Jak ceny, tak i spotřeba v letošní zimě skutečně explodovaly, a to o plných patnáct i více procent. Magistráty jsou zavaleny žádostmi o příspěvek na energii a na to nebyl hned tak někdo připraven, protože Rakousko je, co se týče úředníků, opravdu "na výši".

Zastáncům alternativních zdrojů dochází dech. Vítr je použitelný od 25 do 80 km/hod, mimo to od stožárů utíká zvěř, ani mravenci to nevydrží, stěhují se a ptáci se tomu vyhýbají jak čert kříži. Sluneční kolektory se dají použít jen tehdy, svítí-li sluníčko, a to jako na potvoru svítí v zimě jen občas, a když už svítí, tak málo. Průtok vody zůstává stejný, a tím je i množství energie dáno a víc jí nebude. Ve fosilních elektrárnách se potýkají s palivem.

Zbývá jen ta prokletá atomová energie. Ale jak na to, vždyť protestujeme proti Temelínu, proti Kršku, proti Jaslovským Bohunicím, ale neprotestujeme proti žádné bavorské ani žádné švýcarské atomce a ani proti, což je zajímavé, moravským Dukovanům. A elektřiny je potřeba. Jenže kde ji brát, když se přece do Rakouska nesmí žádná energie z atomových elektráren "dovážet"?

Takže se pomalu začíná uvažovat o změně strategie v postoji k atomovým elektrárnám. Avšak jen potichu, budou přece volby. A to ještě není všechno. V Rakousku je sice obchod s elektřinou zprivatizován, jenže tu zůstává jedno velké "ale". Všechny společnosti patří povětšinou jednotlivým zemím a ty si zase mezi sebou rozprodaly jednotlivé podíly na zemských organizacích. O nějakém konkurenčním boji ani náznaku, a tím pádem si zákazník může sice vybrat společnost, od které chce odebírat proud, ale cena se nepohne. Žádný jiný dodavatel na trhu není, a tím je to vyřízené. Vlk se nažral a koza zůstala celá, možná že po letošní zimě i trochu ztloustla.

Hořkost olympiády osladí německé chyby

Stále se vyrovnáváme s trpkým koncem zimní olympiády, který vyvolalo podezření na dopink u běžců a biatlonistů. Sice se nic nedokázalo, ale podivná příchuť zůstala. A to i v rakouské společnosti, kde vládla jakási představa o čistých sportovcích. Situace se potichu řeší na nejvyšších místech, jen probůh aby se někomu něco nestalo. Blíží se nám mistrovství světa ve fotbale u sousedů, tak budeme hledat chyby tam, jako že v Kolíně třeba teče střecha, v Gelsenkirchenu se posuvný trávník občas zasekne a tak dále. Vidíte, ani v Německu nic nefunguje - a hned je po starostech. Takže jsme vlastně na tom velice dobře.

Nemocné kočky a školy pro elity

Posledním tématem společenských debat minulých dní bylo spojení viru H5N1 a potřeby či nepotřeby nové elitní univerzity.

U tří koček byl nejprve objeven virus H5N1, ale druhá sada testů ho neprokázala. Jedno z možných vysvětlení je, že kočky dokázaly v čase mezi dvěma odběry vzorků svými vlastními protilátkami virus zahubit. Na výzkum ale nejsou peníze a ministryně Elisabeth Gehrerová šetří, kde se dá. Ono než dát peníze na nejistý výzkum, tak to raději vybudujeme v Guggingu elitní univerzitu. Nic proti elitě, je jí třeba a bez ní žádný národ nedosáhne vrcholu. Mnoho lidí se však ptá, proč právě teď a pro koho, když na stávající univerzity zbývá v rozpočtu už tak málo peněz a teď k tomu ještě tato elitářská. Toto téma bude nyní Rakouskem dost dlouho hýbat.

Autor je původní profesí inženýr chemie a od podpisu Charty 77 žije trvale v Rakousku