Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
16. 9. 2012 8:00

Lihová elektrárna vybuchla. V jaké flašce je Černobyl?

Prohibice je jako zákaz vycházení. Nezbytná, ale nemůže trvat dlouho
Před nebezpečím jsme si rovni. Může se otrávit bezdomovec i ctihodný daňový poplatník.
Před nebezpečím jsme si rovni. Může se otrávit bezdomovec i ctihodný daňový poplatník. | Foto: Jan Lipold

To, co se přihodilo v pátek večer, zažijeme třeba jednou za život, a naši otcové ani to ne. Prohibice v přímém přenosu. Destiláty mizely z hospod a samoobsluh online, byl to téměř existenciální zážitek.

Co bylo doteď pro většinu z nás běžnou součástí života - nemyslím přímo konzumaci, ale přítomnost lihovin ve společnosti vůbec - je zničehonic označeno jako smrtelné nebezpečí. Jako by se ty flašky nějakým kouzlem proměnily v radioaktivní materiál.

Tak jako po výbuchu v jaderné elektrárně, i v tomto případě bude území zamořené ještě pěkně dlouho. Metanol může kolovat maloobchodem kdykoli znovu. A z lahví, které jsou teď pod zámkem nebo ve špajzu, napřesrok nevyprchá. Je pravděpodobné, že celá záležitost bude mít pro trh s alkoholem vážné, možná zničující důsledky.

Teprve prohibiční poplach nám umožnil pochopit, oč se tu jedná. Opravdu nejde o nějakou garážovou kořalku čepovanou v trafice sociálně slabým. Falešným zbožím se může otrávit bezdomovec i ctihodný daňový poplatník, usrknuv vodky dvakrát do roka. Před nebezpečím jsme si rovni.

Na jedovatý alkohol tu za poslední dny zemřelo víc lidí než na prasečí a ptačí chřipku dohromady - přičemž obě nemoci předcházely násobně větší hygienické, veterinární a mediální manévry. Tenhle paradox ovšem máme v genech: tak jako se pračlověk třásl při ozvěně hromu, i my se bojíme neznámého. Virus zabiják, blížící se s každou pošlou labutí, nahání strach. Kdežto když nám hrozba leží celý život před očima, případně ve sklínce, vůbec už ji jako nebezpečí nebereme.

To se teď, přinejmenším na nějaký čas a u některých z nás, mění.

Stát neměl v dané chvíli jinou možnost, než vyhlásit prohibici. Věci zašly příliš daleko a to, že suchý zákon postihne tisíce nevinných, je ještě nízkou daní za zachráněné zdraví a životy. Prohibice samozřejmě není řešení a vláda musí co nejdřív přijít s nějakým skutečným receptem, jak černý trh, který je jádrem problému, potřít.

Laxní přístup si přitom mohou vláda s opozicí vyčítat navzájem. Podvody s lihovinami kvetly jak za sociální demokracie (v Českém Těšíně dokonce s účastí jejích politiků), tak za ODS a TOP 09. Neboli, tohle je přesně jedno z témat, u kterého by mělo jít stranické soupeření stranou a politici by měli představit nějaký společný, dlouhodobý plán.

Ve vlastním zájmu: vždyť alkoholová daň je miliardovou položkou příjmů státního rozpočtu. Už z toho důvodu nemůže prohibice trvat věčně. Když se stát rozhodl, že bude na alkoholu (stále více) vydělávat, je jeho povinností zároveň chránit zdraví těch, kteří mu skrze konzumaci lihovin přispívají. Tuhle celkem banální pravdu obnažila metanolová aféra až na dřeň.

Nepředpokládám, že by politici proti černému trhu bojovali liberalizací. Takže buďme připraveni na to, že přitvrdí. Bohužel, skřípnout ty, kdo alkohol prodávají a pijí, je podstatně jednodušší, než zatnout tipec lihové mafii.

 

Právě se děje

Další zprávy