Karel Hvížďala | Komentáře
25. 7. 2013 14:45

Zeman navazuje na nejhorší tradici malých českých dějin

Rozklad institucí a velkých politických stran vytváří v systému nebezpečné trhliny
Foto: Jan Lipold

"Rozval institucí i rozklad velkých politických stran, který vede k nezájmu lidí o politiku, vytváří velké trhliny v systému, které otevírají prostor, jehož se rychle zmocňuje mocichtivý prezident." Karel Hvížďala pro Aktuálně.cz píše o příčinách a důsledcích politické strategie prezidenta Miloše Zemana.

Jean Monnet, který prakticky celý život zasvětil integraci Evropy a inspiroval v roce 1950 vyhlášení Schumanovy deklarace, která je považovaná za okamžik zrodu Evropské unie, řekl: "Nic není možné bez lidí, ale nic trvalého není možné bez pevných institucí." Bohužel, to, co nyní zažíváme v Česku, je pokus o rozklad základních institucí státu, které beztak byly u nás vždy velmi křehké.

Připomeňme, že i Karlu IV. se důsledná institucionalizace České koruny nepodařila: zemský zákoník Maiestas Carolina nebyl nikdy přijat, česká šlechta ho odmítla, poněvadž ji připravoval o některé výhody. A totéž jsme zažili v našich dějinách několikrát a i nyní se nová šlechta, rychlozbohatlíci, brání přesným a jasným pravidlům.

Je tomu tak proto, že po roce 1989 se nám nepodařilo vypracovat obecně přijatelný koncept veřejného zájmu. V tomhle selhal již na počátku i Václav Havel, který svůj morální apel nebyl schopen převést v koncept, jak již řekl Ernest Gellner. A od té doby se nikdo o něco takového ani nepokusil. Oba následující prezidenti se již opírali a opírají jen o nové zbohatlíky.

Domněnky, že právě těmito lidmi se obklopil i náš současný prezident, poslední dny jen potvrzují: Prezident je sice silný hráč, ale dle ústavy je zcela neodpovědný, za něj odpovídá vláda jako celek, ale ta nedostala důvěru Parlamentu, takže by neměla činit žádná závažná rozhodnutí: nemá k tomu mandát. Prezident jmenoval předsedou úřednické vlády pana Rusnoka, jehož kabinet je složený povětšinou z obdivovatelů či příznivců prezidenta. Sám premiér byl jmenován svévolně, bez ohledu na to, jestli má šanci dostat v Parlamentu důvěru, a ve chvíli, kdy tento komentář píši, se zdá, že ji ani nedostane. Podle prezidenta Zemana však pravicová většina v Parlamentu, která by měla dostat druhý pokus, není dostatečně jistá, a proto chce, aby podpisy zákonodárců ověřil notář. To ODS odmítla, a jak současně připomněl prezident, předseda ČSSD Bohuslav Sobotka už jednou při jednání s prezidentem odmítl být předsedou úřednické vlády.

Klaus se opíral o nové zbohatlíky, u Zemana tomu nebude jinak.
Klaus se opíral o nové zbohatlíky, u Zemana tomu nebude jinak. | Foto: Reuters

Na základě těchto vyjádření lze bohužel spekulovat o tom, že prezident poté, co by tento kabinet nedostal důvěru, by mohl opět pověřit sestavením další vlády pana Rusnoka (nebo někoho podobného) a tato neústavní a nikomu neodpovědná skupina - prezident s úřednickou vládou - by tu mohla o všem rozhodovat až někdy do začátku příštího roku, kdy už se nikomu do předčasných voleb nebude chtít. Řádný termín připadá na květen 2014.

Jenže situace je o to horší, že tato nelegitimní vláda a nikomu neodpovědný prezident činí velmi aktivní personální politiku: Jak před několika dny spočítaly Hospodářské noviny, noví ministři stačili za prvních čtrnáct dní provést 36 změn ve vrcholných postech ministerstev. Analýza zároveň ukazuje, že stejně tak jako vláda je napojená na jisté podnikatelské subjekty, tak i noví úředníci se nejspíš budou snažit pomáhat svému vlastnímu byznysu a pokusí se přesměrovávat miliardové toky. A nejen to: podezření je, že začnou měnit i pozici České republiky ve světě, což naznačuje ta okolnost, že prezident chce jmenovat nové velvyslance v klíčových zemích, aniž vláda, která je doporučuje, má důvěru, a to přes to, že Zeman původně slíbil, cituji: "Obsazení velvyslaneckých pozic nechám až na rozhodnutí nové vlády vzešlé z řádných voleb."

