Královskou disciplínou volebních slibů jsou odjakživa daně. To je území, na kterém může tvůrčí duch politiků vyniknout v plné kráse. Patří jen jim.

Jde v podstatě o permanentní soutěž, kdo ze stavebnice Merkur postaví nejpůsobivější hrad. Daňové sazby, výhody a nevýhody, slevy a přirážky, osvobození, odečitatelné položky, výjimky, prázdniny, důmyslné výkazy a berní technologie, to všechno je potřeba pospojovat šroubečky a sestrojit babylonskou věž.

Čím je státní daňová stavba velkolepější a propracovanější, tím víc se propadá sama do sebe a nefunguje, jak má, takže je jí potřeba opravovat a předělávat. A přesně to mají politici rádi. Mohou zas a znova přicházet s takzvanými recepty, jak katedrálu svaté daně dobudovat. Tam ubrat, tu nastavit, tohle zbourat a tak pořád dál, donekonečna.

Tím, jak stavba postupem času mohutní a nese stopy předchozích generací daňových inženýrů, bývají propracovanější i nové návrhy. Věž se stává babylonštější.

Politici hrají o všechno. Už asi pět tisíc let vědí, že když vyberou víc peněz na daních, bude větší i jejich moc. Proto se k víře v daně upnuli a mezi sebou tiše souhlasí s předpokladem: Budeme s daněmi kouzlit, dokud nenajdeme elixír věčného mládí.

Před volbami tak vzniká dojem, že stačí vymyslet a slíbit ty správné" daně a bude vystaráno. Pochopitelně, protože daně neplatí nikdo rád, je potřeba slibovat hlavně směrem dolů. Ale v tom zmatku je to nakonec skoro jedno.

Chcete daňový doklad?

Význam daní se přeceňuje. Kupříkladu, nedávné cviky s daní z přidané hodnoty se ve výsledku přibližně rovnají miliardám, které stát a daňoví poplatníci za rok věnují na podporu obnovitelných zdrojů energie.

Peníze nevyčerpané z evropských fondů či utopené v předražených veřejných zakázkách jsou možná jen zlomkem toho, co je vůbec možné z daní vyždímat, ať už s tou stavebnicí vymyslíte cokoli.

Mohlo by se zdát, že překopávání daňového systému má v genech hlavně levice, která potřebuje víc peněz na přerozdělování a vůbec státní projekty. Ne, u nás tedy ne. V daních se vyžívala jak Topolánkova, tak Nečasova vláda. A stejnou cestou stoprocentně půjde i ta příští, která to bude opravovat. A po ní další.

Od roku 2008 daně rostly (a to vládla pravice), ovšem erár na nich vybíral víceméně pořád stejně. Systém byl vylepšen", ale v praxi to vyšlo nastejno.

Pravice tradičně slibuje malý stát a soupeření s byrokracií - ale vyplnit správně daňové přiznání, to je pořád výkon na Nobelovu cenu za ekonomii. Česká komora daňových poradců ji jednou dostane (za celoživotní dílo).

Naopak, jiné životní situace jsou velmi srozumitelné. Když u pokladny na benzince uslyšíte významné Chcete daňový doklad?", co myslíte, proč se vás asi ptají? Potřebují ty účtenky pro děti, aby si mohly hrát na prodavače?

Stát přichází kvůli nedoplatkům na daních o dobře sto miliard korun ročně, podle ČSSD o 150 až 200 miliard. Ale zkuste vymyslet takovou daň, která tohle hodí.

Největším problémem jsou podvody na dani z přidané hodnoty, která je mezi hračkami politiků jednou z nejoblíbenějších. Nejvyšší kontrolní úřad tvrdí, že deset miliard by se na DPH dalo utržit jen na tom, že by celní správa a finanční ředitelství lépe úřadovaly. Možná, ale hlavní problém je v překombinovaných daňových pravidlech.

Laika by mohlo překvapit, jak je možné, že kvůli novému občanskému zákoníku hrozí díra ve státním rozpočtu. Ano - protože ze zákoníku vypadla definice pojmu domácnost", který ale zůstal v zákonu o daních z příjmů a odvozují se od něj slevy a odpočty. Ministerstvo financí správně usoudilo, že za domácnost by lidé mohli prohlásit leccos, a tím pádem by stát na slevách obrali o miliardy. Což by vážně nebyl jejich problém.

A tak by se dalo pokračovat, až po příklady, které zcela přesahují možnosti jednoho státu, jako je soupeření s daňovými ráji.

Paradox systému

Předvolební kánon zní nízké daně, které důsledně vybereme". To netvrdí jen pravice (citát je z plakátu s Andrejem Babišem). Ani levice si nedovolí přímo hlásat, že daně zvýší, nýbrž jim říká spravedlivé".

Základ je v tom výběru. (Jako bonbónek přichází 100procentní daň při neprokázání původu majetku, viz ČSSD a SPOZ.) Politici se snaží navodit dojem, že cokoli s daněmi udělají, nebude vlastně bolet, protože stačí, když bude fungovat jejich správa. Že je to naprostý klam, už víme.

Politici se chytili do pasti. Chtějí dobře vybírat daně a zároveň z nich dělají babylón. Tím jejich placení a vybírání víc a víc komplikují. Kontrolovat celý systém a ucpávat jeho díry stojí stále větší peníze, a stejně se to nedaří. Přibývá příležitostí k únikům. Anebo prostě jen k chybám z nevědomosti.

Daňový poplatník, to zní hrdě. Zasloužili bychom si lepšího výběrčího.