I drátky mohou zachránit život
Walagedara Drobný muž v pestře pruhovaném sarongu se na zápraží sklání a prsty cosi hmatá v trávě. Za chvíli pyšně ukazuje na tenkou bužírku. To je ono. Systém, který jeho vesnici ochrání před další zbytečnou smrtí z moře.
Candrasan de Silva byl ještě před rokem průvodcem turistů. Tak trochu ve výslužbě. Rok po tsunami však jeho postavení ve vesnici Walagedara, jakéhosi předměstí většího města Balapitiya, významně vzrostlo. Právě on se stal "strážcem moře", spojkou místních s úřady, člověkem, který upozorní na nenadálé nebezpečí.
Maják na skalisku
Drátek vede směrem k moři. Klikatí se palmovým hájem. Tu vede porostem, tu se vyšplhá na stromy, pak zase zapadne někam mezi rašící zeleň. Jeho cesta z de Silvova domku končí na skalisku nad mořem. De Silva má doma elektrickou zásuvku. A jakmile dostane varování, zapojí "drátky" a na skalisku se rozsvítí výstražné světlo.
"Celé je to vymyšlené tak, že pokud se bude něco dít, zavolají mi hned z Úřadu pro geologický průzkum. V tu chvíli ještě nemám dělat nic, ale asi bych začal připravovat lidi na to, že se něco děje. Hlavně ale musím čekat na druhý telefonát. Pokud i ten potvrdí nebezpečí, zapojím celý systém. Rozsvítím světla a spustím sirénu," říká De Silva.
A skutečně. Na jeho domě je umístěný malý amplion. Nic obrovského, ale rozhodně ne lesní roh, který jsme čekali, když jsme v agentuře Reuters ještě v Praze zachytili zprávu o tom, jaké kuriózní způsoby lidé v jihovýchodní Asii vymýšlejí, aby se zachránili před vlnami.
De Silva se směje. "Horn? Yes, it iz hoóórn," ukazuje na sirénu a celé nedorozumění ho očividně baví.
Starost o tisíce lidí
Pak ale zvážní. "Je to vůbec první pokus, jak se postarat o naši bezpečnost. Mám odpovědnost za šest tisíc lidí tady ve Walagedaře," říká.
Projekt vyvinuli inženýři z Úřadu pro geologický průzkum, peníze dodalo Ministerstvo životního prostředí a přírodních zdrojů. De Silva netuší, kolik to celé stálo. "Já jsem ještě pomáhal vytvořit záchranný tým. Je v něm dnes asi pětatřicet lidí, kteří jsou stále připraveni, kdyby se něco dělo," ukazuje seznam mobilních čísel ve vlastním přístroji.
Ve Walagedaře měli štěstí. Odliv moře, po kterém přišla zabijácká vlna, místní vyděsil a začali se stahovat do mírných svahů za vesnicí. Při katastrofě tak zemřelo "jen" kolem deseti lidí. "Vodu jsem měl až tady," ukazuje de Silva kamsi do výše ramen na dosud viditelný ráfek po vodní hladině.
"Doufám, že se to osvědčí. Pokud ano, vláda to prý zavede všude po pobřeží," říká. "Ale nemyslím, že by kdokoli chtěl, aby se to muselo zkoušet."
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