A poslední zpráva je o tom, že šéfem Úřadu vlády se stal místopředseda Zemanovců Radek Augustin, velmi dobrý známý jak premiéra, tak prezidenta.

Bohužel i Poslanecká sněmovna je v dezolátním stavu, protože tam máme v současné době 17 nezařazených poslanců, takže výsledky hlasování jsou velmi nejisté. A strany LIDEM a Věci veřejné přes to, co říkají, nakonec nejspíš učiní stejně všechno pro to, aby ve sněmovně vydržely až do května.

A podíváme-li se na stav politických stran, ani tam není situace moc zřetelná: nejjednotněji působí KSČM. ODS opouští pozici lídra v pravé části politického spektra, její preference se pohybují mezi 8 až 12 procenty a těžko tam zahlédneme nějakou novou důvěryhodnou tvář. Pokud půjde po volbách do opozice, je možné se domnívat, že za tohoto stavu ztratí důvěru i skalních voličů. Strana TOP 09 a Starostové sice předčila ODS, ale ikona této strany, kníže Schwarzenberg, již kvůli stáří a vypjaté prezidentské kampani ztrácí na přitažlivosti a Miroslav Kalousek nikdy důvěryhodný nebyl: je jen akční, umí pracovat s médii, ale lídrem strany již kvůli svým postojům v kauzách bývalých spolupracovníků Bartáka a Parkanové být nemůže: to za dané situace by jen poškodilo stranu. Největší šanci tam mají Starostové, je otázka, jestli jejich lídři se jí dokážou chopit.

A sociální demokraty se snaží prezident rozložit i přes svůj slib, že nebude stranu rozkládat. Na sjezdu ČSSD řekl: "Proč bych rozkládal sociální demokracii? Přeji ČSSD, aby byla opravdu stranou přítelkyň a přátel, a nabízím jí svoje vlastní přátelství. " Na sjezdu zapomněl jen říci, že chtěl z ČSSD učinit stranu přítelkyň a přátel Miloše Zemana. Taky ti, kdo k němu byli přátelští, již sedí ve vládě. Osud ČSSD je tedy velmi nejistý: Klesnou-li však její preference, bude důvod odstranit z čela této strany nepřátele Miloše Zemana, či jak on je nazval ve své poslední knize Zpověď informovaného optimisty - zrádce: Bohuslava Sobotku a Lubomíra Zaorálka. A pak už je jedno, jestli Zemanovci se sociálními demokraty budou koalovat, nebo se dokonce spojí.

Item: Rozval institucí včetně sněmovny i rozklad velkých politických stran, který vede k nezájmu lidí o politiku, vytváří velké trhliny v systému, které otevírají prostor, jehož se rychle zmocňuje mocichtivý prezident.

V takovém případě se již zřetelně otevírá cesta k poloprezidentskému systému. Miloš Zeman by měl zřejmě i po volbách svou vládu, většinu v Poslanecké sněmovně i v Senátu a jedinou brzdou by mohl být Ústavní soud.  Za takové situace by měl osud demokracie v rukou jeho předseda Pavel Rychetský s dalšími čtrnácti soudci, přičemž nejsložitější by nejspíš byla situace pro pana Rychetského, který je přítelem Miloše Zemana.

Miloš Zeman se svými lidmi bohužel navazuje na tu nejhorší tradici tzv. "malých českých dějin," díky které se české země po Bílé hoře provincionizovaly (s výjimkou krátkého období první republiky). Přestaly se podílet na řešení velkých evropských otázek a místo toho hájily svou svébytnost (české zájmy). Jak víme, tento druh pragmatismu nás vždy dovedl k nějakému kapitulantství. A to je to největší nebezpečí, které na nás číhá. Vrátíme-li se k Monnetovi: tento typ postojů ohrožuje naši existenci, na to bychom neměli zapomenout.

 

Právě se děje

Další zprávy