Máme za sebou další veřejné vystoupení Miloše Zemana, tentokrát ke jmenování premiéra a k budoucí vládě. Bylo to lepší vystoupení než jeho nicneříkající pseudovánoční „poselství". Zemanovštější. Závěr z tiskovky v pátek 10. ledna? Zeman zůstane Zemanem, i kdyby Sobotka na Zaorálkovi jezdil. Napíná gumu ústavy na absolutní maximum, vyžívá se v nejednoznačnostech a sporných místech základního dokumentu českého práva. A chce velet.
Další nepochybná teze: Bohuslav Sobotka (ČSSD) se stane příští týden premiérem, ale bude to mít se Zemanem možná těžší, než jaké to měl Petr Nečas (ODS). Zeman, a to dal hodně najevo ve včerejším rozhovoru pro agenturu Reuters, Sobotku považuje za svého podřízeného, za nulu.
Na páteční tiskovce prezident řekl naprosto jasně: podle jeho názoru a podle názoru některých ústavních právníků má právo mluvit do sestavování vlády. (Je to drtivá menšina právníků, dodejme.) Prezident prý může odmítnout adepta nejen proto, že je „kanibal nebo analfabet", jak podle něj napsali znalci práva, ale také proto, že premiér podává jen návrh, kdežto on je tím, kdo jmenuje. Má určitá zásadní kritéria, jež na budoucí členy vlády uplatňuje.
Na Chovance má žízeň
Zeman neřekl, že některé ministry odmítne jmenovat. Nevyslovil žádné jméno. Tím si nechal zadní vrátka, aby mohl vycouvat. I on samozřejmě ví, že ministry nakonec jmenovat musí. Na tiskovce vypadal nadmíru spokojeně, jako veselý satyr, který si užívá svou chvíli. Po nějaké únavě ani stopy, i hůlčičku používá spíš jako královské žezlo, než jako oporu muže s omezeným pohybem.
Jaké vyslovil výhrady?
1. „Ministr, který o resortu nic neví, by neměl být ministrem." To je teze vysoce populární, v hospodě se ujme. Ale zároveň je to teze mylná. Žijeme v parlamentní demokracii. Pokud tedy strany složí vládu, delegují do ní politiky, nikoli experty. Experti bývají omezení, vidí jen svůj malý výsek koláče, politik má jiný smysl, jiný úkol, musí přesvědčit veřejnost, že to, co prosazuje, má smysl pro voliče.
První výhrada se týkala jasně kandidáta na ministra obrany Martina Stropnického (ANO). Zeman nechtěl na ministerstvu zahraničí Lubomíra Zaorálka (ČSSD) a pokusil se ho vyšachovat tím, že Stropnický by se tam jako bývalý diplomat hodil. To mu nevyšlo, tak zlobí. Výhrada chabá jako stisk Sobotkovy pravice.
2. výhrada či druhé „kritérium" hlavy státu se „týká lidí, kteří svoji kvalifikaci získali pochybným způsobem". Zde Zeman patrně hovořil o adeptovi na ministra vnitra Milanu Chovancovi (ČSSD). Na toho má žízeň, protože veřejně potvrdil pučistickou schůzku Haška a spol. u Zemana v Lánech v den, kdy skončily volby do sněmovny.
To ale nic nemění na tom, že má Zeman pravdu: Chovanec je krajně nevhodný kandidát na post ministra vnitra. Mimo jiné proto, že bakalářský titul získal na Západočeské univerzitě v Plzni, na tamní právnické fakultě, a absolvoval ho zázračně během devíti měsíců. Zeman dodal, aniž by Chovance jmenoval, že zkoušejícími byli „Kindl a Tomadžič", tedy známí aktéři skandální plzeňské aféry. - A přece ani to nic nemění na faktu, že i tohoto mizerného adepta si Sobotka může vybrat. (I když má v ČSSD mnohem slušnějšího kandidáta, exministra vnitra Františka Bublana.)
Impakt faktor
3. prezidentova výhrada: „Jeden z adeptů na ministra v minulosti požádal o bezpečnostní prověrku a Národní bezpečnostní úřad mu ji odmítl udělit". - Toto je výhrada zčásti právoplatná. Ministr sice nepotřebuje prověrku, ale měl by být v pořádku, nikoli podezřelý.
