Citace z detektivky Raymonda Chandlera se hodí na Stranu zelených dva měsíce před volbami. Průzkumy veřejného mínění straně slibují až devět procent hlasů, přesto však vyhráno nemá a její pozice je na první pohled podezřelá.
Zelení na billboardech s portrétem svého předsedy Martina Bursíka chtějí být stranou těch, kdo si přejí skutečnou změnu. Zatím však s ničím novým nepřišli, než s další variací na téma, jak dostat liberály do sněmovny.
Nelze popřít, že jde o úctyhodný proud tuzemské politiky. První liberální strana ODA byla nezbytnou součástí pravicových koalic z počátku minulého desetiletí a jedním z úhelných kamenů úřednické Tošovského vlády.
Následovala Unie svobody, která spolu s lidovci založila Čtyřkoalici a zabránila stranám opoziční smlouvy účelově změnit ústavu i volební zákon. Ještě asistovala při vstupu Česka do Evropské unie a pak své místo liberálního tahouna přepustila formaci SNK-Evropští demokraté, kteří uspěli při volbách do Evropského parlamentu. Teď přebírají štafetu - přesněji řečeno liberální voliče - Zelení.
Ovšem je třeba mít také na paměti, do jak neslavných konců dosud liberální strany došly. ODA se rozpadla kvůli dluhům a její sváry s lidovci rozložily Čtyřkoalici v únoru 2002 - tedy čtyři měsíce před tím, než měla tato formace podle všech předpovědí vyhrát volby.
Unie svobody se poprvé znemožnila při sestavování vládní koalice roku 1998. Po letech bratrovražedných sporů nakonec vyhasla a dnes není ničím víc než stranou establishmentu, tedy pravým opakem svobodomyslné strany. Její poslanci klidně hlasovali pro zestátnění zdravotních pojišťoven a předseda Pavel Němec se dokonce stal protagonistou při útoku na nezávislost soudnictví.
SNK a ED mají v Evropském parlamentu dohromady sice jen tři poslance, ale ti se dokázali i v tak omezeném počtu navzájem pohádat.
Zelení se dnes opět profilují jako svobodomyslná alternativa k neoblíbeným parlamentním stranám. Jejich program vyznává stejné zásady jako svého času Unie svobody - lidská práva, vzdělanost, životní prostředí, liberální ekonomiku. Volič si od nich může slibovat, že podpoří vznik nové pravicové koalice spolu s ODS a lidovci, případně mohou být účinnou protestní stranou, pokud Klaus se Zemanem zase domluví nějakou novou opoziční smlouvu.#reklama
V čem tedy spočívá změna proti dosavadním poměrům? A kdo voličům zaručí, že se Zelení po vzoru ostatních liberálních stran opět co nevidět nerozhádají, neznemožní a nerozpadnou? Pokud jsou a chtějí být něčím víc, ať to ještě před volbami řeknou.
Liberální politický proud v Česku ze všeho nejvíc připomíná vystřílený revolver. Přinejmenším v Chandlerových románech se přitom nevyplácí spoléhat na prázdný zásobník.
Autor pracuje jako politický zpravodaj v redakcích HN a Českého rozhlasu
