Václav Burian | Názory
31. 10. 2006 10:00

Polsko: Český Gottland polskýma očima

Za tu knihu by měl Mariusz Szczygieł dostat čestné občanství České republiky, píše varšavský novinář Aleksander Kaczorowski. Za jakou knihu?

Jmenuje se Gottland, obsahuje reportáže z našich končin a Kaczorowski ví, co píše - sám je bohemista, znalec života a díla Bohumila Hrabala a vůbec českých věcí. Dodejme: právě vyšlá kniha reportéra deníku Gazeta Wyborcza Mariusze Szczygła je další z řady polských knih přibližujících českou kulturu, politiku, dějiny, životní styl. Chytře, a přitom populárně. A povzdechněme si: o žádné řadě českých knih přibližujících chytře a populárně Polsko se bohužel mluvit nedá. Nic takového neexistuje.

Škola reportáže

Sluší se přiznat, že Mariusze Szczygła, kterého tu chválím, znám. Vděčím mu i za to, že mě kdysi pozval na koncert Marty Kubišové. Při té příležitosti jsem mohl zažít, jak pracuje. Zrovna psal o Kubišové životopisnou reportáž, a když pak vyšla v příloze novin Gazeta Wyborcza, ukázalo se, že je to možná ne nejdelší, ale určitě nejlepší životopis této zpěvačky, jaký dosud vznikl. Žádný český novinář o ní nic lepšího nenapsal. Ale to není všechno. Po koncertě jsme šli na pivo a klábosili o všem možném. Novinář z Varšavy si přitom jen občas něco poznamenal na kousek papíru a já jsem si až při čtení jeho dalších textů uvědomil, že on pracoval i v těch hospodách. Nic moudrého jsem mu nepověděl, ale všechno, co z hospodských řečí šlo využít pro ilustraci českého koloritu uplynulých desetiletí, Szczygieł v pozdějším psaní využil. Reportéra takto pozorně naslouchajícího jsem při práci ještě neviděl.

Ale on taky skvěle píše. Někdy je to spíš povídka, jindy malé drama, ví, kde udělat střih, kde přeskočit o pár desetiletí nazpět, kam patří dialog. Prostě špičkový tvůrce další generace polské psané reportáže, z jejíchž žijících klasiků známe v českých překladech aspoň Hannu Krallovou a Ryszarda Kapuścińského.

Opravdu Gottland?

Máme svoje předsudky vůči Polákům, oni mají zas svoje v pohledu na nás. Jeden z těch polských je víceméně takový: Češi jsou pracovití, civilizačně nejzápadnější Slované, zábavní, ale přizpůsobiví. Spíše pragmatičtí než romantičtí. Takovému obrazu Čecha ovšem úplně chybí tragický rozměr. Pro takovou zemi by se nakonec jméno Gottland hodilo. Mariusz Szczygieł s oním obrazem nepolemizuje, sám vidí české země, ale samozřejmě hlavně Prahu, jako místo milostné, veselé a k životu přívětivé, ale ten obraz doplňuje o příběhy vůbec ne legrační, nanejvýš tragikomické.

Polský reportér naštěstí ignoruje vžité nebo dnes závazné české představy, a tak Karel Gott ani u něj sice nevystupuje jako vzor občanských ctností, ale vystupuje i jako autentická popová hvězda, i jako "Michael Jackson lidově demokratického tábora", jak píše Szczygieł na své osobní internetové stránce. Baťovým obuvnickým impériem je reportér skutečně fascinován, ale vidí i jeho orwellovskou tvář. Praha je sice magická, ale taky lacině turisticky skanzenovitá, a taky velmi erotická.

Mezi jeho hrdiny patří spisovatel Jan Procházka, na konci života oběť zvlášť podlé režimní štvanice, Otakar Švec, autor monstrózního pražského Stalinova pomníku a také inženýr, který ho měl za úkol - diskrétně! - zbořit, nedávno zesnulá Jaroslava Moserová, Evald Schorm a mnozí další.

Vidět se cizíma očima je jak známo užitečné vždycky. Přečíst si o sobě skvělé reportáže je ještě lepší. Přečíst si reportáže, které nepodléhají našim vlastním předsudkům na téma "jací jsme", je ještě lepší. Tuhle knihu, kterou zrovna vydalo nakladatelství Czarne (významné, ač sídlí ve vsi nedaleko Dukelského průsmyku) si určitě musíme přeložit.

Autor (1959) je novinář, polonista, redaktor Listů.

 

Právě se děje

Další zprávy