poklesly přes noc o tři procenta a on sám tak přišel zhruba o dva milióny liber.

Jak politici obchází zákon

Aféra současně odhalila, jaké potíže mají hlavní britské politické strany s penězi. Členské příspěvky už dávno nestačí na financování jejich sekretariátů a stranické centrály musí navíc zveřejňovat identitu všech sponzorů, jejichž dary přesáhnou sumu 5000 liber. To mnohé podnikatele odrazuje - nechtějí totiž svůj byznys veřejně spojovat s politikou.

Povinnost se však nevztahuje na půjčky, a tak labouristi i konzervativci obešli zákon jednoduše tím, že si "půjčili". V případě Labour Party se ovšem ukázalo, že mezi věřiteli je také několik sponzorů, kterým premiér Tony Blair navrhl udělit titul Lorda a tím i členství v nevolené Horní sněmovně.

Aféra oživila jednak debatu o tom, jak vlastně politické strany nejférověji financovat, a také, zda právě teď nenastal nejvhodnější okamžik k odchodu Tonyho Blaira z křesla britského premiéra. Ukázalo se totiž, že miliónové půjčky putovaly do stranické pokladny přímo přes něj, nevěděl o nich dokonce ani hlavní pokladní labouristů.

Labouristi však vynaloží určitě mimořádné úsilí na to, aby výměna stráží v Downing Street byla co nejspořádanější a odehrála se podle scénáře, na kterém se Tony Blair dohodl se svým nejpravděpodobnějším nástupcem, ministrem financí Gordonem Brownem. Ten vystupuje v poslední době na veřejnosti s loajálností, která vyvolává dojem, že už existuje i pevně dohodnutý termín.

Nejdřív sebrat daně, pak dát autobus zadarmo

Zdání potvrdilo i Brownovo středeční vystoupení v parlamentu, při kterém přednesl návrh státního rozpočtu na příští daňový rok, jenž začíná v Británii 6. dubna. Vzhledem k solidnímu výkonu britské ekonomiky neobsahoval žádná větší překvapení. Snad s výjimkou vládního slibu, že od roku 2008 nabídne všem britským penzistům zdarma jízdné autobusem i na meziměstských linkách.

Pravicoví komentátoři ovšem Brownovi a labouristické vládě promptně připomněli, že jde o poněkud pokryteckou náplast za robustní zdanění výnosů britských soukromých penzijních fondů, které labouristé zavedli hned v roce 1997, kdy se dostali k moci .

Přitom právě firemním penzijním fondům se nevede v posledních letech nijak zvlášť dobře. Jeden za druhým ruší závazek budoucích garantovaných penzí ve výši poměrné (dvoutřetinové) částky z poslední výplaty. Případně zvyšují věkovou hranici pro odchod do "podnikové" penze. Například British Airways v posledních dnech oznámily, že jejich piloti budou muset létat místo dosavadních pětapadesáti až do šedesáti let.

Kam mizí vrabci?

Pro Brity, kteří spořili desítky let na firemní penzi, jsou podobné zprávy nepříjemné. Oddaluje to vidinu odpočinku na exotických dovolených, při velebení zahrady nebo třeba při pozorování ptactva. Jak shodou okolností uvedla v uplynulých dnech Královská společnost na ochranu ptactva, první únorovou neděli napočítali britští dobrovolníci v zahradách a parcích osm miliónů rozmanitých opeřenců.#reklama

Experti si všimli toho, že letošní kontinentální zima vyhnala na Britské ostrovy některé dříve nevídané ptačí druhy. I nadále však nemají jasno, proč na britských střechách a na britských okapech ubývá v posledních letech tak rapidně vrabčáků a vrabčic. A co tak dramaticky zasáhlo do jejich reprodukčního cyklu. Pokud náhodou víte, dejte RSPB vědět.

Chcete-li autorovi napsat, můžete použít tuto adresu: ikytka@yahoo.co.uk