Rok jsme si odfrkli, a uteklo to jako voda. Už jsou tu zase. Volby 2012 a další. Cesta k nim je neprošlapaná. Politická mapa Středozemě letos nemá žádné kloudné souřadnice. Tedy vzhůru, soutěskou mezi skřety a trpaslíky.
Na předčasné volby to nevypadá. Věci veřejné nepotopí vládu, dokud nebudou mít plán B, a ten se jim nerýsuje do doby, dokud Václav Klaus nesestoupí z Hradu do stranické politiky. Tedy napřesrok.
Klíčem k politice je něco jiného: Bude prezidenta vybírat parlament, nebo voliči? Právě teď to vypadá spíš na voliče (sněmovna přímou volbu přijala, Senát ji bude schvalovat začátkem února). Ale většina politiků ve skutečnosti přímou volbu nechce. A tak vidíme partii pokeru, při které všichni drží list a úspěšně blafují. Buď někomu rupnou nervy a karty složí - anebo přímá volba skutečně bude. A politikům zatrne: území, na kterém byli zvyklí dominovat, totiž volby, najednou nebudou mít ve svých rukou.
Právě strach politiků z politického neznáma je hlavním důvodem, proč jsou šance přímé volby - pro letošní rok - stále menší než poloviční.
Tatíček II.
Odpověď veřejného mínění na otázku Myslíte si, že se situace v naší zemi vyvíjí správným, nebo nesprávným směrem? nebyla ještě nikdy tak pesimistická jako teď.
Pocit, že jdeme po správné cestě, má jen každý desátý z nás, zjistil STEM. Polovina z nás má pocit, že se věci vyvíjejí špatně, zbytek cítí, že nesměřují "nikam".
Poptávka po změně, jakkoli neurčitá, je naprosto očividná.
Odváží se politický establishment v takové chvíli předat občanům přímou volbu prezidenta? S plnou parádou volební kampaně (amerického střihu, včetně televizních debat)? Džin změny bude vypuštěn.
A nejde zdaleka jen o nové politické hvězdy a konkurenty, které prezidentská volba vytvoří. Můžeme stokrát opakovat, že nemáme prezidentskou republiku - ale první přímo zvolený prezident, s aurou Pražského hradu v zádech, bude (přinejmenším zpočátku) pokládán za mluvčího (nespokojeného) národa. Jeho prestiž bude značná, voliči si do něj promítnou své (nesplnitelné) tužby.
Sebevědomý prezident se, s milionovým mandátem odevzdaných hlasů v zádech, vyšvihne nad strany jako Pan Čistý. Nebo Paní Čistá. Tomu pokušení - možná správnému - těžko odolá.
Přímá volba může změnit parametry politického systému, na který jsme zvyklí. Může, nemusí. Může to být prospěšné i škodlivé. Nevíme.
Ukradená show
A pak jsou tu praktické stránky přímé prezidentské volby.
Václav Klaus končí na Hradě nejpozději 6. března 2013. Přímá volba by musela proběhnout v lednu nebo začátkem února. Žádné velké volby za posledních 22 let se přitom nekonaly v zimě. Voliči se budou k urnám klouzat po sněhu, na billboardy se naštěstí brzy snese milosrdná tma.
Jen o čtvrt roku dřív, v říjnu 2012, budou krajské a senátní volby. Praktičtější by bylo spojit je s těmi prezidentskými, ale podle ústavy se má prezidentská volba konat v době, kdy úřadujícímu prezidentovi na Hradě zbývá 60 až 30 dní, takže dřív to nejde.
Pro voliče to bude zápřah - v některých okresech by šli volit během tří měsíců čtyřikrát (1 kolo krajů a Senátu, 1 kolo Senátu, 2 kola prezidenta). Volební únava z ní vyplývající nižší účast prospěje stranám s pevným, disciplinovaným voličským jádrem, tedy například komunistům.
Při krajských volbách už poběží i prezidentská kampaň, a kvality prezidentských kandidátů ovlivní i výsledek krajských voleb. A to dokonce, i kdyby se prezident volil Parlamentem. Při přímé volbě ale mnohem víc.
V porovnání s matnými sestavami krajských kandidátek, ze kterých se hejtmani urodí až po bůhvíjak dlouhých koaličních vyjednáváních, má přímá prezidentská volba nesrovnatelně větší „šmrnc". Média se už teď těší na skutečné volební dostihy, pravé "kdo s koho".
Do prekérní situace se tím dostává hlavně sociální demokracie. Silného kandidáta pro prezidentskou volbu zatím nemá, zato obhajuje unikátní triumf z krajských voleb 2008, tedy všech třináct hejtmanů.
Ani ODS zatím nedisponuje lídrem, který by se dal v přímé volbě favorizovat. TOP 09 má alespoň Karla Schwarzenberga, vítěze voleb 2010 v počtu preferenčních hlasů, který ale v politice působí poněkud unaveným dojmem.
Je jasné, že po Janu Fischerovi nebo Janu Švejnarovi - jmenujme dva typické nestranické kandidáty pro přímou volbu - by byla ve stranách sháňka.
Ale co by udělal s přímou volbou "faktor Okamura" nebo "faktor Babiš", respektive kolik takových faktorů by se ještě objevilo, to už se nikdo neodváží tipovat.
Co když někam přeběhne?
Pro parlamentní politické strany by bylo nejvýhodnější zachovat status quo. Vybírat prezidenta stejnou cestou jako dřív, parlamentem. Ohňostroj marnosti v přímém přenosu jednou za pět let snesou, ostatně důvěra v politiku už nemá moc kam klesat.
Všelidovým hlasováním rozkmitají strany nejen nadcházející prezidentskou volbu, ale i výsledek voleb do krajů, do Senátu (jeho smysl bude znovu a silněji zpochybňován) a možná i výsledek parlamentních voleb 2014. Co když si třeba nový prezident založí nějakou sobě blízkou stranu? Nebo "přeběhne"?
Letošní strategie, na které by se teoreticky mohly shodnout všechny zavedené strany, proto zní: Prezidentskou volbu neshodit pod stůl, ale z nějakých „technických důvodů" ji odložit až na rok 2018. Časová tíseň je tím nejpravděpodobnějším - vždyť kromě změny ústavy je potřeba schválit také volební zákon, a to bude ještě trvat. Peněz na volební kampaň také strany nemají nazbyt, obzvlášť když si představí soupeře sponzorovaného Andrejem Babišem.
Pro strany by bylo nejvýhodnější rozdat si to v krajských a prezidentských volbách podle současných "vypočitatelných" pravidel. Případně navzájem "zobchodovat" jedny volby s druhými.
Voliče tohle ale, zcela právem, nemusí zajímat. Vždyť politici přímou volbu slíbili, tak jen plní své sliby, nic víc. Máme se toho snad bát?!
