Nejlepším prezidentem z těch, kdo kandidují, by byl Karel Schwarzenberg. Tento názor vyslovil deník Aktuálně.cz v redakčním komentáři už před prvním kolem volby a před druhým kolem nemáme důvod na něm nic měnit.

Právě naopak: Zdá se nám, že důvody, pro které jsme přitakali Schwarzenbergovi, jsou dnes ještě zřetelnější než před dvěma týdny. Změnila se totiž společenská atmosféra, která kolem voleb panuje. Bohužel k horšímu.

Do volební kampaně vstoupil primitivní nacionalismus, ožily zapomenuté předsudky a klišé. Odvrácenou tvář politiky symbolizuje například výrok europoslance Hynka Fajmona z ODS: „Kníže Trautenberk na Hrad nepatří."

Jak nízké.

Cena, za kterou byl - s přispěním Miloše Zemana a Václava Klause - namalován obraz nepřítele, je nepřijatelná. Duchové minulosti byli znovu povoláni do služby a zřejmě bude trvat ještě dlouho, než se je podaří vyvětrat. Pokud vůbec.

Jestli se téma „české krve" stane součástí vážné veřejné diskuse, bude to pro politiku i celou zemi velmi špatná zpráva. Nástupiště pro xenofobii je to poslední, co nám schází.

Chybu udělal i Karel Schwarzenberg. Teoretizovat o tom, jestli by Edvard Beneš patřil do Haagu, je od ministra zahraničí zbytečné, a v televizním duelu před volbami obzvlášť.

Stop mobilizaci

Před prvním kolem jsme napsali: Dobrý prezident by měl především ovládat umění státnické zdrženlivosti. Mluvit a konat, jen když je skutečně potřeba. Neplýtvat prezentací vlastní osobnosti. Nejitřit a neštěpit veřejnost.

A také: Zkoušíme především rozpoznat, kdo by na Hradě působil klidným dojmem, ale přesto společnost inspiroval a povzbuzoval, a u koho naopak hrozí přebytek nepatřičné činorodosti. Kdo by se chtěl zviditelňovat a tahat za nitky a kdo toho nejspíš nemá zapotřebí.

Pokud Miloš Zeman volá „Stop vládě", je to úplný opak toho, co by měl moudrý prezident-kandidát dělat. Mobilizovat proti vládě znamená přitápět pod kotlem společenského napětí a tvrdě zasahovat do věcí, které prezidentovi nepřísluší. Ani podle ústavy, ani podle politického bontonu. Vláda je přece stejně jako prezident součástí výkonné moci. Prezident ji má jmenovat a spolupracovat s ní, ne ji zastavovat, neřkuli svrhávat!

Protože prezident - na rozdíl od vlády - není nikomu formálně odpovědný, je takový populismus dokonce nebezpečný. Jestli vláda vládne špatně nebo lépe, s tím nijak nesouvisí, to je jiná otázka, která se má řešit v parlamentu.

Miloš Zeman - na rozdíl od Karla Schwarzenberga, jak jsme napsali před prvním kolem voleb - nesplňuje měřítka, která jsou podle našeho názoru pro prezidenta nejdůležitější. Výše uvedený příklad ilustruje jeho malou vůli ke smíru a toleranci a neschopnost uklidňovat společenské vření.

Informace o neprůhledných zdrojích jeho volební kampaně podtrhují skutečnost, že Zeman nemá čistý štít. V čele státu by svým způsobem znamenal popření národní paměti z přelomu 90. let, kdy republiku spravovala opoziční smlouva.

Je prakticky vyloučené, že by Zemana v prezidentské funkci přešel zvyk obřadně pronášených bonmotů. Ne, jako prezident by se neztišil a dál by veřejné mínění zbytečně rozčiloval, tak jako nyní touto hláškou: „Knížata zdegenerovala, protože své nevolnice nemusela znásilňovat. My zemani jsme si právo, nejen v sexuální oblasti, museli vždycky těžce vybojovat."

Jak hloupé.

Myslíme si, že je důležité, aby prezident měl dobrý vkus. Zeman ho nemá, jinak by takhle nemluvil.

Nový styl

Navzdory některým odpudivým okamžikům volební kampaně a nehledě na její až znervózňující intenzitu je možné říct: Tyto volby mají hlubší smysl než naprostá většina předchozích. Je dobře, že o prezidentovi nerozhoduje parlament.

Vždyť přímá volba v lidech očividně probudila vážný zájem o politiku a věci veřejné. Zkusme to brát jako společné vítězství.

Umíte si například představit, že by si někdo před pár lety připnul placku s Paroubkem nebo Topolánkem?

Na politiku se méně než před jinými volbami nadává a víc se o ní diskutuje. Třeba i poklesle a pomýleně, třeba i padají lži a polopravdy, ale pořád se to celé blíží dialogu o něco víc, než když politické strany spustí tradiční reklamní masáž.

Na tomto stavu má větší podíl Karel Schwarzenberg než Miloš Zeman. První je „kandidátem sociálních sítí", tedy oboustranné komunikace. Druhý spíš „kandidátem billboardů", které žádný prostor pro dialog nenabízejí.

Nejde jen o změnu stylu volební kampaně. Schwarzenberg, ačkoli je místopředsedou vlády, je paradoxně příslibem změny v politice víc než Zeman, donedávna pouhý důchodce a čestný předseda strany. Ale teď se k němu hlásí větší část politického establishmentu.

Jedinou výraznou změnou, kterou by do politiky mohlo přinést zvolení Miloše Zemana, je rozkol v sociální demokracii. Což není změna, o kterou by bylo třeba úplně stát, ať už patříte mezi její voliče, nebo ne.

Velkorysost

Milí čtenáři, pokusili jsme se ještě jednou popsat názor, proč by lepším prezidentem byl Karel Schwarzenberg. Zdá se nám správné složit veřejný účet z našich novinářských postojů. Neděláme politiku, pouze se snažíme kriticky myslet a předkládat své názory.

Osobní volbu každého z vás respektujeme, stejně jako její motivy. Na volbě takzvaného menšího zla nevidíme nic špatného. Z řady důvodů nám takový postoj přijde (dámy prominou) mužnější, než když volič před volbou uhne, protože se nedokáže rozhodnout. Kdo není k politice lhostejný, neměl by právo nevolit využívat příliš často. 

Zažíváme možná nejvzrušenější volby posledních let. Přesto bychom si měli - ať už vyhraje Schwarzenberg, nebo Zeman - dokázat podat ruce. Klíčovým slovem následujících dní bude velkorysost.