Dnešní podoba ČT1 a ČT2 je sporná. Česká televize potřebuje svůj „páteřní kanál", kde nabídne to nejlepší, co má. Mediální analytik Milan Kruml píše o úkolech nového generálního ředitele České televize Petra Dvořáka.
Až opadnou emoce, což v případě volby nového generálního ředitele České televize trvá vždycky poměrně dlouho, vyřídí se všechny nutné procedury a veřejnoprávní kolos začne vstřebávat fakt, že má nové vedení, zůstane na pracovním stole nového šéfa pomyslný lístek s několika zásadními problémy, které by měl začít řešit. Stěží mu je někdo může závidět.
Na prvním místě bude zřejmě otázka další strategie veřejnoprávní televize. Tuzemský televizní trh se sice pomalu, ale přesto mění, nové technologie oslovují stále více lidí, změny doznávají i představy diváků, co by jim vlastně měla televize veřejné služby nabízet. Česká televize by měla znovu posoudit, jestli stávající rozčlenění programové nabídky je opravdu tím nejlepším. Byť je možná rok příliš krátká doba, přesto se ukazuje, že žánrové vymezení kanálů přináší řadu problémů.
Asi nejméně se to týká ČT24, ale už sportovní kanál by si zasloužil úvahu, zda by nebylo namístě rozšíření jeho tematického záběru (například na sport a volný čas nebo sport a životní styl).
Víc otázek než odpovědí pak nabízí stávající profily ČT1 a ČT2. Je pravda, že řada televizí veřejné služby v Evropě také nabízí žánrové kanály, nicméně tak činí vedle svého páteřního programu, výkladní skříně, do níž vkládá to nejlepší ze všeho, co produkuje či nakupuje od nezávislých producentů nebo zahraničních společností. Kromě toho ale na takový program umísťuje i to, co považuje z hlediska dění ve společnosti za důležité, například přenosy z významných kulturních, politických a sportovních událostí.
Přílišná specializace jednotlivých kanálů může vést k tomu, že nakonec diváci dostanou balíček žánrových stanic s tím, že si mají vybrat. Takových kanálů je ale na trhu už poměrně dost a další budou přibývat.
S tím souvisí i další problém. Zpravodajství. Argument, že ti diváci, kteří chtějí kvalitní zprávy, se mají dívat na ČT24, je scestný. Pokud má ČT1 nabízet kompaktní program, složený z toho nejlepšího, určený většinovému divákovi (taková úvaha ovšem vychází jen ze zahraniční zkušenosti, v ČT mohou mít jinou představu), pak je například stěží pochopitelné, proč z jedničky zmizel zpravodajsko-publicistický pořad Události, komentáře. Proč se ČT1 zbavila Událostí v regionech. A proč se tváří, že klesající sledovanost hlavní zpravodajské relace, Událostí, není tak úplně její problém.
Nový generální ředitel bude muset hledat odpověď i na další důležitou otázku. Jakou roli mají hrát do budoucna regionální studia ČT v Brně a Ostravě. Byť by se z mediálního ohlasu na projekty jednotlivých kandidátů dalo usuzovat, že Česká televize rovná se Praha, není to pravda. Když se opět podíváme do zahraničí, zjistíme, že někde (i přes nutnou koordinaci) je podporován kreativní potenciál studií v regionech, a to až tak, že se například stávají specialisty na určitý žánr nebo typ pořadů. Jinde existují projekty, v nichž regiony „soutěží" mezi sebou, ať už v rámci programových cyklů nebo určitých oken v programové nabídce, v jejichž naplňování se střídají.
Když už jsme u kreativity - kde je například alternativní zábava, nebo vůbec hraná tvorba, slibovaná na ČT2? Kde jsou nové žánry, o kterých se mluvilo loni na podzim nebo na začátku letošního roku? Pravda, příprava a výroba hrané tvorby není záležitostí několika týdnů, ale třeba u non-fiction publicistiky je tomu jinak. Že se něco chystá, že něco bude příští rok je hezké, divák ale posuzuje ČT podle toho, co mu nabízí teď. Její vnitřní potíže, špatná komunikace, zdlouhavé schvalování, nejasné kompetence ho nezajímají - a proč by také měly?
Samozřejmě, že na onom pomyslném seznamu úkolů budou i finanční a organizační otázky, problém jak se vypořádat s novou situací, která vznikne poté, co bude ČT vysílat reklamu jen na kanálech ČT2 a ČT4, i záležitosti týkající se marketingu a self promotion. Nový ředitel by měl dostat oněch pověstných 100 dnů hájení, ale po jejich uplynutí by po něm veřejnost měla požadovat jasné odpovědi.
Milan Kruml je analytikem společnosti Media Pro Pictures