Problém ovšem tkví v tom, že věci se mají zřejmě jinak. Oním adeptem je asi Jan Mládek (ČSSD), jehož chce Sobotka na průmysl. Mládek sám k tomu řekl: „Mé řízení o prověrku bylo pouze přerušeno, což mohu doložit dopisy s tou institucí. Bylo přerušeno z toho důvodu, že jsem nemohl doložit, že ji pro něco potřebuji. Oni mi napsali, ať doložím, co potřebuji. Já jsem byl ale mimo jakoukoliv veřejnou funkci." - Zde tedy Zeman buď neví, jak se věci mají, nebo prostě jen chce dělat Sobotkovi potíže.
4. výhrada: Pokud má být „někdo" lídrem kandidátky do Evropského parlamentu, pak by neměl vést ministerstvo (či být ministrem bez portfeje). Zřejmě šlo o Jiřího Dienstbiera juniora, který leží Zemanovi v žaludku a který hovořil o spojení Zemanova volebního týmu s kmotry. - A zase, je to věc Sobotky, věc voličů. Nikoli prezidenta. Navíc Dienstbier pravděpodobně kandidátku do EP nepovede.
Komická je 5. výhrada. Zeman hovořil o „impakt faktoru", tedy publikační činnosti kandidátů na ministry v odborných časopisech. Řekl, že „publikační činnost je indikátorem kompetence". Nejspíš mířil na Marcela Chládka (ČSSD), který zas míří na školství a zjevně nepublikuje. Pikantní je, že Zeman měl ve své vládě ministra školství Eduarda Zemana, který měl v tu dobu nepochybně impakt faktor nulový. - Chládek není žádný zázrak, experti z něj radost nemají, ale Sobotka si ho může na školství delegovat.
Zaorálek na tom bude hůř než Schwarzenberg
Na závěr pohovořil prezident o plánovaném šéfovi financí Andreji Babišovi. Nechce po něm lustrační osvědčení, protože by rád viděl, jak splní své sliby, že stát nebude plýtvat a bude dobře vybírat daně. Zároveň tím prý donutil koalici, aby v brzké budoucnosti přijala zákon o službě ve státní správě. - Babiš tedy nevadí, i když nemá čistý „lustrák", kdežto Mládek vadí, protože sám od sebe stáhl z NBÚ žádost o bezpečnostní prověrku. Zemanovština.
Tři budoucí členy vlády Zeman vyzvedl. Místopředsedu KDU-ČSL Mariána Jurečku sice pokládá za popletu, protože „převzal historku o bujaré pitce na ruské ambasádě", ale poté, co si prezident pročetl jeho životopis, není důvod jej odmítat na ministra zemědělství. Antonín Prachař (ANO), budoucí šéf dopravy, byl pochválen za dvacetiletou praxi v oboru. (O jeho spojení s Babišem nepadlo ani slovo.) A vysloveně si prezident váží adeptky na ministryni spravedlnosti, profesorky Heleny Válkové, neboť „odkryla aféru na plzeňských právech".
Odtud vidíme jasně: Zeman lichotí lidovcům a ANO, obě ty strany by rád postavil proti ČSSD.
Zeman na tiskovce neskrýval, že by chtěl své lidi, některé dnešní ministry, prosadit jako náměstky na ministerstva. Jmenoval hned čtyři.
Závěr? Prezident nemá, kam by ustoupil. Už nemůže příliš odkládat jmenování muže, kterého nesnáší, a vznik vlády, kterou nechce. Ale o nějaké kapitulaci není ani řeči. Bude dál z ústavy dělat nafukovací balón a ze Sobotky hlupáka, který si neumí vybrat ministry. Jasně řekl, že za svou doménu považuje oblast obrany (je nejvyšší velitel ozbrojených sil) a oblast zahraničních styků (zastupuje stát navenek). Je to další naléhání na Sobotku, aby ze zahraničí stáhl Lubomíra Zaorálka, jeho má Zeman rád asi stejně jako zakopnout v noci o koberec a rozbít si koleno.
Pokud se Zaorálek stane českým šéfdiplomatem, bude s ním Zeman válčit víc, než bojoval s Karlem Schwarzenbergem. Kdybychom zvěst dnešní tiskovky převedli do indiánské mluvy, Zeman zabodl před Sobotkou do země oštěp a řekl: Boj!
