Špidla: Potřebujeme Evropu integrovanou
DOKONČENÍ ROZHOVORU
A: Na čem konkrétním teď jako komisař pracujete?
Považuji za nejdůležitější téma demografické stárnutí a jeho důsledky. To je jev, na který musíme hledat celostní odpověď, nestačí se zaměřit jenom na důchodový systém. Kacířsky řečeno, jeho reforma je nejsnazší: teoretická práce se odvedla a technická opatření existují, teď se to jenom musí stát součástí politické vůle.
Musí se ale například počítat s tím, že vzroste počet velmi starých lidí nad 80 let. To znamená, že musejí získat nějakou podporu, nejenom v rodině, ale i tu institucionální. Například španělské ženy věnují podpoře starších lidí dvě stě miliónů hodin ročně, španělští muži padesát dva miliónů hodin. Zátěž se tu nespravedlivě přesouvá na ženy, ještě ke všemu jenom na ty starší.
A: Na čem pracujete ještě?
Další věc, o kterou se snažíme, je chránit lidi v rychle se měnících pracovních podmínkách. Například sortiment i takového ocelářského průmyslu je jen ze třiceti procent stejný jako před deseti lety - sedmdesát procent tvoří výrobky, které před deseti lety neexistovaly. A změnily se navíc i způsoby výroby.
V situaci, kdy je všechno v pohybu, už tedy nemůže být cílem chránit každé jednotlivé místo. Naším cílem musí být nabídnout lidem ochranu jejich pracovní kariéry: když se někdy přetrhne, má mít člověk možnost navázat - nejít kariérně dolů, ale udržet se, nebo dokonce jít nahoru.
A: Jak se tyhle obecné cíle prosazují konkrétně?
V komisi nemůžeme přikazovat, ale můžeme formulovat cíle tzv. otevřenou metodou koordinace mezi členskými zeměmi.
A: Dá se nějak rozlišit mezi státy, které by byly vůči komisi "poslušnější" a méně "poslušné"?
Vůle postupovat společně je velká, takže tady neexistují rozdíly.
A: Ale mezi jednotlivými státy přece existují rozdíly třeba právě v podobě sociálního systému?
V cílech se neliší. Všude v Evropě se například poskytuje univerzální zdravotní krytí pro případ, že se dostanu do zdravotních potíží. Jsou samozřejmě rozdíly v technikách, kterými se sociální systém realizuje. A lze o tom ostatně vést velmi zajímavé debaty, který ze systémů je účinnější. Třeba u Britů jsou jasným problémem dlouhé čekací doby, zatímco v našem systému to takový problém není.
Velmi zajímavá a složitá otázka se také týká pohybu pacientů: jste v jedné zemi a chcete si udělat zdravotní výkon v jiné zemi. To jsou všechno velmi složité věci, u kterých se musí vyřešit mnoho administrativních, politických a etických problémů, ale v základním přístupu k evropskému sociálnímu modelu - směřování k sociálně soudržné společnosti - jsou všechny země jednotné. To je také koncepce Evropy - společenství hodnot. V Evropě nemůže být stát, který si myslí, že žena není rovná muži. Ale jestli se pak rovnost příležitostí zajišťuje institucionálně tak nebo onak, není tak důležité.
A: Evropská unie se u nás často vnímá jako ten vzdálený byrokratický Brusel, který nám stále něco diktuje. Existuje nějaký jednoznačný příklad, kdy se u nás rozhodnutí EU projevilo pozitivně?
Pozor na to. Evropská politika se odehrává ve složité souhře mezi Evropskou komisí, Evropskou radou a Evropským parlamentem. Když se dejme tomu EU rozhodne vytvářet společnou politiku v oblasti energetiky, musí případné direktivy na návrh Evropské komise schválit Evropský parlament, kde jsou zastoupeni všichni občané, a Evropská rada, kde jsou zástupci jednotlivých vlád. Žádná pravidla neurčuje Evropská komise sama, ta má pouze iniciativní právo. Neexistuje jediné rozhodnutí, na kterém by se nepodílely aktivně všechny členské země. Brusel, to jsme my, ne někdo cizí!
A: A ten "pozitivní" příklad?
Například každý rok, který kdekoli v Evropě odpracujete, se vám počítá jako rok do důchodu. A ten důchod se spočítá tak, že se sečte nárok na důchod, který máte v České republice za deset let, důchod, který máte v zahraničí za jinou dobu a pak se vyplácí v té zemi, ve které bydlíte. Všechny ostatní státy, kterými jste za svou kariéru prošel, vám na váš důchod přispívají.
Nebo evropská zdravotní karta, jejíž existence vám zajišťuje, že budete ošetřen v každém systému. Ohromná věc je také princip uznávání shody: když je nějaká věc uvedena na trh v jedné členské zemi, je uvedena na trh ve všech členských zemích. Takže když ve Studené u Jindřichova Hradce udělají šunku, tak se podle tohoto principu uznává, že výrobce je schopen vyrobit kvalitní šunku pro celou Evropu - bez dalšího zkoumání. Když se u nás jednou zjistilo, že nějaký španělský olej je špatný, stáhl se z trhu v celé Evropě. Místo pětadvaceti zkoumání stačilo jedno.
A: Jak se vám v komisi pracuje? Je to rozdíl oproti české politice?
V komisi se mi pracuje dobře. Vyhovuje mi, že se vždy hledá konsensus, společný jmenovatel. Debaty v komisi jsou velice věcné a nikdy jsem zatím nezažil, že by byly střetáváním podle poměru sil. Ještě nikdy se to ve stovkách rozhodnutí, která komise udělala, neroztřídilo na velké a malé nebo staré a nové. Pak se toho dá prosadit dost.