Puščino - Věčně zmrzlá půda Sibiře v sobě skrývá bohatství, které může sloužit ke "znovuzrození" tisíců vyhynulých druhů rostlin a zvířat. Přesvědčili se o tom biologové z Ruské akademie věd v Puškinu nedaleko Moskvy.

Podařilo se jim vypěstovat rostlinu ze zárodků květenství starých třicet tisíc let.

Ta je tak nejstarší, jakou se kdy podařilo "oživit".

Před časem narazili Rusové v permafrostu na podzemní zásobárny pytlonošů, hlodavců podobných syslům, kteří si na vrcholu poslední doby ledové natahali do svých děr krmení.

Z několika rostlinných druhů, jež v sibiřské půdě odebrali z vrtů vedených na pravém břehu dolního toku řeky Kolymy v sedimentech v hloubce 38 metrů, si ruští vědci vybrali silenku úzkolistou (Silene stenophylla), květinu z čeledi hvozdíkovitých.

Z dosud nevyvinutých květů odebrali pletivo, z něhož v laboratořích biofyzikálního ústavu akademie věd vyvinuli sazenice. Zároveň vypěstovali silenky ze semen získaných ve volné přírodě na severovýchodě Sibiře.

Zpočátku se sazenice obou typů od sebe nijak nelišily. U plně vyvinutých rostlin mohli ale vědci z týmu okolo Světlany Jašinové a Stanislava Gubina v době květu pozorovat zásadní rozdíly. Silenky vyvinuté z rostlinného pletiva z permafrostu měly širší listy, navíc s výraznou strukturou.

Mnohem podstatnější ale bylo, že první květy byly jednopohlavné, teprve další měly jak pestíky, tak i tyčinky. A především pak to, že ze semen, která vznikla po opylení, se podařilo vypěstovat další silenky.

  Video Mohlo by Vás také zajímat:

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková