Plno lidí, především politiků, usilovně přemýšlí, co prezident Miloš Zeman asi udělá dál. Jak bude postupovat před volbami a jak po regulérních (nebo případně po předčasných) volbách. Jaký je jeho plán. Není pochyb, že má své kroky dobře rozmyšlené dopředu. Že jakoby „plní plán". Abychom byli přesní, plní plán Zeman.
Některé věci jsou dnes jasné a známé. Třeba to, jaký vztah má přímo volená hlava státu ke straně, ze které Zeman uraženě odešel, tedy k ČSSD. V Právu to přesně popsal politolog Jan Bureš: „Měli by si také uvědomit (ČSSD), že Miloš Zeman není žádným přítelem sociální demokracie. Jemu jde skutečně o odvetu, o pomstu. Jde mu o to, tu stranu rozštěpit, aby z vedení odešli lidé jako Bohuslav Sobotka, Lubomír Zaorálek a další. Kteří nejenom že ho v prezidentské volbě v roce 2003 nevolili, ale také reprezentují jiné pojetí soc. dem. Moderní levici, která je tolerantní vůči menšinám, vůči ekologické politice. Kdežto Zeman reprezentuje to, co se zjednodušeně dá nazvat atomová lobby."
Tato část plánu Zeman je zřetelná, ostře rozjetá a dnes o ní nikdo nepochybuje.
Nobelovka pro Miloše
Prezident se musí pohybovat v rámci české ústavy. Nemá samozřejmě jinou možnost. Jak to dělá, to vystihla jeho obdivovatelka, advokátka Klára Samková, členka Kalouskovy TOP 09. Serveru ParlamentníListy.cz řekla: „Myslím, že Miloš Zeman by měl dostat Nobelovu cenu za odhalení veškerých nedostatků a bílých míst Ústavy České republiky. To by nesvedli ani nejlepší ústavní experti, které máme. O některých mezerách v ústavě se vědělo, ale troufám si říct, že naopak o řadě z nich se nevědělo."
Druhá část plánu Zeman vypadá tedy takto: žvýkačku české ústavy napínat až na nejzazší mez, vyfukovat z ní ty nejbizarnější bubliny, ale pohybovat se stále uvnitř. Využít všech skulin, měkkostí, pružnosti. (Bylo by zajímavé vědět, zda mu v tom radí jeho přítel, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.) Důležité je uvědomit si, že to, co dělá Zeman, bylo sice dosud prakticky nepředstavitelné, ale není v tom a nebude v tom nic neregulérního.
Třetí pilíř plánu Zeman je také známý, od začátku, kdy usedl na Hradě, nám ho jeho lidé opakují, abychom nezapomněli. Prezident se opírá o přímou volbu a o to, že v ní získal celkem 2 717 405 hlasů. Vykládá, že se cítí zavázán svým voličům. (Přitom velká část z nich jsou voliči ČSSD, kteří nechtějí, aby jejich stranu ničil.)
Probíhá tvrdá hradní masáž ČSSD
A teď pravděpodobné kroky plánu Zeman. Vybral si svého premiéra. Jiří Rusnok sestavuje vládu. Částečně jsou v ní lidé, které mu zjevně nadiktoval Zeman (Marie Benešová, Martin Pecina, Miroslav Toman). Ale to je jedno. Podstatné je, že je to vláda nezaložená na politických stranách, dokonce vláda jdoucí PROTI politickým stranám. Proč? Lidé politice a politikům nevěří a Zeman toho využívá.
Teď lidé okolo Zemana shánějí podporu pro Rusnokovu vládu. Kdyby získala důvěru, byl by to gól (prezidentův gól, samo sebou). Podle některých informací z levé strany spektra jsou krajské organizace ČSSD silně masírovány, obtelefonovávány, lákány k podpoře "vlády odborníků". Lanaření má koordinovat kancléř Vratislav Mynář (SPOZ). Naopak lobbista Miroslav Šlouf prý zůstává v pozadí, zřejmě dotčený, že se nestal kancléřem. A prezident a jeho emisaři se jistě snaží vyjednat podporu také u spřízněných občanských demokratů, tedy u těch, kteří věří na Václava Klause.
Snaží se nepochybně i Zeman sám. Můžeme si vymodelovat třeba takovýto telefonní rozhovor. Hlava země volá prvnímu místopředsedovi ČSSD Michalu Haškovi. Zeman: „Haló, Michale, tady Miloš. Pokud chceš být po volbách premiérem, koukej mi sehnat nějaké hlasy pro Jirku." Je to fiktivní telefonát, ale nějak tak to zřejmě probíhá.
Protože nejde jen o to, co se odehrává nyní, po demisi vlády Petra Nečase (ODS), ale stejně silně jde o to, co se stane po volbách. Stále totiž platí, že prezident si vybírá svého předsedu vlády. A stále platí, že tento prezident nemá rád Bohuslava Sobotku, předsedu ČSSD, který byl jedním ze "zrádců". Zeman má sloní paměť.
Rusnok i podruhé
Pokud se to stane, a zřejmě takto nyní plán Zeman vypadá, bude mít ČSSD sílu takový tah odmítnout? Bude mít strana, která je už dnes silně rozložená, rozpadlá na zemanovce a nezemanovce, již dnes rozštípnutá, odvahu říct, že chce jako premiéra svého předsedu Sobotku?
Do voleb je ale ještě daleko. V plánu Zeman byla vláda nezaložená na parlamentních stranách. Samozřejmě vláda nezaložená na vládní koalici. A získání pokud možno co největší podpory pro ni. Kdyby rusnokovci dostali třeba 80 nebo 90 hlasů, byla by to pro ČSSD tvrdá rána a pro prezidenta velké vítězství.
Co se stane, pokud vláda premiéra Rusnoka důvěru nezíská? Zeman jasně řekl, že nejmenuje „Nečasovu vládu bez Nečase". Popravdě s tím ani odcházející ministři nepočítají. Ona „stojednička" je dnes v podstatě zbytečná. Není to chiméra, podpisy existují, ale je to minulost. Ono skutečně platí, že většina tuzemců tuto vládu už nechce. I kdyby ji vedla Miroslava Němcová. Prostě ji nechtějí.
Když Rusnokovi poslanci nevysloví důvěru, zdá se skoro jisté, že ho Zeman jmenuje znovu. Ústava mu to nezakazuje. Má své dva ústavou dané pokusy. Druhé jmenování nabídne prostor k dalšímu masírování a vyjednávání, možná napodruhé Zeman sežene víc hlasů. A čas poběží. Mezitím Rusnokovi ministři obsadí ministerstva, přivedou si své lidi.
Pokud by ani na druhý pokus Jiří Rusnok důvěru nezískal, nic se neděje. Zeman bude na chvíli ze hry, ale pořád dál bude platit, že má v ČSSD veliký vliv, jeho destruktivní činnost tam neskončí. A po regulérních volbách se vší pravděpodobností nejmenuje Bohuslava Sobotku, ale Michala Haška. Samozřejmě jen v tom případě, že ho Hašek bude dál podporovat. A pro ČSSD nastane pekelné, dosud neznámé dilema.
Opakujme si pořád dokola, že plán Zeman je plán co nejsilnějšího prezidenta a co nejslabší vlády. A že ten plán se naplní přesně tou měrou, jakou to strany prezidentovi dovolí.
